Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 54/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 485 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 985 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 327,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 7. 2018, kapitalizovaného úroku ve výši 3 736,13 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplatit částku ve výši 11 985 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 327,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 7. 2018, kapitalizovaného úroku ve výši 3 736,13 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 25 485 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 17. 4. 2016 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalovaného. Tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že ze smlouvy plyne, že žalovaný prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku. Na základě výše uvedené smlouvy tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za zapůjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 478 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 487 Kč a náhradu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 020 Kč. Žalovaný se veškeré výše uvedené částky zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 434 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 6. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky celkem částku 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, o čemž byl žalovaný písemně informován oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na postoupenou pohledávku ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 13 500 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 11 985 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 327,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 736,13 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 % a úroku ve výši 27 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, ač byl předžalobně upozorněn.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 14. 6. 2021, č.j. 4 C 54/2021 -13, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, nechť soudu předloží konkrétní listin y, ze kterých úvěryschopnost posuzovala a na které odkazuje v zákaznické kartě. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 18. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to uvedla, že žalovaný pracuje jako číšník ve právnická osoba jméno, nemá úvěr ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v insolvenčním rejstříku. Upozornila na existenci judikatury, podle které je dostatečné ověřit informace uváděné klientem pouze nahlédnutím do příslušných listin. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ani sama žalobkyně nedisponuje kopiemi dokladů žalovaného, neboť uvedené dokumenty předkládá žalovaný pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. Na základě uvedených skutečností tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla dne 17. 4. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se pak zavázal vrátit částku ve výši 14 000 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 11 985 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 478 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 487 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 020 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník (žalovaný) prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a dále, že je schopen splácet předmětnou zápůjčku.
8. Z tabulky umoření žalovaného bylo jištěno, že žalovaný na uvedenou půjčku uhradil celkem 500 Kč.
9. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný žije s rodiči, je rozvedeny a má učňovské vzdělání. Dále je zde uvedeno, že pracuje na hlavní pracovní poměr jako číšník u zaměstnavatele jméno příjmení. Jeho čistá měsíční mzda činní 15 000 Kč. Dále uvedl, že na nájem hradí 4 000 Kč, výdaje na domácnost činní 4 000 Kč, na telefon hradí 600 Kč měsíčně a dále hradí 4 000 Kč měsíčně výživné. Výdaje tak činní celkem částku 12 600 Kč. Žalovaný má bankovní účet na jeho jméno a nemá kreditní kartu. Uvedené skutečnosti pak měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a třech výplatních pásek.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018, z podacího lístku ze dne 13. 7. 2018 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl odeslán dne 13. 7. 2018. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 16. 1. 2019 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že byl žalovaný předžalobně upomenut.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 14 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ji sám žalovaný ve smlouvě potvrdil, že je schopen řádně a včas zápůjčku splatit. Žalovaný je rozvedený, má učňovské vzdělání. Bydlí u rodičů. Žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr jako číšník s čistím měsíčním příjmem ve výši 15 000 Kč. Jeho výdaje činní 12 600 Kč měsíčně a skládají se z nájemného ve výši 4 000 Kč, výdajů na domácnost ve výši 4 000 Kč a dále z částky ve výši 600 Kč měsíčně na mobil. Žalovaný dále hradí výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný na výše uvedený dluh uhradil celkem 500 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 13. 7. 2018. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.
13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
14. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
17. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
18. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
19. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 13 500 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru (ve smyslu § 1 uvedeného zákona je za spotřebitelský úvěr považovaná i smlouva o půjčce) neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě. Zde je uvedeno, že žalovaný pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 15 000 Kč. Uvedené si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z výplatních pásek a pracovní smlouvy, nicméně tyto listin y žalobkyně soudu na výzvu nedoložila. Uvedla, že předmětnými listinami nedisponuje ani žalobkyně, ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tedy nemohl uvedené skutečnosti ověřit. Dále je v kartě uvedeno, že žalovaný má odhadované měsíční výdaje za domácnost ve výši 4 000 Kč, dále hradí nájem ve výši 4 000 Kč, 600 Kč hradí za telefon a 4 000 Kč hradí na výživné. K tomu soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně například nikterak nelustrovala žalovaného v registru dlužníků. Žalovaný sice uvedl, že žádné další půjčky nemá, nicméně je na žalobkyni, respektive na právní předchůdkyni žalobkyně, aby informace od žalovaného řádně ověřila, tedy aby zjistila, jestli má žalovaný případně další dluhy a tyto řádně splácí. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že právní předchůdkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. S ohledem na to, že bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu smlouvy částku ve výši 14 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 4. 2016, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Na druhou stranu žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil částku ve výši 500 Kč, žaloba je tak důvodná co do částky 13 500 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 14 000 Kč a uhrazenou částkou 500 Kč). Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalovaném výše uvedenou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl požadavku žalobkyně pouze částečně, a to co do částky ve výši 13 500 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 24. 7. 2018 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení v zákonné výši, avšak vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu poprvé dopisem ze dne 14. 6. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 13. 7. 2018. V dopise pak žalobkyně stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení, která uplynula dne 23. 7. 2018. Žalovaný se proto dostal do prodlení se zaplacením dluhu až 24. 7. 2018. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
22. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částky 11 985 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 736,13 Kč a úrokem ve výši 27 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení jako nedůvodnou, neboť předmětnou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky a již uhrazená část jistiny ve výši 500 Kč. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 327,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 7. 2018, když byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 14. 6. 2018. Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalobkyně měla právo na náhradu 5,94 % svých nákladů, když byla úspěšná co do částky 13 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 24. 7. 2018 do zaplacení (tj. úspěch ve výši 52,97 %) a neúspěšná co do částky ve výši 11 985 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 327,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 7. 2018, kapitalizovaného úroku ve výši 3 736,13 Kč, úroku ve výši 27 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, (tj. neúspěch ve výši 47 %), avšak vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu jednotlivých účastníků byl nepatrný, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z nich, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).