Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 151/2021
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 8 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.750 Kč od 9. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 8.750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.750 Kč od 9. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.750 Kč s příslušenstvím jako příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný jako provozovatel osobního automobilu registrační značka neměl v období od 4. 1. 2019 do 13. 5. 2019 (dále jen„ rozhodné období“) k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobce obdržel od předchozího vlastníka kupní smlouvu ze dne 27. 12. 2018, podle níž bylo vlastnické právo ohledně vozidla převedeno na žalovaného. Částka sestává ze základu příspěvku ve výši 8.450 Kč (130 dní x 65 Kč) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
Žalovaný uvedl, že vozidlo zakoupil v Litomyšli a následně prodal do Hradce nad Svitavou, jméno kupujícího si však nepamatuje. V rozhodném období proto vozidlo již nevlastnil. Dne 6. 2. 2019 byl vzat do vazby a od tohoto dne je uvězněn. Všechny jeho osobní věci, včetně kupní smlouvy, zůstaly v domě, který měl pronajatý, odkud je odvezla jeho bývalá přítelkyně jméno příjmení, která je odmítá vydat a s žalovaným nekomunikuje.
Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Dle kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2018 nabyl vlastnické právo k vozidlu žalovaný. V registru silničních vozidel byla v období od 4. 1. 2019 do 13. 5. 2019 zapsána jako provozovatel vozidla jméno příjmení. Žalobce vyzýval a upomínal žalovaného k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP.
Z výpovědi svědkyně jméno příjmení bylo zjištěno, že jí policie sdělila zadržení syna, od policie převzala dva vozy, příjmení a anonymizováno, ohledně vozidel zjistila všechno, v době zadržení již žalovaný vozidlo příjmení jméno registrační značka nevlastnil, toto vozidlo obratem prodal někam ke Svitavům. Žalovaný žil s jméno příjmení, která mu po zadržení vybrala všechny věci z domu a odmítla je vydat.
Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dle ust. § 4 odst. 1 tohoto zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel povinni zaplatit společně a nerozdílně Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 ; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Dle ust. § 4 odst. 2 se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že (a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a (b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.
K zaplacení příspěvku je povinen společně a nerozdílně jeho faktický vlastník a provozovatel, přičemž zákon stanoví vyvratitelnou domněnku, že vlastníkem či provozovatelem je osoba zapsaná v registru vozidel. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rozhodném období nebyl zapsán v registru vozidel jako provozovatel vozidla, žalovaný však vozidlo nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 27. 12. 2018, stal se tak jeho faktickým vlastníkem a provozovatelem. Žalovaný byl proto povinen prokázat, že v rozhodném období již vozidlo nevlastnil ani neprovozoval. Žalovaný je omezen v možnostech dokazování svého tvrzení, je uvězněn a nemá přístup ke svým dokumentům, které jsou nad to v držení jeho bývalé přítelkyně, která s ním odmítá komunikovat a odmítá mu jeho věci vydat. Soud se i s ohledem na tyto okolnosti spokojil s výpovědí jediné svědkyně (a s ohledem na zásady ekonomie a rychlosti řízení již nadále nepředvolával svědkyni jméno příjmení), matky žalovaného, a shledal výpověď matky žalovaného za věrohodnou, její výpověď se v podstatných rysech shoduje s tvrzeními žalovaného, a nad to je se záležitostí obeznámena, neboť po zadržení žalovaného se starala o vozidla, která žalovaný vlastnil. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaný v rozhodném období nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Jestliže pak žalovaný nebyl vlastníkem ani provozovatelem vozidla, nevznikla mu v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla povinnost zaplatit žalobci příspěvek za porušení povinnosti pojištění odpovědnosti. Soud proto žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.