Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2429/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2003, č. j. -291, odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9. 2001, č. j. -269, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť odvolání, jež žalobkyně podala, postrádá základní náležitosti ve smyslu , bez nichž je nelze věcně projednat. Žalobkyně byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 4. 2002, č. j. -278, vyzvána k doplnění odvolání o uvedení toho, v čem spatřuje nesprávnost napadeného usnesení nebo nesprávnost postupu soudu a čeho se konkrétně svým odvoláním domáhá, a byla poučena, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě doplněno, lze je podle odmítnout. Žalobkyně sice reagovala podáním ze dne 10. 5. 2002, avšak vady odvolání tímto neodstranila a odvolání nadále postrádalo základní náležitosti vymezené v ust. Proto je odvolací soud podle a odmítl.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. a Namítá, že ve věci rozhodoval soud vyloučený usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. , což mělo za následek nesprávné rozhodnutí věci, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Obsáhle znovu popisuje okolnosti svého případu a navrhla, aby soud vydal rozhodnutí, kterým potvrdí, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitosti č. 31 v Š. a rodinného domku ve S., R. ulice č. 291, a „všechna rozhodnutí, jež tato má vlastnictví zpochybňují nebo mi je upírají, zruší“ a přisoudí jí částku 960.000,- Kč.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle ustanovení není-li splněna podmínka uvedená v , postupuje se obdobně podle o. s. ř; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.

Dovolatelka sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupena advokátem (srov. ), avšak vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Ustanovení , b) a c), , a nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, protože je nelze zahrnout pod žádný z tam vyjmenovaných případů.

Podle ustanovení , na něž dovolatelka poukazuje, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( věta druhá).

Toto ustanovení se na daný případ nevztahuje, neboť usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2003, č. j. -291, bylo odvolání žalobkyně odmítnuto.

Dle ustanovení je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření ().

Ustanovení zakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, nevztahuje se však na případy, kdy usnesením odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl ( a ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2004

JUDr. Marta Škárová,v.r.

předsedkyně senátu