Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2445/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému E. P., spol. s r. o., o 4.995,-Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. prosince 2002 sp.zn. , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2003 č.j. -26, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení domáhal, aby byl zrušen platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.12.2002, pod sp. zn. , kterým mu bylo uloženo, aby zaplatil žalobkyni na náhradě škody 4.995,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobkyni za škodu neodpovídá, neboť vůči ní neporušil žádnou právní povinnost, není s ní v žádném smluvním ani jiném vztahu a nemá ani povinnost při prodeji zboží a jeho placení platební kartou kontrolovat shodu vzorového podpisu na platební kartě s podpisem kupujícího na pokladním bloku. Podle žalovaného \"nebyl vůbec důvod k vydání platebního rozkazu\", neboť ten lze vydat, jen vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem, \"což si soud měl ověřit, a kdyby tak postupoval, dospěl by k závěru, že platební rozkaz vydat nelze, protože žalovaný za škodu vzniklou žalobkyni nenese odpovědnost, a proto neměl žalovaný dostatek pasivní legitimace k tomu, aby mohl být účastníkem daného řízení\".

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 19.5.2003 č.j. -15 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že zmatečnost ve smyslu ustanovení nastává tehdy, jestliže soud řádně nezkoumal podmínky řízení ( ) a jednal s někým, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení z hlediska ustanovení Žalovaný je obchodní společností a tedy právnickou osobou, která má způsobilost mít práva a povinnosti. Soud prvního stupně připustil, že žalovaný neměl v původním řízení pasivní věcnou legitimaci (nebyly dány z hlediska hmotného práva podmínky pro jeho odpovědnost za škodu), to však nemůže být důvodem zmatečnosti.

K odvolání účastníků (odvolání žalobkyně směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení) Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.9.2003 č.j. -26 usnesení soudu prvního stupně potvrdil \"ve znění, že žaloba pro zmatečnost platebního rozkazu ze dne 13.12.2002, sp. zn. , se zamítá\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dospěl k závěru, že právní závěr soudu prvního stupně je správný, neboť okolnost, že účastník řízení není ve sporu věcně legitimován (není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde), nezpůsobuje zmatečnost ve smyslu ustanovení , a žalovaný měl možnost namítaný nedostatek odstranit v původním řízení (podáním odporu proti platebnímu rozkazu). Námitku žalobkyně, která se domáhala přiznání nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že vyjádření k žalobě, které bylo soudu prvního stupně doručeno až po jednání (jehož byla žalobkyně přítomna), při kterém bylo vyhlášeno usnesení, nelze považovat za náklad účelně vynaložený na bránění práva. Z těchto důvodů odvolací soud jako věcně správný potvrdil rovněž výrok o náhradě nákladů řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení podala žalobkyně dovolání. Namítá, že písemné vyjádření k žalobě, zpracované její zástupkyní, bylo soudu prvního stupně doručeno včas, v den jednání (dne 16.5.2003), a \"že je administrativním nedostatkem soudu, že nebylo před ústním jednáním založeno do spisu\". Důsledkem toho \"nebylo rozhodnuto o nákladech řízení, které by žalobkyni jinak náležely\". Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů ve výrocích o náhradě nákladů řízení a aby věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v ( a ).

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení , a není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení , protože nejde o případy v něm uvedené. Vzhledem k tomu, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002 sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. února 2004

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu