Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1981/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobců A) B. H. a B) Z. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému V. G., zastoupenému advokátem, o přechod vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2003, č. j. -285, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 6. 2002, č. j. -252, kterým byl vysloven přechod vlastnického práva k pozemku parc. č. 49/4 v k. ú. Krty ze žalovaného na oba žalobce. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále „ “) a že byly splněny podmínky aplikace tohoto zákona. Žalovaný totiž nabyl pozemek v rozporu s tehdy platnými předpisy. Při uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 12. 6. 1990 (k vlastnické transformaci práva osobního užívání pozemku viz ) nejednal a nepodepsal dohodu, v níž byl jako nabyvatel užívacího práva uveden, sám žalovaný, ale jeho otec, který nebyl vybaven plnou mocí; tehdejší Státní notářství v Rakovníku dohodu registrovalo dne 21. 6. 1990.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Tvrdil, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a že je dán dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Rozhodné právní otázky vymezoval tak, že

- vzhledem k datu dohody o zřízení osobního užívání pozemku nemůže být aplikován § 8 odst. 1 zákona o půdě, neboť k uzavření dohody došlo mimo rozhodné období končící dnem 1. 1. 1990;

- nenalezení ověřené plné moci dané otci žalovaného v notářském spise není podstatné, neboť on otci zmocnění udělil.

Žalovaný dodával, že v nynějším řízení předložením y o plné moci prokázal své tvrzení. Rozhodnutí o registraci dohody příslušným státním notářstvím pak nutno považovat za platné; splnění všech zákonných náležitostí dohody bylo věcí posouzení státního orgánu. Posuzovaný právní úkon byl určitý a žalobce nemůže nést odpovědnost za to, že se plná moc v notářském spise nenašla. Dovolatel navrhoval, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli ve vyjádření k dovolání jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v otevřené lhůtě ( , – dále „ “). Z hlediska přípustnosti dovolání, která je předpokladem pro přezkum označených dovolacích důvodů, přicházel v úvahu zásadní význam napadeného meritorního rozhodnutí po právní stránce ( , odst. 3 ).

První z dovolatelem označených právních otázek nemohlo přípustnost dovolání vyvolat. Konstantní judikatura dovolacího soudu, z níž lze citovat například rozsudek ze dne 26. 8. 1998, sp. zn. (Právní rozhledy č. 1/1999), již dříve dovodila, že § 8 odst. 1 zákona o půdě se vztahuje i na případy, kdy fyzická osoba nabyla nemovitost, na níž by se vztahovalo právo na vydání, až po 1. 1. 1990 (k relevanci dohody o zřízení práva osobního užívání jako nabývacího úkonu viz rozsudek ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. ).

Ale ani řešení druhé právní otázky nebylo způsobilé navodit přípustnost dovolání. Státní notářství v Rakovníku vycházelo při registraci dohody z obsahu spisu zn. R II 782/90; návrh na registraci i dohodu podepsal prokazatelně jako osobní uživatel otec žalovaného. Skutečnost, že jeho podpis nebyl ověřen, není pro posouzení vzniklého stavu rozhodná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 1821/97). Registrující státní orgán tedy oprávněně předpokládal, bez jakékoli zmínky o zastoupení (což dokládá, že plná moc nebyla k návrhu na registraci připojena), že dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřel s Místním národním výborem v J. v ní označený žalovaný. Pokud ale dohodu sjednal a podepsal otec žalovaného – aniž by žalovaný, jak uzavřely obě nižší instance, prokázal své zastoupení otcem při uzavírání dohody -, pak je rozpor mezi projevem vůle osob zúčastněných na dohodě a obsahem dohody zcela evidentní a porušena byla, kromě předpisů uváděných odvolací instancí, též ustanovení , 35 odst. 1 a v důsledcích též ve znění před novelou č.

Na shora uvedeném nemůže nic změnit ani předložení fotokopie plné moci nyní v řízení, ani fakt, že vadné rozhodnutí o registraci předmětné dohody učinil tehdejší státní orgán. Neobstojí taktéž námitka žalovaného o absenci jakékoli jeho odpovědnosti na vzniklém stavu: judikatura k otázce rozporu s tehdejšími právními předpisy jako podmínce restituce opakovaně dovodila, že tento rozpor se zjišťuje objektivně, bez zřetele na to, jaký rozhodovací akt k němu vedl a zda se na něm osoba povinná k vydání věci po stránce zavinění podílela či nikoli.

V případě řešení druhé z označených právních otázek tedy nedošlo k posouzení v rozporu s hmotným právem. Nelze shledat ani kontradikci rozhodování odvolacích soudů nebo dovolacího soudu a z hlediska významu vyložených právních závěrů pro judikaturu Nejvyššího soudu nejde o otázku, která by měla zásadní právní význam.

Dovolací soud proto dovolání žalovaného za použití ustanovení a pro nepřípustnost odmítl.

Odmítnutí dovolání vyvolalo povinnost žalovaného nahradit žalobcům účelně vynaložené náklady dovolacího řízení ( , ). Za vyjádření k dovolání náležela zástupci odměna v základní sazbě 6.200,- Kč, po dvojím krácení za jediný úkon v řízení a odmítnutí dovolání však činila výsledná částka 1.550,- Kč ( , vyhl. č. ); k této částce byl připočten režijní paušál ve výši 75,- Kč ( vyhl. č. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 4. února 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu