Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1592/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání J. V., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 12.4.2002, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, pod sp. zn. (žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. V. h. a r. V., státnímu podniku v likvidaci, zastoupenému advokátem, a 2. L. B., zastoupenému advokátem, o vydání nemovitostí), takto:

II. Zrušují se další výroky uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, obsažené v jeho druhém, třetím a čtvrtém odstavci.

III. Zrušuje se také rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, ze 6.6.2001, čj. -62, a to ve výrocích v odstavcích I, III a IV.

IV. Věc se vrací Okresnímu soudu ve Vsetíně (pobočka ve Valašském Meziříčí) k dalšímu řízení v rozsahu vyplývajícím z obsahu výroku III. rozsudku dovolacího soudu.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě, podané v této právní věci u soudu 25.9.1991, domáhající se uložení povinnosti žalovanému státnímu podniku uzavřít se žalující dohodu o vydání domu (hostince) čp. 11 v K. a pozemků parc. č. 19/1 a parc. č. 38/1 v katastrálním území K, obec V. M., bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně z 29.11.1995, čj. -238, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 12.4.1996, sp. zn. .

Rozsudkem Nejvyššího soudu ze 14.5.1999, , bylo zamítnuto dovolání původní žalobkyně J. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 12.4.1996, sp. zn. , pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně z 29.11.1995, čj. -238, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba, aby žalovaným V. h. a r. V. bylo uloženo uzavřít se žalobkyní J. V. dohodu o vydání pozemku parc. č. 34 s hostincem čp. 13 v katastrálním území V. M.-K. Dalším výrokem rozsudku dovolacího soudu byl však zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 12.4.1996, sp. zn. , pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně z 29.11.1995, čj. -238, v části , ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaným V. h. a r. V. bylo uloženo uzavřít se žalobkyní J. V. dohodu o vydání pozemku parc. č. 35 v katastrálním území V. M.-K. a ve výroku o nákladech řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně z 29.11.1996, čj. -238, ve výrocích, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému státnímu podniku bylo uloženo uzavřít se žalobkyní J. V. dohodu o vydání pozemku parc. č. 35 v katastrálním území V. M.-K., a o nákladech řízení; v tomto rozsahu byla věc vrácena Okresnímu soudu ve Vsetíně k dalšímu řízení.

V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu bylo konstatováno, že v daném případě byl na pozemku parc. č. 34 (zastavěné ploše) v katastrálním území K. po jeho převzetí státem postaven hostinec čp. 13, ale na pozemku parc. č. 35 v katastrálním území K. se nově zbudovaná stavba nachází jen zčásti. Dovolací soud v této souvislosti vyslovil právní názor, že domáhala-li se žalobkyně vydání celého pozemku parc. č. 35, požaduje tím i případné vydání pozemku menšího, vzniklého rozdělením původního pozemku. Podle názoru dovolacího soudu měl tedy soud prvního stupně poučit žalobkyni,, že její žalobní návrh není formulován tak, aby soud mohl rozhodnout o uzavření dohody o vydání tohoto nezastavěného pozemku, a v této souvislosti ji vyzvat k úpravě a doplnění žalobního návrhu. Tuto poučovací povinnost vyplývající z nesplnil ani odvolací soud a vada žaloby nebyla odstraněna. Proto byly rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně dovolacím soudem zrušeny v části týkající se uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 35 v katastrálním území K. Naproti tomu v části týkající se vydání hostince čp. 13 a a pozemku parc. č. 34 v K. byl rozsudek odvolacího soudu shledán správným a dovolání původní žalobkyně J. V. bylo v tomto rozsahu zamítnuto.

V dalším průběhu řízení došlo k tomu, že původní žalobkyně J. V. dne 6.1.2000 zemřela a jejím dědicem se stal její manžel J. V., s nímž soud prvního stupně dále v řízení jednal, a kromě toho také do řízení vstoupil na straně žalovaného podniku další účastník řízení, a to L. B., který se stal v mezidobí vlastníkem pozemku parc. č. 35 v K. na základě veřejné dražby z 20.2.1997; Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí usnesením z 28.5.2001, čj. , toto přistoupení dalšího účastníka do řízení připustil.

Okresní soud ve Vsetíně pobočka ve Valašském Meziříčí pak vynesl rozsudek ze 6.6.2001, čj. -62. Výrokem tohoto rozsudku (označeným I.) byla zamítnuta žaloba žalobce J. V., aby žalovanému státnímu podniku bylo uloženo vydat žalobci pozemek parc. č. 35 v katastrálním území K., a to v rozsahu oddělení (tj. v rozsahu 1927 m2), vytvořeného geometrickým plánem č. 708-140/2000, vyhotoveným 29.5.2000 Ing. P. R. Dalším výrokem tohoto rozsudku byl zamítnut žalobní návrh žalobce, aby žalovanému L. B. bylo uloženo vydat žalobci parcelu č. 35 v katastrálním území K., obec V. M., a to v rozsahu oddělení (1027 m2) vytvořeného geometrickým plánem č. 708-140/2000, vyhotoveným 29.5.2000 Int. P. R. Bylo také rozhodnuto, že žalovaný státní podnik V. h. a r. V. nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci bylo uloženo zaplatit L. B. na náhradu nákladů řízení 4.300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že s ohledem na výsledky zjištění, provedených v řízení před soudem prvního stupně, nelze žalobě žalobce ohledně oddělené části pozemku parc. č. 35 v K. vyhovět, a to ani proti žalovaným V. h. a r. V., ani vůči žalovanému L. B. Soud prvního stupně byl toho názoru, že žalovaný podnik V. h. a r. V. není v této právní věci pasívně legitimován, protože již není vlastníkem uvedené nemovitosti. Ale také ohledně žalovaného L. B. byl soud prvního stupně toho názoru, že není v tomto řízení pasívně legitimován; tento žalovaný je od 24.3.1997 vlastníkem uvedeného pozemku parc. č. 35 v K. (získaného ve veřejné dražbě), ale nelze jej považovat za povinnou osobu podle (podle něhož žalobce svůj nárok v tomto řízení uplatňoval); tato povinnost stíhá právnické osoby, ale nikoli fyzické osoby. Soud prvního stupně proto žalobu žalobce zamítl vůči oběma žalovaným a o nákladech řízení rozhodl vzhledem k tomu, že žalovaný podnik se náhrady nákladů řízení vzdal a vůči žalovanému L. B. bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle ustanovení .

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně ze 6.6.2001 rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 12.4.2002, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo především rozhodnuto o tom, že odvolací řízení vůči žalovanému L. B. bylo zastaveno; žalobci bylo přitom uloženo zaplatit žalovanému L. B. na náhradu nákladů řízení 2.192,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části (v odstavcích označených II. a III) potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými V. h. a r. V. nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno především to, že žalovaný státní podnik V. h. a r. V. po právní moci zamítavého rozsudku ohledně nároku na vydání pozemku podle převedl vlastnictví k pozemku parc. č. 35 v K. v rámci dražby konané dne 20.2.1997 na L. B., který je nyní zapsán jako vlastník tohoto pozemku na listu vlastnictví č. 723 u Katastrálního úřadu ve V. Soud odvolací byl shodně s názorem soudu prvního stupně také toho názoru, že uváděný převod pozemku parc. č. 35 v K. nebyl v rozporu s ustanovením , o zmírnění následků některých majetkových křivd, podle něhož je povinná osoba podle tohoto zákona povinna nakládat s věcmi, na něž je uplatněn nárok podle tohoto zákona, s péčí řádného hospodáře a nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného, ani přenechat je jinému do užívání. K převodu pozemku parc. č. 35 v K. tu došlo na žalovaného L. B. ve veřejné dražbě, a to až po pravomocném rozhodnutí soudu, kterým bylo s konečnou platností rozhodnuto o nevydání tohoto pozemku podle Podle názoru soudu prvního stupně i podle názoru odvolacího soudu nemohla mít ani skutečnost, že po tomto převodu byl zamítavý rozsudek v daném případě zrušen rozsudkem dovolacího soudu, za následek zánik vlastnictví veřejnou dražbou nabytého vlastnictví žalovaného L. B. k uváděnému pozemku.

Proto odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby proti žalovanému státnímu podniku (včetně výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a tímto žalovaným). Protože u odvolacího jednání dne 12.4.2002 vzal žalobce před zahájením tohoto jednání své odvolání zpět ve vztahu k žalovanému L. B., odvolací soud tento dispozitivní úkon žalobce podle ustanovení posoudil podle tohoto ustanovení tak, že odvolací řízení proti žalovanému L. B. zastavil. O náhradě nákladů řízení odvolacího rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení i , věta první, .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která v řízení žalobce zastupovala, dne 20.5.2002 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 19.7.2002, tedy v souladu s ustanovení a ve lhůtě jím stanovené; dovolání žalobce bylo sepsáno a podáno advokátkou, která žalobce v řízení před soudy obou stupňů zastupovala.

Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné, a z obsahu jeho dovolání vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňuje, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel v dovolání zdůrazňoval, že žalovaný státní podnik tu nepostupoval podle ustanovení a porušil tímto ustanovením kogentně stanovený zákaz převodu vlastnictví na jinou osobu. Žalobce v této souvislosti Poukazoval na to, že řádně a včas uplatnila jeho právní předchůdkyně nárok na vydání v žalobě uvedených nemovitostí výzvou k vydání věcí, podala i žalobu u soudu a žalobce v tomto řízení pokračoval, a to i v dovolacím řízení, když rozhodnutím odvolacího soudu bylo dovolání proti tomuto rozhodnutí připuštěno. Podle názoru dovolatele v daném případě zákaz převodu nemovitosti stále trval i během dovolacího řízení, a proto převod nemovitosti na jinou osobu se uskutečnil v rozporu se zákonem. Dovolatel poukazoval i na to, že podle ustanovení , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby (podle něhož se v daném případě uskutečnil převod pozemku parc. č. 35 v K. na žalovaného L. B. ve veřejné dražbě), nemohou být předmětem převodu vlastnictví provozní jednotky, na které se vztahuje zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd, a to po dobu, po kterou trvá nárok oprávněných osob na jejich vydání. V daném případě žalovaný podnik věděl déle než půl roku před dražbou (k níž došlo 20.2.1997), že žalobce podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o vydání nemovitosti podle , když stejnopis dovolání byl tomuto podniku doručen 10.7.1996.

Dovolatel také vytýkal odvolacímu soudu, že v tomto občanském soudním řízení (sp. zn. Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí) se soud vůbec nezabýval tím, zda tu ze strany žalobce byla podána žaloba o neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti na L. B., zda řízení o této žalobě proběhlo a jaký byl jeho výsledek.

Při posuzování dovolání dovolatele J. V. vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 , podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn ( ), platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti (tj. před 1.1.2001).

Dovolání dovolatele směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo jednak zastaveno odvolací řízení ve vztahu k jednomu ze dvou žalovaných a jednak byl tímto rozsudkem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobce.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ani ustanovením , 2 a 3 , upravujícího přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, není umožněno podání dovolání proti usnesení, jímž bylo zastaveno odvolací řízení po zpětvzetí odvolání odvolatelem (srov. ).

V daném případě není tedy přípustné dovolání směřující proti usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení, obsaženému v prvním odstavci rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 12.4.2002, sp. zn. . Nepřípustné dovolání dovolatele bylo proto v tomto rozsahu odmítnuto podle ustanovení a .

Podle ustanovení je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo které je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z obsahu soudního spisu v daném případě (sp. zn. Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu nevyplývalo v daném případě, že by v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, byla řešena právní otázka, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolacím soudem byla řešena některá právní otázka v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázka, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V daném případě šlo v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, především o aplikaci a výklad ustanovení (v souvislosti s ustanoveními , a téhož zákona). Předmět řízení tu byl vymezen předchozím rozhodnutím dovolacího soudu (ze 14.5.1999, Nejvyššího soudu), v němž byl vrácen k dalšímu řízení spor, týkající se žalobního návrhu na uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 35 v katastrálním území K. (obec V. M.), přičemž v tomto dalším řízení došlo k tomu, že tento návrh byl posléze uplatňován jen vůči žalovanému státnímu podniku (v likvidaci) V. h. a r. V., když v řízení proti dalšímu žalovanému L. B. byla tato právní věc posléze v odvolacím řízení pravomocně skončena.

Podle ustanovení je povinná osoba s odňatými věcmi až do jejich odevzdání oprávněným osobám povinna nakládat s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti nemohly být věci, jejich součásti a příslušenství převedeny do vlastnictví jiného nebo do užívání jiného (s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí bytů, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytů).

Podle ustanovení , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické osoby nebo fyzické osoby, nemohou být předmětem převodu vlastnictví provozní jednotky, na které se vztahuje zákon o zmírnění následků některých majetkových křivd (srov. k tomu ), a to po dobu, po kterou trvá nárok oprávněných osob na jejich vydání.

Ústavní soud ČR v nálezu ze 4.2.1997, , uveřejněném pod č. 14 ve svazku 7 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, zaujal právní názor, že vlastnictví nabývané podle a je vlastnictví nabývaným smlouvou, kde stát je jen stranou úkonu a kde příklep je akceptací nabídky neboli formální a závaznou deklarací toho, že došlo ke konsenzu. Nelze tu odhlédnout od povahy věci, která je určena prvkem dobrovolnosti a rovnoprávným postavením obou subjektů dražby.

Také v rozhodnutí uveřejněném pod č. 25/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem ČR, byl zaujat právní názor, že veřejná dražba podle je zvláště upraveným procesem uzavírání smlouvy a současně specifickým procesem uzavření smlouvy.

Vzhledem k těmto právním závěrům, obsaženým v nálezu Ústavního soudu ČR i v uveřejněném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, nemohl odvolací soud ve svém rozhodnutí z 12.4.2002 (sp. zn. Krajského soudu v Ostravě) pokládat za jedinou rozhodující skutečnost, že žalovaný státní podnik „převedl vlastnictví k předmětnému pozemku na třetí osobu“, aniž by se zabýval tím, že ze strany účastníka řízení uplatňujícího nárok na vydání nemovitosti (na uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání nemovitosti) bylo v průběhu řízení stále namítáno, že převod pozemku parc. č. 35 v K. ve veřejné dražbě není platným převodem a dokonce bylo tímto účastníkem v řízení předneseno, že (jak uváděl odvolací soud ve svém rozsudku) „žalobce bude podávat žalobu o určení neplatnosti smlouvy, kterou došlo k převodu vlastnictví z V. h. a r. V., s.p., na L. B.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, vycházel z jiného právního názoru, než který byl k výkladu ustanovení (v souvislosti s ustanovením ) zaujat v uveřejněné judikatuře soudů, z něhož naopak dovolací soud vycházel i v daném případě. Proto dovolací soud dospěl k výslednému závěru, že právní otázka výkladu uváděných ustanovení byla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena v rozporu s hmotným právem, jak to má na zřeteli ustanovení .

Z tohoto důvodu shledal dovolací soud dovolání dovolatele přípustným podle ustanovení a odst. 3 a zároveň toto přípustné dovolání dovolatele posoudil jako důvodné, protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolací soud neshledal správným. Proto podle ustanovení zrušil rozhodnutí odvolacího soudu.

Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ). V tomto dalším řízení, pokud v něm žalobce bude trvat na svém žalobním návrhu a na námitkách, které uplatnil zejména ve svém odvolání a dovolání, zjistí si soud prvního stupně především, zda žalobce podal v jiné právní věci žalobu o neplatnost převodu pozemku parc. č. 35 v K. ze státního podniku V. h. a r. na L. B. a jaký byl výsledek tohoto řízení; pokud takové řízení o žalobě o neplatnost uvedeného smluvního převodu neběží a žalobce bude na své námitce neplatnosti uvedené smlouvy o převodu nemovitosti trvat, má soud možnost v tomto řízení, které je svou povahou řízením o vydání (vyklizení) nemovitosti (části nemovitosti), posoudit předběžně otázku platnosti této smlouvy, a to i když účastníky řízení nejsou všechny osoby, které smlouvu uzavřeny (srov. k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 53/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu ( a ).

V tomto dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 28. ledna 2004

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu