Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 45/2021-32
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 525 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.525 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení,
to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta v obec, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1.525 Kč od 6. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta v [obec], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 1.525 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené přepravní smlouvy mezi žalobcem jakožto dopravcem a žalovaným jakožto cestujícím. Uvedl, že žalovaný dne 5. 2. 2020 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy (tramvajovou linku číslo) provozované žalobcem, přičemž při kontrole, provedenou žalobcem pověřenou osobou v úseku zastávky anonymizována dvě slova v obec, se neprokázal platným jízdním dokladem.
O těchto skutečnostech byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, přičemž tyto částky dobrovolně neuhradil.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, kdy tento současně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a tedy jeho souhlas byl presumován, soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání.
Z listin předložených žalobcem vzal soud za prokázané, že žalovaný ve shora uvedený den cestoval hromadným dopravním prostředkem žalobce, tramvajovou linkou číslo přičemž
při provedené kontrole nebyl tento schopen prokázat se platným jízdním dokladem. O této skutečnosti byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole číslo ze dne 5. 2. 2020.
Nárok žalobce přitom vyplývá ze zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, konkrétně pak z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) , které žalobci přiznává právo uložit cestujícímu bez platného jízdního dokladu zaplacení jízdného včetně přirážky. Dle citovaného zákonného ustanovení a prováděcí vyhlášky č. 175/2000 Sb. , o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, tarifu žalobce, jakož i dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , účinného od 1. 1. 2014 (dále„ o. z.“), je žalovaný, jakožto cestující, povinen k úhradě částky, kterou vůči němu žalobce, jakožto dopravce, nárokuje z titulu porušení smluvních povinností vyplývajících z přepravní smlouvy, a to v částce odpovídající základnímu jízdnému a přirážce k jízdnému, které dle tarifu žalobce představují částku celkem 1.525 Kč (z toho 25 Kč činí základní jízdné a 1500 Kč přirážka).
Protože soud neshledal žádný důvod, který by žalovanému zakládal právo požadovanou částku nezaplatit, vyhověl žalobě jako důvodné v celém rozsahu. Současně soud přiznal žalobci požadovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jdoucí od prvního dne prodlení
do zaplacení. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z., ve znění účinném
od 1. 1. 2014 a odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Žalobce, který měl ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Dle tohoto citovaného ustanovení je však možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním (bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. V daném případě šlo o soudní spor, který se vedl ohledně vymáhání pohledávky na zaplacení jednorázového jízdného a přirážky k jízdnému za cestujícího, který se při kontrole neprokázal platným jízdním dokladem. Žalobce je společností zajišťující přepravu cestujících veřejnou linkovou dopravou, spor tvořil jeho relativně běžnou agendu, k jejímuž vyřizování měl být dostatečně materiálně i personálně vybaven, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy. V řízení se nevyskytlo nic, co by vyžadovalo a odůvodňovalo aktivní zastupování advokátem. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí, neboť v těchto věcech je rozhodováno většinou platebním rozkazem, případně bez jednání podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , nebo sice po jednání, u něhož však účast žalobce nebývá nutná, neboť jsou zpravidla dány podmínky pro to, aby soud rozhodl v jeho prospěch na základě předložených listinných důkazů. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a proto
na jejich náhradu žalobce nemá právo. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení
ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek z žaloby, neboť ten je naopak třeba považovat
za účelně vynaložený náklad soudního řízení. Náhrada je splatná na účet právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Lhůtu k zaplacení soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Při odůvodňování tohoto rozsudku soud postupoval podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nebude-li splněna povinnost, uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí.