Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2061/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyň A) R. W., roz. B. a B) L. B., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Městu K., zastoupenému advokátkou, o uzavření dohody o vydání pozemku podle , vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 11. 2002, č. j. -125, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně jsou společně a nerozdílně povinny zaplatit žalovanému na nákladech řízení o dovolání částku 3.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 2. 2002, č. j. -100, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s oběma žalobkyněmi dohodu o vydání vždy 1/6 spoluvlastnického podílu k pozemku parc. č. 628 v k. ú. a obci K. Žalobkyně byly zavázány k náhradě nákladů řízení protistrany u soudů obou stupňů.

Odvolací soud korigoval právní závěry první instance jen zčásti; nevyloučil možnost, že právní předchůdkyně žalobkyň, paní M. B. (zemřela v SRN dne 25. 12. 1999) mohla prodat jednu třetinu spoluvlastnického podílu k pozemku smlouvou ze dne 8. 5. 1986 státu v tísni, dané vystěhováním do Německa za synem. Žalobkyně však neprokázaly existenci dalšího předpokladu restitučního důvodu podle o mimosoudních rehabilitacích, totiž nápadně nevýhodných podmínek prodeje. Ze znaleckých posudků vyžádaných soudem prvního stupně vyplynulo, že kupní cena pozemku (i domu na něm stojícího, který byl též prodán) měla být vyšší jen minimálně, o přibližně 4%. Nedošlo tedy ke znevýhodnění prodávající ve smyslu citovaného restitučního ustanovení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, v němž nesouhlasily s právním posouzením věci odvolacím soudem. Zákonné předpoklady tísně i nápadně nevýhodných podmínek byly podle nich naplněny okolnostmi vystěhování M. B., když toto bylo povoleno až po podpisu kupní smlouvy. Nešlo tedy o její svobodnou vůli při prodeji; předtím se o dům starala, investovala do něj a je třeba připomenout, že tehdy byly nemovitosti fakticky prodávány nikoli za odhadní, ale za vyšší cenu (bližší skutečnosti k tomuto tvrzení nejsou uvedeny). Dovolatelky navrhly, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl ve vyjádření k dovolání jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno žalobkyněmi včas a že tyto jsou zastoupeny advokátem (, – dále jen „“). Dovolání bylo přípustné podle , neboť soud prvního stupně rozhodl jinak než v předchozím rozsudku poté, co mu odvolací soud (usnesením ze dne 8. 12. 1999) věc vrátil se závazným právním názorem. Námitky dovolatelek vymezují dovolací důvod podle

Dovolání však není opodstatněné.

Výklad restitučního důvodu podle se již delší dobu ustálil, pokud jde o věcný obsah pojmů tísně a nápadně nevýhodných podmínek; obojí musí být, při převodu věcí na stát v rozhodném období, splněno současně.

Tísní se rozumí

- hospodářský nebo sociální stav, který doléhá na jednajícího takovým způsobem a s takovou závažností, že za této situace učiní právní úkon, který by jinak neučinil (Stanovisko občanskoprávního kolegia NS Cpjn 50/93, publikované pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 253/119/).

Nápadně nevýhodné podmínky se interpretují jako

- především porušení ekvivalentnosti smluvených vzájemných plnění; může jít též o pro kupní smlouvou dotčenou osobu značně nevýhodné smluvní podmínky (v textu smlouvy) či o podobně nevýhodná vedlejší ujednání ve smlouvě, související s předmětem plnění (rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 36/1993).

Z výše řečeného je zřejmé, že na straně právní předchůdkyně žalobkyň došlo v době uzavření kupní smlouvy ze dne 8. 5. 1986 ke splnění předpokladu její tísně; nikoli však nápadně nevýhodných podmínek, jak patrno ze znaleckých posudků o výši kupní ceny. Dovolací důvod tedy ve vztahu k relevantnímu ustanovení, jak bylo formulováno zákonodárcem, nebyl naplněn.

Dovolací soud také nezjistil, že by jinak před soudy obou stupňů došlo k procesním pochybením neuplatněným v dovolání, vedoucím ke zmatečnému či nesprávnému rozhodnutí ve věci ( ).

Dovolání žalobkyň bylo proto podle ustanovení zamítnuto.

Úspěšnému žalovanému byla podle , a přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty spočívaly v odměně zástupkyně za jeden úkon právní služby snížené o 50%, tj. v částce 3.100,- Kč plus 75,- Kč paušálu, v součtu 3.175,- Kč ( , vyhl. č. , vyhl. č. ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 19. února 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu