Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 110/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Sandrou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 60 106 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 600 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplatit částku ve výši 30 006 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 773,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 092,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499,99 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 242,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 121,50 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 30 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 600 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplatit částku ve výši 30 006 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 773,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 092,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499,99 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 242,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 121,50 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 60 106 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 14. 7. 2016 s žalovanou smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalované. Ta byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaná stvrdila podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 7 této smlouvy je uvedeno, že žalovaná prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Následně byly uvedené údaje vloženy do informačního systému, který obsahuje tzv. skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a vyhodnoceny tak, že žalované uvedená půjčka může být poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se veškeré výše uvedené částky zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 8. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 7. 2016. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na postoupenou pohledávku již ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 14 999,99 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 11 006,01 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 773,89 Kč za období od 1. 9. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) z částky 14 999,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 999,99 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 242,69 Kč a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením výše uvedené smlouvy uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 4. 2016 s žalovanou další smlouvu o půjčce číslo. Také před uzavřením této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru, když zhodnotila požadované a získané informace od žalované. Ta byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Uvedené informace pak byly zaznamenány do karty zákazníka. Nad to žalobkyně uvedla, že skutečnosti uvedené v kartě zákazníka žalovaná stvrdila podpisem ve smlouvě o půjčce, když v čl. 7 této smlouvy je uvedeno, že žalovaná prohlašuje, že tyto informace jsou dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Následně byly uvedené údaje vloženy do informačního systému, který obsahuje tzv. skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat a vyhodnoceny tak, že žalované uvedená půjčka může být poskytnuta. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 3 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se veškeré výše uvedené částky zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 6. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 7. 2016. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 9 400 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na postoupenou pohledávku již ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 9 100 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 092,74 Kč za období od 9. 6. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) z částky 25 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 15 121,50 Kč a úrokem ve výši 23. 72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla předžalobně upomenuta, ničeho však neuhradila.
2. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 15. 6. 2021, č.j. 4 C 110/2021 -16, nechť soudu mj. uvede, jakým konkrétním způsobem splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne 17. 6. 2021 uvedla stejné skutečnosti jako v již podané žalobě, nad to rozvedla informace, které žalovaná poskytla v kartě zákazníka, a poukázala na nízkou výši půjčky. Také uvedla, že žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemá k dispozici kopie dokladů žalované, neboť je uchazeči o půjčku při sjednávání pouze předkládají, což ale podle judikatury splňuje požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skuteční tedy právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu a své stanovisko nezměnila ani ve svém následném písemném doplnění žaloby. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným (sama žalobkyně uvedla, že jinými důkazy nedisponuje). Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.
6. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
7. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 14. 7. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se pak zavázala vrátit částku ve výši 15 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrokem ve výši 2 100 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 58 splátkách po 457 Kč. V článku 7.2. podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaná) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaná dále potvrzuje, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci.
8. Ze smlouvy o zápůjčce číslo včetně podmínek soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou byla dne 21. 4. 2016 uzavřena uvedená smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se pak zavázala vrátit částku ve výši 25 000 Kč spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, úrokem ve výši 3 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a to v 58 splátkách po 750 Kč. V článku 7.2. podmínek smlouvy je pak uvedeno, že zákazník (žalovaná) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaná dále potvrzuje, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci.
9. Z karty zákazníka ze dne 14. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu s jiným rodinným příslušníkem. Nájemné je hrazeno ve výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr jako prodavačka-specialistka u společnost právnická osoba Její čistý měsíční příjem činí 11 000 Kč. Dále žalovaná pobírá státní sociální dávky ve výši 13 174 Kč a přídavky na děti ve výši 1 220 Kč. Jako součást svých příjmů žalovaná uvedla také příjem svého přítele ve výši 15 000 Kč. Žalovaná mimo nájmu dále hradí 12 000 Kč měsíčně za domácnost a 8 942 Kč měsíčně hradí na splátky úvěru. Její celkové příjmy tak činní 40 394 Kč a výdaje celkem 35 942 Kč, použitelný příjem je potom 4 452 Kč. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní a nájemní smlouvy, z občanského průkazu a dokladů od sociálky.
10. Z karty zákazníka ze dne 21. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v nájmu s partnerem. Nájemné je hrazeno ve výši 8 000 Kč měsíčně. Žalovaná pracuje na hlavní pracovní poměr jako prodavačka u společnost právnická osoba Její čistý měsíční příjem činí 13 182 Kč. Dále žalovaná pobírá přídavky na děti ve výši 1 220 Kč. Jako součást svých příjmů žalovaná uvedla také příjem svého přítele ve výši 16 000 Kč. Žalovaná mimo nájmu dále hradí 12 400 Kč měsíčně za domácnost a 3 000 Kč měsíčně hradí na splátky úvěru. Její celkové příjmy tak činní 30 402 Kč a výdaje celkem 23 400 Kč, použitelný příjem je potom 7 002 Kč. Žalovaná uvedla, že sdílí domácnost s jinou příbuznou osobou. Dále je zde uvedeno, že informace byly ověřeny z výplatních pásek, pracovní a nájemní smlouvy a z občanského průkazu.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 a z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Uvedená skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020. Současně žalobkyně vyzvala žalovanou, nechť ji uvedený dluh uhradí do 10 dní ode dne obdržení dopisu.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 2. 2021 včetně podacího lístku má soud za prokázané, že žalovaná byla předžalobně upomenuta.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. , vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované nejprve částku ve výši 25 000 Kč a poté 15 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv vždy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to tak, že jí sama žalovaná ve smlouvě potvrdila, že je schopna řádně a včas půjčku splatit. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je prodavačka s čistým měsíčním příjmem, který v dubnu 2016 činil 13 182 Kč a v červenci 2016 částku 11 000 Kč. Dále k jejímu příjmu byl připočten čistý příjem jejího přítele ve výši 15 000 Kč měsíčně s tím, že tento s ní v období července 2016 nesdílel společné obydlí. V tuto dobu s ní bydlela jiná příbuzná osoba. V červenci 2016 pak žalovaná pobírala navíc státní sociální dávky ve výši 12 174 Kč měsíčně. Její příjmy tak byly vypočteny v celkové výši 40 394 Kč (v období července 2016), resp. 30 402 Kč (v období dubna 2016), a s měsíčními výdaji ve výši celkem 35 942 Kč (v období července 2016), resp. 23 400 Kč (v období dubna 2016), kdy výdaje jsou představovány platbou za domácnost, dalšími výdajemi domácnosti a splátkami úvěru ve výši přes 8 000 Kč měsíčně. Žalovaná na výše uvedený dluh vyplývající ze smlouvy ze dne 14. 7. 2016 uhradila 500 Kč a na dluh vyplývající ze smlouvy ze dne 21. 4. 2016 uhradila 9 400 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 10 dní ode dne doručení výzvy.
14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 1 zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění do 30. 11. 2016 (dále také„ zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
18. Podle § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
19. Podle 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z,, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 30 100 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V daném případě však z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalované úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak tuto skutečnost nedostatečně doložila. Ve smlouvě o zápůjčce, konkrétně v článku 7.2. podmínek smlouvy je uvedeno, že zákazník (žalovaná) potvrzuje, že úvěrující (právní předchůdkyně žalobkyně) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet půjčku, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Žalovaná dále potvrzuje, že je schopna posoudit, zda tato smlouva odpovídá jejím potřebám a finanční situaci. Dále žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka ze dne 14. 7. 2016, ze které plyne, že žalovaná pracuje jako prodavačka s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 000 Kč. V kartě zákazníka je uvedeno, že tato skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žalobkyně však tyto listin y na výzvu soudu nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaná hradí měsíční nájemné ve výši 15 000 Kč. Uvedená skutečnost pak měla být ověřena z předložené nájemní smlouvy, kterou žalobkyně soudu taktéž nedoložila s odůvodněním, že požadovanými dokumenty nedisponuje ani žalobkyně a ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tak nemohl ověřit jejich pravdivost. Dále je zde uvedeno, že žalovaná splácí úvěry částkou 8 942 Kč měsíčně a má dvě nezletilé děti. Co se týče jejích příjmů, právní předchůdkyně žalobkyně mezi ně počítala i celý příjem jejího přítele, aniž by byly odečteny jeho náklady na živobytí, což mohlo vést ke zkreslení částky výsledného použitelného příjmu žalované. Nutno podotknout, že z karty zákazníka z července 2016 plyne, že přítel žalované s ní v uvedené období ani nebydlel, tudíž musel mít minimálně náklady na vlastní bydlení. V souvislosti s druhou zápůjčkou žalobkyně soudu předložila kartu zákazníka ze dne 21. 4. 2016, ze které plyne, že žalovaná pracuje jako prodavačka s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 182 Kč. V kartě je uvedeno, že tato skutečnost byla ověřena z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žalobkyně však soudu tyto listin y nepředložila. Dále je zde uvedeno, že žalovaná hradí měsíční nájemné ve výši 8 000 Kč a uvedená skutečnost byla ověřena z předložené nájemní smlouvy, kterou žalobkyně soudu taktéž nedoložila s odůvodněním, že požadovanými dokumenty nedisponuje ani žalobkyně a ani právní předchůdkyně žalobkyně. Soud tak nemohl ověřit jejich pravdivost. Dále je zde uvedeno, že žalovaná splácí úvěry částkou 3 000 Kč měsíčně a má dvě nezletilé děti. Co se týče jejích příjmů, právní předchůdkyně žalobkyně mezi ně počítala i celý příjem jejího přítele, což mohlo vést ke zkreslení částky výsledného použitelného příjmu žalované. Soud má za to, že se právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zabývala příjmy a výdaji žalované ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Proto soud došel k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
22. S ohledem na to, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 7. 2016 (smlouvy o spotřebitelském úvěru), došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle číslo odst. 1 o.z. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 500 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované zbývající dlužnou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 14 500 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jednak kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 14 999,99 Kč ve výši 8 242,69 Kč za období od 1. 9. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) a dále úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020, v němž jí stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu až 18. 1. 2020. V této době činila sazba zákonného úroku z prodlení 10 % ročně a nikoliv 8,05% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 1. 9. 2017, kdy byla sazba nižší. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 18. 1. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované při podpisu smlouvy částku 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 4. 2016 (smlouvy o spotřebitelském úvěru), došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení, které je povinna vydat podle 2991 odst. 1 o.z. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky celkem částku 9 400 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované zbývající dlužnou částku, když předmětná pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Soud proto vyhověl žalobě pouze částečně, a to co do částky ve výši 15 600 Kč. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení z této částky, a to za období od 18. 1. 2020 do zaplacení podle § 1970 o.z. ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala jednak kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč ve výši 5 092,74 Kč za období od 9. 6. 2017 (uplynutí týdenní lhůty ode dne splatnosti dluhu) do 6. 12. 2019 (postoupení pohledávky) a dále úrok z prodlení za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení v zákonné výši, avšak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu poprvé až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán dne 7. 1. 2020, v němž jí stanovila 10 denní lhůtu k zaplacení ode dne doručení výzvy, která uplynula dne 17. 1. 2020. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením dluhu až 18. 1. 2020. V této době činila sazba zákonného úroku z prodlení 10 % ročně a nikoliv 8,05% ročně, jak požadovala žalobkyně, neboť tato vycházela z data prodlení již 9. 6. 2017, kdy byla sazba nižší. Žalobkyně však požadovala zákonnou výši úroku z prodlení, proto ji soud přiznal zákonnou sazbu k datu 18. 1. 2020. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
23. S ohledem na shora uvedené pak soud zamítl žalobu co do částku ve výši 11 506 Kč a 18 500 Kč, tj. celkem 30 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 242,69 Kč a 15 121,50 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, jako nedůvodnou, neboť předmětné smlouvy posoudil jako neplatné. Žalobkyně má nárok pouze na vydání poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, nikoliv dalších částek jako jsou předmětné poplatky, úroky a již splacená část dluhu. Dále soud žalobu zamítl co do požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 733,89 Kč a 5 092,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499,99 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, když byla žalovaná poprvé vyzvána k vrácení částky ze strany žalobkyně až dopisem ze dne 6. 12. 2019, který byl odeslán 7. 1. 2020. Proto sodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když by sice žalobkyně měla právo na náhradu 0,16 % svých nákladů, neboť byla úspěšná pouze v částce 30 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 500 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 600 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, tj. úspěch ve výši 50,08 %, a neúspěšná co do částky 30 006 Kč Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 773,89 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 092,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 499,99 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do 17. 1. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 8 242,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 121,50 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 999,99 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, tj. neúspěch ve výši 49,92 %, avšak vzhledem k tomu, že rozdíl v úspěchu jednotlivých účastníků byl nepatrný, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z nich, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).