Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 148/2021-16
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 4 915 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 7. 2021, č.j. 12 C 148/2021 -13 se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 915 Kč zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 380 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 7. 2021, č.j. 12 C 148/2021 -13 se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 915 Kč zrušuje a řízení se zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 380 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 4 915 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku žalovaného jako provozovatele vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný v období od 30. 12. 2019 do 9. 3. 2020 provozoval vozidlo registrační značka bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni a náklady související s uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku však přes její výzvu včas neuhradil. Nárok uplatněný žalobou tak má soud za důvodný, a to včetně požadovaného úroku z prodlení a proto bylo rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výrokové části rozsudku. Po právní stránce přitom soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. a jeho ustanovení § 24c odst. 1 , 2, 4, § 15 odst. 1 , 2, 3.
Po vyhlášení rozsudku dne 15. 7. 2021 však žalobkyně podáním doručeným soudu dne 19. 7. 2021 vzala žalobu ve znění výroku I. tohoto rozhodnutí zpět s odůvodněním, že po podání žaloby uvedenou částku žalovaný uhradil. S ohledem na shora uvedený procesní postup žalobkyně a ust. § 96 odst. 1 ,2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu proto soud ve věci vydané dosud nepravomocné rozhodnutí částečně zrušil a řízení částečně zastavil s tím, že zároveň výrokem II. rozhodl pouze o kapitalizovaném příslušenství pohledávky.
O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající toliko v náhradě zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje, když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužných příspěvků nepojištěných dle zák. č. 168/1999 Sb. , u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplacených příspěvků a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž její právní zástupce mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci vozidla a výpočet dlužné částky. K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy podrobně vypracované předžalobní výzvy k úhradě, z nichž žaloba zcela vychází, vypracovává a zasílá žalobkyně prostřednictvím svého úseku právních služeb, posléze prostřednictvím inkasní společnosti, která pouze do výzvy vypracované žalobkyní doplní specifikaci nákladů nalézacího a exekučního řízení, jež mohou v budoucnu v důsledku neuhrazení příspěvku vzniknout) tak je neúčelné najímat advokáta (de facto za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení vytvořené žalobkyní do žaloby) a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. Uvedené rozhodnutí dle názoru soudu obsahově koresponduje se smyslem stávající judikatury Ústavního soudu ČR, rozhodnutím KS V obec – pobočky v Jihlavě ze dne 26. února 2014, č.j. 54Co 953/2013 -34, ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Za situace, kdy žalobkyně má dostatečné personální kapacity interních zaměstnanců k tomu, aby precizně vypracovávala a zasílala dlužníkům podrobné předžalobní výzvy (obsahující veškeré potřebné náležitosti pro podání vlastní žaloby), nelze obecně o následném právním zastoupení advokátem ve věci hovořit jako o účelném.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ke Krajskému soudu v Brně ve třech vyhotoveních.
Proti výrokům II. a III. tohoto rozhodnutí není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nebude–li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či provedení exekuce.