Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 61/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. ze dne 6. 6. 2003, byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e), h) trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem přesně popsaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Za uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 29 odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání J. V. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. ze dne 2. 9. 2003, jímž odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.

Dovolatel podal prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě i za splnění všech dalších náležitostí stanovených zákonem dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod, který je vymezen ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že jeho odsouzení bylo vybudováno pouze na základě ve věci provedených nepřímých důkazů,které ve svém souhrnu neumožňují učinit závěr o jeho vině tak, jak k němu posléze oba soudy dospěly. V této souvislosti také poukázal na nepřesvědčivost závěrů soudů vyvozených z provedeného dokazování s tím, že v průběhu řízení vedeného proti němu nebyly vzaty v úvahu i jiné verze skutkového děje, které se nabízely a nebyly prověřeny, když v tomto směru nebyly verifikovány další skutečnosti, které při objasňování skutku byly zřejmé a nebyla jim věnována /ani ze strany/ soudů náležitá pozornost. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a podle § 265l odst.1 tr.ř. mu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce se k takto podanému dovolání nevyjádřil.

Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek, lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. zabýval se dovolací soud především tím, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za takové, které jsou uvedeny v citovaném ustanovení zákona, když jejich shledání je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Na tomto místě nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech,kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv tedy z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly posouzeny v souladu se zákonem, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu z hledisek uvedených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění a skutkové vady tak nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, případně i další okolnosti relevantní obecně z hlediska norem práva hmotného.

V posuzované věci však dovolatel opřel shora uvedený dovolací důvod o námitky, které mají svůj základ v provedených skutkových zjištěních, když poukazuje na nepřesvědčivost provedených nepřímých důkazů,polemizuje s jejich obsahem či s tím, že nebyly dostatečně objasněny další skutkové okolnosti,které by mohly přivodit i jinou verzi samotného skutkového děje. Přitom z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e), h) tr. zák., přičemž nelze dospět k závěru,že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením /kvalifikací/ by existoval extrémní nesoulad. Dovolatel se takto v rámci označeného dovolacího důvodu domáhá revize zjištěného skutkového stavu, a tedy dovolání uplatnil na procesním (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), nikoliv hmotně právním základě. Nelze než uzavřít, že jeho námitky tak pod uvedený dovolací důvod nespadají.

Je rovněž nutné připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 písm. a) - l) tr. ř. povinen odkázat v dovolání na toto zákonné ustanovení, přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným zákonem. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno /k tomu i přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ČR ve věcech sp. zn. a .

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, přičemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil rozhodnutím, které přijal v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. ledna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych

Zpracoval:

JUDr. Vladimír Jurka