Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 89/2021

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 23 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 450 Kč jdoucím od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 450 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 450 Kč jdoucím od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16. 12. 2020 a doplněným podáním ze dne 5. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradou nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel dne 16. 12. 2016 se společností právnická osoba, IČO (ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) smlouvu o úvěru č. anonymizováno rok, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit spolu zpět s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku v celkové výši 25 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách s termínem první splátky do měsíce od podpisu smlouvy s poslední splátkou splatnou ke dni 16. 1. 2018. Původní věřitel své povinnosti splnil a úvěr žalovanému dne 16. 12. 2016 v hotovosti poskytl, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný dlužnou částku celou neuhradil ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne 26. 2. 2020. Uhrazeno bylo toliko 2 550 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci zdejší soud v souladu s ust. (dále jen ) nenařídil ústní jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž v daném případě účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobkyně vyslovila souhlas přímo v žalobě. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu vyzván, nechť se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádří, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž v souladu s ust. byl poučen, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru (a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) č. anonymizováno rok má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 16. 12. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným, když na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, když celkové náklady spotřebitelského úvěru představovali 10 950 Kč a žalovaný se tak zavázal uhradit celkovou částku ve výši 25 950 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč s termínem splatnosti první splátky do 16. dne prvního měsíce následujícího po měsíci (ostatních pak 16. dni příslušného měsíce), kdy byla smlouva podepsána s tím, že poslední splátka byla splatná ke dni 16. 1. 2018. Shora uvedená částka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. V článku IV. bod 1 byla ujednána RPSN ve výši 189,38 % ročně a článku II. bod 1 smluvní úroková sazba ve výši 25,85% ročně z jistiny za dobu poskytnutí úvěru. Z předpisu splátek má soud přehled o jednotlivých splátkách úvěru. Z výzvy ze dne 26. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z tvrzení žalobkyně pak též, že žalovaný na dlužný úvěr uhradil částku 2 550 Kč (viz podání žalobkyně ze dne 5. 4. 2021). Ze smlouvy o prodeji části závodu, ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 ve spojení s jejími přílohami má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tímto má soud za osvědčenou aktivní legitimaci žalobkyně ve smyslu ustanovení (dále jen o. z.).

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se tento zavázal vrátit původnímu věřiteli ještě částku 10 950 Kč, označovanou jako celkový náklad spotřebitelského úvěru pro spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený celkový náklad nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny (již pokud je toliko porovnána výše těchto částek, je na první pohled zřejmý jejich nepoměr). Nutno je v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok, když si lze těžko představit, že takto specializovaná společnost, by skutečné náklady s tímto úvěrem měla v částce 600 Kč, která je označena jako poplatek za uzavření smlouvy, v částce 3 300Kč jako jakýsi další poplatek a částce 2 850Kč jako poplatek za hotovostní výběr splátek (již zde je zřejmé, že těžko při částce, kterou žalovaný zaplatil, mohl být tento důvodný). Výše úroků tak byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tento úvěr vyjádřena ve výši 189,38 % a to již přímo ve smlouvě, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně 67,38 %, kteréžto ujednání je neplatným dle § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 o. z. v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2016 činila cca 12 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Soud v tomto odkazuje mimo jiné i například na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. , dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když z této částky, jak tvrdila žalobkyně, byla uhrazena toliko částka ve výši 2 550 Kč (bylo eventuálně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval něco jiného, když ale tento zůstal nečinný). Tento její nárok je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o. z., kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen co do částky 12 450 Kč (rozdíl mezi úvěrovanou částkou 15 000Kč a částkou, kterou žalovaný již uhradil 12 450 Kč). Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. o. z., jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje ust. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný prokazatelně vyzván žalobkyní k okamžitému vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla podána k poštovní přepravě stejného dne. Podle o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 2. 3. 2020 a následující den měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak neučinil, dostal se od 3. 3. 2020 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta (co do částky 10 950 Kč a odpovídajícímu příslušenství, tedy zákonnému úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu žalobkyní požadovanou tedy od 17. 1. 2018 do 2. 3. 2020 ve výši 8,5 % ročně a dále od 3. 3. 2020 do zaplacení z částky 2 550 Kč při úroku ve stejné výši).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy soud podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když při výpočtu těchto vycházel z žalované částky ve výši 23 400 Kč včetně jejího kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodování ve výši 4 348,97 Kč. Z tohoto je jasné, že ve věci byl procesně více úspěšný žalovaný (žalobkyni přiznána toliko částka 12 450Kč), a měl by tak nárok na poměrnou část nákladů, když ale v řízení nebylo prokázáno, že by mu tímto vůbec nějaké byly vnikly.

10. O lhůtě a způsobu splnění povinnosti obsažené ve výroku I. tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ustanovení , když tuto určil jako běžnou třídenní, neboť pro její jiné určení neshledal důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.