Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 29/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. V. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. , uznán vinným, že

v přesně nezjištěné době si opatřil pistoli zn. Glock ráže 9 mm, se zásobníkem a 15 náboji, která má charakter krátké střelné zbraně a podléhá registraci, a bez povolení ji držel až do 5. 8. 2002, kdy u něho byla při pobytové kontrole policejními orgány v P. nalezena.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. a § 53 odst. 2 tr. zák. souhrnný peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu dále uložil trest vyhoštění v trvání pěti roků a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to jednoho kusu pistole zn. CZ 83 ráže 7,65 mm, Br., jednoho kusu náboje ráže 7,65 mm, jednoho kusu pistole zn. Glock ráže 9 mm, se zásobníkem a 15 náboji. Současně zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný R. V. odvolání, které projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2003, sp. zn. , a usnesením podle § 256 tr. ř. je zamítl.

Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen obviněnému R. V. dne 24. 10. 2003, jeho obhájci JUDr. P. B. dne 12. 5. 2003 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 5 dne 7. 5. 2003.

Dne 7. 4. 2003 učinil obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze a které bylo adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť pochybením soudu byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

V dalším textu obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měl být uplatněný důvod dovolání naplněn. Namítl, že veřejné zasedání dne 2. 4. 2003 se u Městského soudu v Praze konalo od 14.00 hod., ačkoliv jeho obhájce byl jmenovaným soudem vyrozuměn o tom, že se bude konat uvedeného dne ve 14.30 hod.; tímto pochybením odvolacího soudu, které potvrdil i příslušný předseda senátu poté, co mu obhájce zaslal předmětné vyrozumění faxem, mu bylo znemožněno právo na obhajobu ve smyslu d, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (konkrétně se tedy jedná o právo účastníka řízení na to, aby byl přítomen projednání své věci a dále o právo účastníka na to, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům).

Závěrem obviněný zdůraznil, že z uvedených důvodů došlo zcela nepochybně ke zřejmému zásahu do jeho práva, a navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 3. 7. 2003).

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 6. 8. 2003 po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu podaného dovolání poukázal na to, že obviněným vymezený dovolací důvod podle tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání; dovolatel však mimo formálního odkazu na d neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že mu postupem soudu byla znemožněna osobní účast u veřejného zasedání. Z jeho argumentace totiž vyplývá, že administrativním pochybením soudu měla být znemožněna účast u veřejného zasedání obhájci obviněného; takovéto pochybení by při poněkud extenzivním výkladu bylo možno namítat v rámci dovolacího důvodu podle tr. ř., ovšem pouze tehdy, kdyby se jednalo o některý z případů nutné obhajoby. Procesní pochybení spočívající v tom, že postupem orgánu činného v trestním řízení byla znemožněna účast obhájce u úkonu trestního řízení ve věci, kde není dán žádný z důvodů nutné obhajoby, nelze napadat v rámci dovolacího důvodu podle tr. ř. a ani v rámci jiného dovolacího důvodu. Státní zástupce proto uzavřel, že tvrzení dovolatele, že bylo porušeno jeho vlastní právo na projednání věci v jeho přítomnosti, zůstala ve zcela obecné rovině, a navrhl, aby Nejvyšší soud podání obviněného podle tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné (současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, přičemž s takovým projednáním věci souhlasil i pro případ jiného rozhodnutí dovolacího soudu).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejné zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.

V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž pak byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům ve smyslu d (publikované pod č. , ve znění pozdějších předpisů).

V této souvislosti je třeba rovněž zmínit, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.

V tomto ohledu dovolání obviněného R. V. nemůže obstát. Námitky dovolatele, že jeho obhájce byl soudem druhého stupně chybně vyrozuměn o čase konání veřejného zasedání a v důsledku toho mu nebyl přítomen, čímž došlo k zásahu do jeho práva na obhajobu, resp. toto mu bylo znemožněno, o něž opřel své tvrzení o naplnění jím deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, stojí mimo jeho rámec. Obviněný totiž svou argumentací brojil výlučně proti skutečnosti, že veřejné zasedání se konalo v nepřítomnosti jeho obhájce, nikoliv jeho samotného, jak citovaný zákonný důvod dovolání předpokládá. Na podkladě takové výhrady by jako odpovídající dovolací důvod mohl přicházet v úvahu ten, který je zakotven v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít; uvedené ustanovení ovšem dopadá jen na případy nutné obhajoby (§ 36 tr. ř.) a o takový se v dané věci nejednalo. Jen pro úplnost je vhodné doplnit, že obviněný ve svém podání ani nekonkretizoval zákonné ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, které mělo být v posuzovaném případě porušeno, a jen v obecné rovině citoval znění d. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že ačkoliv dovolatel formálně opřel svůj mimořádný opravný prostředek o důvod vymezený v tr. ř., jeho námitky směřující výhradně proti tomu, že v důsledku administrativní chyby soudu druhého stupně spočívající v nikoli řádném vyrozumění jeho obhájce o konání veřejného zasedání se jej tento neúčastnil, kterými ho odůvodnil, jej materiálně nenaplňují.

Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného R. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř., resp. konkrétní námitky obviněného, o něž opřel jím deklarovaný dovolací důvod, tomuto věcně neodpovídaly. V takovém případě dovolací soud nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a