Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 109/2021-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 510 Kč od 13. 9. 2018 do 30. 10. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 810 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 700 Kč s úrokem z prodlení od 31. 10. 2018 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 119,12 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 510 Kč od 13. 9. 2018 do 30. 10. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 810 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se zastavuje v rozsahu, v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 700 Kč s úrokem z prodlení od 31. 10. 2018 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 119,12 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu jízdy prostředkem veřejné hromadné dopravy bez zaplaceného jízdného.
2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení a dále požadovala přiznání částky 810 Kč s příslušenstvím.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodnul pouze za přítomnosti žalobkyně.
4. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný se přepravoval v obec prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik územní celek, a.s.), a to dne datum na autobusové lince číslo. Na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, jak vyplývá ze zápisu o provedené přepravní kontrole, a následně nezaplatil jízdné ve výši 10 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, k jejichž úhradě byl kontrolorem vyzván. Výše jízdného a přirážky k němu pak vyplývá ze smluvních přepravních podmínek právního předchůdce žalobkyně a tarifu jízdného platných ke dni provedené přepravní kontroly. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh uhradil dne datum částku 700 Kč. Zbývající dlužnou částku neuhradil, ani k předžalobní upomínce žalobkyně.
5. Po právní stránce soud posoudil soud závazkový vztah mezi účastníky jako platně a účinně uzavřenou smlouvu o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně v souladu s § 1879 o. z. řádně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. V souladu s § 18a odst. 2 písm. a) a c) a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, dále v souladu s vyhláškou č. 175/2000 Sb., a smlouvou o přepravě vzniklo žalobkyni právo na úhradu jízdného ve výši 10 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, neboť žalovaný v okamžiku uzavření smlouvy o přepravě porušil svoji povinnost zaplatit stanovené jízdné. Soud je současně povinen respektovat dispoziční oprávnění žalobkyně, která v souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. vzala žalobu částečně zpět. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku, jejíž úhrady se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhá, žalovaný dosud neuhradil, soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 810 Kč společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
6. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 700 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovanému částkou 810 Kč, představuje úspěch 46 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch žalobkyně 54 %. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. vůči žalovanému, po započtení jeho procesního úspěchu, právo na náhradu 8 % jí vzniklých nákladů řízení.
8. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby, tj. převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby. Žalobkyně požadovala přiznání odměny i za další úkon právní služby, a sice účast svého zástupce při jednání soudu dne datum. Konání jednání v řízeních, jako je předmětná věc, kdy jde o typově se opakující problematiku bez zvláštních okolností, je zcela nestandardní. Na jednání žalobkyně navíc netvrdila nové skutečnosti, ani nenavrhovala provedení dalších dosud nepředložených důkazů. Soud se tedy domnívá, že účelem, pro který žalobkyně trvala na uskutečnění jednání, bylo pouze zvýšení nákladů řízení. Náklady řízení však nemají být důvodem, pro který se řízení vede, ani pro který se uskutečňují vybrané procesní postupy. Soud by proto v souladu s § 150 o. s. ř. žalobkyni odměnu za účast při jednání soudu nepřiznal, resp. přiznal odměnu pouze za tři výše uvedené úkony právní služby. Žalobkyni by tedy náležela odměna ve výši 3x 200 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), a třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Z uvedených částek pak v souladu s § 137 o. s. ř. náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 1 489 Kč.
9. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (8 %) ve výši 119,12 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.
Odůvodnění rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.