Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2649/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 18. 12. 2002, č. j. E 1068/93-454, jímž okresní soud nařídil provedení (již nařízeného) výkonu rozhodnutí vyklizením předmětného bytu s bytovou náhradou a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním.

Při zkoumání včasnosti dovolání musel Nejvyšší soud věc posoudit nejdříve z intertemporálního hlediska. Výkon rozhodnutí okresní soud nařídil 7. 4. 1995, tedy přede dnem nabytí účinnosti novely č. , jeho provedení pak usnesením z 18. 12. 2002, tedy již za účinnosti ve znění od 1. ledna 2001. Odvolací soud poté - v souladu s ustanoveními bodů 15. a 27. hlavy I, části dvanácté - dne 29. 8. 2003 (tedy byť po 1. lednu 2001) rozhodl správně podle ve znění před novelizací (rozhodný je totiž okamžik nařízení exekuce, nikoli nařízení jejího provedení). Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, je nutno ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „“) použít i pro účely posouzení včasnosti dovolání (viz bod 17., hlavy I, části dvanácté ).

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 27. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. ledna 2001). O délce lhůty k podání dovolání byla povinná poučena v napadeném rozhodnutí.

Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení dne 29. 9. 2003 doručeno zástupkyni povinné a 30. 9. téhož roku zástupci oprávněné, takže dne 30. 9. 2003 nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 30. 10. 2003 (ustanovení ). Bylo-li dovolání podáno (viz fotokopie podacího lístku na č. l. 499) až 18. 11. 2003, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako opožděné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu