Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Nd 11/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České repuliky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Petra Hubnera a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobkyně A. Ch., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, Krajskému soudu v Brně, Okresnímu soudu ve Zlíně, o neplatnost osvojení a neplatnost zbavení rodičovských práv, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp.zn. , o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu nutnosti, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28.6.2002 č.j. -165 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti osvojení svých dětí J., A., J., H. a R. a určení neplatnosti zbavení rodičovských práv žalobkyně aj. Ch. k dceři H.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení vznesla obecně námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc s tvrzením, že úmyslně zneužívají své soudcovské funkce a úmyslně zneužívají pravomoc veřejného činitele a poškozují její práva neustálým protiústavním odkládáním vydání rozhodnutí. V podání ze dne 28.8.2003 vznesla konkrétní návrh na vyloučení předsedkyně odvolacího senátu soudkyně JUDr. D. F. z důvodu „spáchání tr. činu zneužívání pravomoci veř. činitele, kterého se dopustila úmyslným podáváním osobních ústních i písemných informací o průběhu celého řízení a neoprávněným zasláním rozhodnutí soudu I. instance pracovníkovi ÚDV B., který není účastníkem řízení..“ Návrh pak dále podrobněji odůvodnila. Žádala, aby po vyloučení soudkyně o jejím odvolání neodkladně rozhodl KS v Ostravě.

Vrchní soud v Olomouci, rozhodující o námitce podjatosti jmenované soudkyně, usnesením ze dne 3.10.2003 č.j. – 261 rozhodl, že JUDr. D. F. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci. Usnesení nabylo právní moci dne 16.10.2003.

Dne 22.10.2003 došlo Nejvyššímu soud ČR podání žalobkyně ze dne 21.10.2003, označené jako „Návrh na delegaci nutnou a vhodnou podle a 2 “. V návrhu žalobkyně opakovala své námitky vůči předsedkyni odvolacího senátu JUDr. D. F., uplatněné v předchozím návrhu na její vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, na její adresu se vyjadřovala hrubě urážlivě a poukazovala na porušení zákonů, jichž se dle jejího názoru měla uvedená soudkyně v řízení dopustit. Navrhla, aby Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové.

Po postoupení návrhu žalobkyně Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci se k němu písemně vyjádřil Krajský soud v Brně tak, že s návrhem nesouhlasí. Důvody uvedené žalovanou jsou z hlediska delegace vhodné irelevantní a lze je považovat spíše za opětovně vznesenou námitku podjatosti soudce, o níž již bylo rozhodnuto. Okresní soud Uherské Hradiště ani Okresní soud ve Zlíně se k návrhu nevyjádřily.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soudu příslušnému i Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu, jemuž má být věc podle návrhu přikázána ( srov. věta první ), projednal návrh žalobkyně a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému než místně příslušnému soudu jak dle , tak ani dle

Podle nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni ( , a ), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. Dle odst. 2 cit. ust. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle odst. 3 cit. ust. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Podle každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen.

Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zde žalobkyně v podání ze dne 21.10.2003, označeném jako návrh na delegaci nutnou a vhodnou, vznesla skutečně oba návrhy, tj. jak návrh dle (tzv. delegace nutná), tak i návrh dle (tzv. delegace vhodná). Podle obsahu tohoto podání a zejména podle odůvodnění návrhu na přikázání věci jinému soudu je nepochybné, že se jedná o návrh na delegaci nutnou dle , a to se zřetelem k námitkám, které žalobkyně směřuje výhradně proti osobě soudkyně JUDr. D. F. ve snaze dosáhnout jejího vyloučení z projednávání a rozhodování v této věci. Žalobkyně neuvádí v návrhu žádné skutečnosti ani důvody, které by bylo možno obsahově posoudit jako odůvodnění návrhu na delegaci vhodnou ve smyslu , tj. důvody, které by opravňovaly k závěru o tom, že např. z hlediska rychlosti, hospodárnosti či účelnosti řízení by bylo vhodné věc přikázat jinému soudu téhož stupně ( zde Krajskému soudu v Hradci Králové) k projednání a rozhodnutí o odvolání ve věci. Nutno tak uzavřít, že podání žalobkyně ze dne 21.10.2003 je podle svého obsahu návrhem na delegaci nutnou dle a jen o tomto návrhu je třeba rozhodnout, byť by podání bylo (nesprávně) označeno i jako návrh na delegaci vhodnou.

K tomu, aby bylo nutno věc přikázat jinému soudu téhož stupně dle , je třeba splnění podmínky, že příslušný soud nemůže o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni ( , a ). Se zřetelem ke shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci č.j. – 261, který rozhodl, že soudkyně JUDr. D. F. není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci, přičemž nedošlo k vyloučení ani ostatních soudců Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, není shora uvedená zákonná podmínka k přikázání věci splněna. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nyní již pouze opakovala důvody předchozího svého návrhu na vyloučení soudkyně a další konkrétní námitky proti ostatním soudcům krajského soudu nevznesla, přičemž poměr soudkyně k účastníkům se nezměnil, nebylo třeba, aby nadřízený soud o návrhu na vyloučení soudkyně znovu rozhodoval ( srov. ).

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti dle jako nedůvodný zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu