Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
6 C 287/2020-28
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecnou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zvýšení výživného pro zletilé dítě
takto:
I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovanému přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou zvýšenou na 4 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovanému přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou zvýšenou na 4 000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podanou žalobou domáhal se žalobce změny rozsahu vyživovací povinnosti tak, že žalovanému bude stanovena povinnost přispívat na jeho výživu měsíčně zvýšenou částkou 4 000 Kč. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že poslední úprava výživného byla provedena v době cca před devíti lety, přičemž jeho potřeby se zvýšily především v souvislosti s nástupem vysokoškolského studia.
Žalovaný s částečným zvýšením výživného souhlasil, avšak uzavření takové dohody podmínil osobním jednáním se žalobcem bez účasti jeho matky.
Po provedeném řízení soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:
Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce je synem žalovaného. Poslední úprava vyživovací povinnosti mezi účastníky byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 3. 2011 pod číslem jednacím číslo jednací, a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobce měsíčně částkou ve výši 2 000 Kč.
Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že se jedná o starobního důchodce ve věku 75 let pobírajícího toliko důchod, ze kterého je mu strháváno exekučně mimo jiné i výživné pro žalobce. Na živobytí mu zbývá měsíčně částka cca 7 000 Kč, jiný příjem nemá. Od roku 2018 žije na ubytovně, kde hradí 5 000 Kč jako nájemné a na službách další částku 2 000 Kč. Finančně vychází pouze díky pomoci jeho dcer. Vlastnictví hodnotnějšího majetku či zvláštních příjmů žalobce u žalovaného v řízení neprokázal.
Z účastnické výpovědi žalobce soud zjistil, že je v současné době studentem Fakulty informačních technologií v obec, v září 2021 nastupuje do třetího ročníku bakalářského studia. Školné se nehradí, přes týden žije na VŠ kolejích, kde platí 3 500 Kč měsíčně, stravuje se v menze, za což hradí cca 5 000 Kč měsíčně a na dojíždění hradí cca 200 Kč měsíčně. Je pouze alergikem, jinak je zdráv. Má možnost brigád, avšak studium je časově náročné. Jeho výdaje nad rámec výživného od otce hradí v zásadě jeho matka.
Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.
Žalobce, byť jako zletilý účastník řízení s plnou procesní způsobilostí, nesporně dosud neukončil přípravu na své budoucí povolání, je studentem, žádný svůj vlastní zdroj příjmů nemá a není tak schopen samostatně se živit. Ve věci je tak nepochybné, že vyživovací povinnost mezi účastníky řízení i nadále existuje, když tedy pro její trvání nemá význam dosažení zletilosti, nýbrž okamžik, kdy dítě je schopno samo se živit. Z provedeného řízení pak jednoznačně vyplývá, že ke změně poměrů došlo především u žalobce, a to již v souvislosti s jeho nástupem na vysokoškolské vzdělávání, a to již nehledě na to, že poslední úprava výživného byla provedena cca již před deseti lety. Na druhé straně však nelze pominout, že žalovaný jako vyživující osoba je v příjmech omezen pouze starobním důchodem, přičemž minimálně s ohledem na jeho věk po něm nelze spravedlivě žádat, aby se i nyní zapojoval do pracovního procesu a dosahoval dalších příjmů nad rámec starobního důchodu, který v zásadě postačuje pouze na krytí jeho vlastních potřeb. Žalovaný přitom zjevně není člověkem, který by si žil nad poměry a je zřejmé, že jej s ohledem na jeho stávající osobní situaci nelze zavázat platbami výživného zvýšeného nad rámec jeho stávajícího rozsahu. Byť by situace u žalobce jako studenta připravujícího se na budoucí povolání sama o sobě odůvodňovala vyšší výživné, je též dle názoru soudu kromě výše popsaných poměrů žalovaného třeba přihlédnout i k ne zcela patřičnému postoji žalobce k žalovanému jako jeho otci. První jednání v projednávané věci bylo soudem odročeno, když žalovaný v jeho rámci deklaroval ochotu dohodnout se osobně se žalobcem bez přítomnosti jeho matky na případném zvýšení výživného. Za tímto účelem byl žalobce posléze žalovaným opakovaně mimosoudně kontaktován, avšak bezvýsledně, přičemž důvod odmítnutí tohoto kontaktu žalobce nebyl schopen soudu blíže objasnit. V situaci, kdy žalobce o svého otce nejeví zájem a v řízení nebylo ani tvrzeno, že by mu poskytoval nějakou pomoc ve stáří či v nemoci, kterou v uplynulé době prodělal, zůstává otázkou, zda žalobci vůbec svědčí morální právo na nějaké výživné či nikoli. Ze všech výše uvedených důvodů soud přistoupil k zamítnutí žaloby v plném rozsahu.
Po právní stránce soud na věc aplikoval ustanovení § 910 a násl. občanského zákoníku.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž přihlédnul k tomu, že obě strany se práva na náhradu nákladů řízení vzdaly.
Dané řízení je osvobozeno od soudního poplatku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, tedy soud o poplatkové povinnosti nerozhodoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu).
Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).