Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2638/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

7.575,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od doručení usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2000, č. j. -46, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 599.227,10 Kč s příslušenstvím, co do částky 305.534,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízní.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2002, č. j. -71, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a pro vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že nebylo prokázáno, že byly splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 obč. zák., a že rozhodnutí soudu je důsledkem nesprávné interpretace důkazů a tím i jejich nesprávného právního posouzení. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolání je podáno opožděně, neboť řízení bylo vedeno podle ve znění účinném do 1. 1. 2001, což odvolací soud výslovně ve svém rozhodnutí konstatoval. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, žalovaný v dovolání polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a řeší otázky skutkové, nikoliv právní, a neuvádí žádný způsobilý dovolací důvod. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1. 1. 2001 a odvolací soud rovněž postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 13. 8. 2002 a tohoto dne rovněž nabyl právní moci ( ); žalovaný podal dovolání dne 11. 10. 2002, a to osobně soudu prvního stupně.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 13. 8. 2002 a skončila dne 13. 9. 2002 (pátek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalovaného bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení , věty první, a odmítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , věty první (per analogiam) Protože dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 7.500,- Kč (částka určená dle a vyhl. č. , vypočítaná podle ust. , ., a vyhlášky a snížená na polovinu podle vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. v částce 75,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2004

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu