Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 245/2020-29
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Štefancovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 30 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 12 600 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se co do zaplacení 10 800 Kč a částky smluvní pokuty 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 29. 9. 2017 do zaplacení a z částky 12 600 Kč od 29. 9. 2017 do 24. 1. 2020, zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 12 600 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se co do zaplacení 10 800 Kč a částky smluvní pokuty 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 29. 9. 2017 do zaplacení a z částky 12 600 Kč od 29. 9. 2017 do 24. 1. 2020, zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný od žalobkyně obdržel částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 10 800 Kč, která představuje úrok ve výši 4 200 Kč (sazba 28 % p. a.), odměnu za administrativní zpracování ve výši 450 Kč a úplatu 6 150 Kč Částku 25 350 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč a 450 Kč při poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil celkem 2 400 Kč, dne 2. 11. 2016 se dostal do prodlení. Datum splatnosti poslední splátky přitom bylo 27. 9. 2017. Žalobkyně se tak domáhá po žalovaném dlužné částky 23 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 400 Kč od 29. 9. 2017 do zaplacení.
2. Následně žalobkyně soudu sdělila, že při uzavření smlouvy o úvěru neposoudila schopnost žalovaného splatit úvěr. Z toho důvodu vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení 10 800 Kč a částky smluvní pokuty 7 500 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 800 Kč od 29. 9. 2017 do zaplacení a z částky 12 600 Kč od 29. 9. 2017 do 24. 1. 2020. Soud proto řízení v této části zastavil ve smyslu § 96 odst. 1 ,2 o.s.ř. , a to výrokem II. tohoto rozhodnutí.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena dne datum smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s náklady ve výši 10 800 Kč, a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč (předpis splátek). Pro případ prodlení byla stanovena smluvní pokuta. Žalovanému byl úvěr poskytnut v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Ze zprávy klienta bylo zjištěno, že žalovaný celkem na dluh uhradil 2 400 Kč, naposledy hradil dne 2. 9. 2016, poté přestal hradit stanovené splátky. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, a to neprodleně po obdržení výzvy, což bylo zjištěno z dopisu ze dne 21. 1. 2020 a z přiložené podací knihy.
5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
7. Dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy vyplaceny sjednané finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Protože žalovaný porušil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, vzniklo dle smluvních ujednání žalobkyni právo požadovat zaplacení neuhrazeného úvěru i se sjednanými poplatky a úroky.
10. Jelikož žalovaný ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (podrobněji k tomu rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 38 C 4/2020 ).
11. Žalobkyně potvrdila, že schopnost žalovaného splatit úvěr neposuzovala. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Za této situace je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 15 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný již na jistinu uhradil částku 2 400 Kč. Žalovaný tak je povinen vrátit částku 12 600 Kč. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Žalobkyně prokázala zaslání předžalobní upomínky žalovanému, přičemž v této výzvě mu byla poskytnuta lhůta k plnění neprodleně po doručení výzvy, výzva byla odeslána dne 24. 1. 2020. Ode dne následujícího tak žalobkyni vzniklo právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to z dosud dlužné částky 12 600 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
12. Co se týče nákladů řízení, podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. by na jejich náhradu měl mít právo žalovaný, neboť žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná (co do částky pro kterou bylo řízení částečně zastaveno z důvodů na straně žalobkyně, která vzala žalobu částečně zpět bez toho, aniž by žalovaný dluh uhradil). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a tudíž mu ani nemohla být přiznána jejich náhrada, a soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.