Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 140/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobkyň A) ing. J. B. a B) MUDr. J. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému K. C., spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, č. j. -80, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, č. j. -80, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2002, č. j. -27, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem vydaným výše uvedeného dne a č. j. i po zrušení svého rozsudku a vrácení věci dovolacím soudem (rozsudek z 25. 6. 2003, č. j. -71) opět potvrdil v meritu věci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (viz výše), kterým bylo žalovanému uloženo vyklidit nebytové prostory v domě v P., ul. S. 43. Prvostupňový rozsudek byl změněn jen ve výroku o nákladech řízení; žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu před žádnou ze soudních instancí.

Nejvyšší soud při předchozím kasačním rozhodnutí dovodil, že smlouvu o nájmu nebytových prostor, sjednanou mezi účastníky, nelze bez dalšího posoudit jako neplatnou jen z důvodu, že podle dosavadních zjištění nižších instancí nebyl dán předchozí souhlas správního orgánu ( ve znění platném v době uzavření smlouvy). Očekával, že se odvolací soud bude zabývat bezprostředně se smlouvou souvisejícími i ostatními zjištěnými skutečnostmi a poté ve věci rozhodne.

Odvolací soud se sice cítil vázán názorem vyšší instance k otázce předchozího souhlasu správního orgánu, učinil však – na podporu svého předchozího rozhodnutí – pouze to, že se zabýval i dalším aspektem věci, jenž předtím nepovažoval za podstatný: dovodil, že nájemní smlouva je neplatná z toho důvodu, že si v ní účastníci písemně nesjednali způsob placení nájemného jako obligatorní náležitost, uvedenou v

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Namítl v něm zásadní právní význam rozsudku, jakož i jeho nesprávné právní posouzení věci, a to s odůvodněním, které v podstatě přebírá argumentaci dovolacího soudu z předchozího kasačního rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (, – dále jen „“). Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle , odst. 3 a návazně i dovolacím důvodem podle a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné.

Argument odvolacího soudu o neplatnosti nájemní smlouvy pro nesjednání způsobu platby nájemného je zcela nepřiléhavý a formalistický. Jestliže se v článku III. smlouvy v jednotlivých bodech podrobně upravují jednotlivé složky plateb, pak je zřejmé, že i tuto regulaci vzájemného vztahu účastníků lze považovat za ujednání o způsobu placení. Ke kompletnosti tu sice chybí údaje o „mechanismu“ úhrad, dá se snad ale rozumně předpokládat, že se mínilo placení pronajímateli a že při miliónových částkách nepůjde o placení v hotovosti. Nájemce ostatně platil nájemné po celou dobu smluvního vztahu bez jakýchkoli výhrad pronajímatele.

Při posouzení platnosti nájemní smlouvy z hlediska pak obě nižší instance již dříve nebraly v úvahu všechny relevantní skutečnosti. Smlouva byla sice sjednána 28. 3. 1995, ale „nájemní doba“ podle ní „začíná v den, kdy jsou splněny podmínky stanovené v čl. VI. bodu 2. této smlouvy“. Mezi tyto podmínky patřilo mj. statické posouzení a dílčí povolení k úpravě prostor vystavené stavebním úřadem. K těmto skutečnostem nezjistil dovolací soud jinou skutečnost než existenci kolaudačního rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části P., vydaného ke změnám zázemí prodejny dne 22. 6. 1995, s právní mocí 27. 6. 1995. Byl-li podley předložené žalovaným požádán Obvodní úřad v P. o souhlas s nájemní smlouvou dne 26. 6. 1995, a na tuto žádost nereagoval, pak je namístě vzhledem ke znění dospět k závěru o udělení předchozího souhlasu a tedy o platnosti smlouvy. Vzájemnou relaci všech výše uvedených dat je nutno posuzovat, z hlediska naplnění příslušné zákonné podmínky (byť přinejmenším sporné, viz výklad dovolacího soudu v předchozím zrušujícím rozsudku), rozšiřujícím způsobem a především s ohledem na žádoucí právní jistotu účastníků smluvního vztahu. Ten trval řádně přes pět let bez toho, že by kontrahenti projevili jakékoli pochyby o jeho existenci.

Pro řešení rozhodných (předběžných) právních otázek v rozporu s hmotným právem a tedy i nesprávné právní posouzení věci dovolací soud napadený rozsudek zrušil; stejnými vadami zatížil svůj rozsudek i soud prvního stupně a věc byla proto vrácena jemu k dalšímu řízení ( ).

Právními závěry dovolacího soudu, znamenajícími platnost smlouvy mezi účastníky jako prejudici, jsou nižší instance pro další průběh řízení – v němž bude konečně posouzena výpověď žalobkyň z nájmu a její důsledky pro žalobu – vázány; rozhodnuto bude též o nákladech dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 4. února 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu