Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 392/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaném domáhala vrácení finančního daru 70 000 Kč s tím, že žalovaný se vůči ní a jejím dětem choval opakovaně hrubě, rodinu terorizoval a ponižoval, takže jsou splněny podmínky pro vrácení daru.

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č.j. -130, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni 70 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 10. 2002, č.j. -156 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně zhodnotil provedené důkazy. Je přesvědčen, že v řízení prokázal, že částku 70 000 Kč nedarovala žalobkyně jemu, nýbrž jeho bratrovi M. J., kterému on darovaný finanční obnos pouze předával. Stejně tak je přesvědčen, že je občanem s vysokým morálním kreditem a že žalobkyně neprokázala, že se k ní a k jejímu synovi choval v hrubém rozporu s dobrými mravy. Protože jeho odsouzení pro trestné činy pohlavního zneužívání a vydírání, bylo vykonstruované a sledovalo neopodstatněný zisk žalobkyně, podal žalovaný Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové podnět k přešetření trestního rozsudku, jímž byl pravomocně odsouzen pro zmiňované trestné činy. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, neboť je jím napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které není zásadně právně významné. Soudy obou stupňů nepochybily, neboť provedenými důkazy bylo prokázáno jak to, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční dar ve výši 70 000 Kč, tak rovněž i to, že žalovaný se k žalobkyni i k k jejímu synovi choval zvlášť zavrženíhodným způsobem a porušil tím dobré mravy.

Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ , , 2 ), není však v dané věci přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Protože posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení

Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tudíž pouze důvod uvedený v , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. I když žalovaný v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzení věci, z obsahu jeho dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) zřetelně vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soudu, shodně jako před ním i soud prvního stupně, vycházel. Dovolatel netvrdí, že by odvolací soud jím zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že by zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu, podstatou jeho námitek je výlučně výtka vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění, neboli zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výtek není oprávněn dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle

Protože ani přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení , je nepochybné, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady spočívající v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 3 750 Kč (srov. část dvanáctá hlava první , , , v návaznosti na , a , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75 Kč ( , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif), tedy celkem 3 825 Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení , věty první, a , věty první (per analogiam) uložil, aby tyto náklady žalobkyni nahradil; ve smyslu ustanovení je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. února 2004

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu