Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 629/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12.6.2000, č.j. -44, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení 35.994,80 Kč s 19 % úrokem z prodlení z titulu ručení žalované, jako společníka, za závazky M. v. spol. s r.o. Návrhu žalobce na připuštění dovolání dovolací soud nevyhověl.

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že doplnil dokazování aktuálním výpisem M. v. spol. s r.o z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddílu C vložky 4897. Z tohoto výpisu zjistil, že všichni společníci této společnosti mají v obchodním rejstříku zapsáno úplné splacení vkladů ode dne 1.2.1999.

Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně vycházel ve svém rozhodnutí ze stavu v době vydání svého rozhodnutí. Z ustanovení (dále též jen „ “) i z ustanovení obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) vyplývá, že je-li v době v době, kdy soud rozhoduje o uplatněném nároku z titulu ručení společníka, již zapsáno do obchodního rejstříku splacení vkladu v plné výši, nemůže soud uplatněný nárok přiznat. V řízení o zaplacení závazku společnosti společníkem přitom není oprávněn přezkoumávat, zda společník skutečně splatil vklad v rozsahu zapsaném do obchodního rejstříku.

Na tomto závěru nemůže nic měnit ani obsah dopisu žalované ze dne 16.11.1998, a to ani v případě, kdy by jím došlo k uznání dluhu vůči žalobci. Uznáním dluhu se podle ustanovení obch. zák. zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Tato domněnka byla v průběhu řízení vyvrácena veřejnou u, a to výpisem z obchodního rejstříku M. v. spol. s r.o.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení o.s.ř , co do jeho důvodů na nesprávné právní posouzení věci -

Za otázku zásadního právního významu považuje otázku, „zda je možné, aby k zániku závazkového vztahu mezi věřitelem a ručitelem (k zániku ručitelského závazku) došlo jednostranným úkonem dlužníka učiněným proti vůli věřitele“ a dále pak otázku, „zda po právu vzniklá splatná pohledávka věřitele za ručitelem může zaniknout bez souhlasu věřitele ( - dále jen „obč. zák.“), resp. zda pohledávka věřitele za ručitelem může zaniknout i jinak než způsobem uvedeným v ustanovení obch. zák.“ Za podstatnou v této souvislosti dovolatel považuje též „problematiku ochrany práv věřitele jednajícího v důvěře ve správnost zápisu v obchodním rejstříku“ a „problematiku obecné ochrany subjektivních práv účastníků soukromoprávních vztahů nabytých v dobré víře“.

Dovolatel tvrdí, že výklad ustanovení § 106 obch. zák. provedený oběma soudy a rovněž Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 20.6.2000, sp. zn. je chybný, což spočívá „především v nesystematickém výkladu tohoto ustanovení, kdy obecné soudy při interpretaci zákonného ustanovení nevzaly náležitý zřetel k souvisejícím ustanovením českého právního řádu, zejména k ustanovením § 312 a § 311 odst. 1 obch. zák. a k ustanovení § 493 obč. zák.“.

Dovolatel konstatuje, že v důsledku doručení jeho výzvy k plnění ze dne 9.11.1998 vznikla žalobci vůči žalované splatná peněžitá pohledávka. Z ustanovení § 493 obč. zák. vyplývá, že závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu stran. Žalobce nikdy nevyslovil souhlas se změnou obsahu závazkového vztahu vůči žalované ani s jeho zánikem. Současně žalobce konstatuje, že nenastala žádná právní skutečnost, se kterou zákon obecně spojuje zánik závazku (§ 559 a násl. obč. zák.).

Protože platí, že ustanovení § 305 a § 311 obch. zák. se použije přiměřeně i na ručení, které vzniklo ze zákona (§ 312 obch. zák.), platí i to, že ručení zaniká pouze zánikem závazku, který ručení zajišťuje. Závazek žalované vůči žalobci přitom stále existuje.

Pokud obecné soudy dovodily, že zápis splacení vkladu společníka do obchodního rejstříku je právní skutečností, která způsobuje zánik splatných závazků zákonného ručitele vůči věřiteli, jde podle dovolatele o závěr, který je protiústavním zásahem do práva žalobce nabytého v dobré víře a jednajícího v důvěře ve správnost zápisu v obchodním rejstříku. Přitom tento zápis nemůže působit retroaktivně, účinky může mít pouze do budoucna. Může způsobit pouze to, že společník neručí za závazky vzniklé po tomto zápisu.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001). O takový případ se jedná i v projednávané věci, když soud prvního stupně věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 31.12.2000.

Dovolání není přípustné.

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku významnou nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Zásadní právní význam dovolací soud v projednávané věci neshledal.

Otázku zániku zákonného ručení společníka společnosti s ručením omezeným již Nejvyšší soud vyřešil v rozsudku ze dne 20.6.2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 11/2000, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci.

V tomto rozsudku Nejvyšší soud dovodil, že ustanovení § 106 obch. zák. upravuje ručení společníka společnosti s ručením omezeným ve vazbě na zápis splacení vkladu do základního jmění společnosti do obchodního rejstříku. Podmínky, za kterých vzniká a trvá ručitelský vztah společníka za závazky společnosti, upravuje obchodní zákoník objektivně, aniž by je jakýmkoli způsobem vázal na porušení povinnosti společníkem či na jinou činnost, popřípadě nečinnost jeho anebo společnosti, než právě na splacení vkladu a následné podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku, k čemuž přistupuje ještě rozhodnutí rejstříkového soudu o povolení zápisu splacení vkladu.

Pro úplnost je třeba dodat, že jestliže dovolatel tvrdí, že soudy pochybily, když v projednávané věci neaplikovaly ustanovení § 493 obč. zák., je k tomu nutno uvést, že toto ustanovení v projednávané věci aplikovat nelze, neboť ručitelský závazek společníka společnosti s ručením omezeným zanikl ze zákona, v důsledku zápisu splacení jeho vkladu do obchodního rejstříku, nikoli na základě právního úkonu účastníků ručitelského vztahu. Ani aplikace ustanovení § 312 a § 311 odst. 1 obch. zák. nepřipadala v projednávané věci v úvahu, neboť z ustanovení § 106 obch. zák. vyplývá další způsob zániku ručení společníka společnosti s ručením omezeným nad rámec ustanovení § 311 odst. 1 obch. zák. Toto ustanovení ostatně neobsahuje úplný výčet způsobů zániku ručitelského závazku, neboť není např. pochyb o tom, že ručitelský závazek může zaniknout též na základě dohody věřitele a ručitele.

Pokud pak dovolatel tvrdí, že soudy aplikovaný výklad ustanovení § 106 obch. zák. je protiústavním zásahem do práva žalobce nabytého v dobré víře a jednajícího v důvěře ve správnost zápisu v obchodním rejstříku, je k tomu potřeba dodat, že účelem zákonné konstrukce ručení společníků společnosti s ručením omezeným je poskytnout ochranu třetím osobám zajištěním jejich pohledávek vůči společnosti ručením společníků v době, kdy tito ještě nesplatili vklad, k jehož splacení se zavázali a společnost tedy nemůže použít k úhradě svých dluhů majetek, který se tito společníci zavázali vložit do společnosti a jehož hodnota se podílela na stanovení výše základního jmění (dnes základního kapitálu) společnosti. Právě výše základního kapitálu společnosti totiž může mít vliv na důvěryhodnost společnosti a rozhodování jejích potencionálních věřitelů o tom, zda se společností vstoupí do obchodních či jiných vztahů. Jakmile však společník splatil svůj vklad a splacení tohoto vkladu bylo zapsáno do obchodního rejstříku, pomíjí zákonem sledovaný účel zákonného ručení za závazky společnosti a toto ručení zaniká. Společnost nabývá majetek v hodnotě splacených vkladů společníků a tohoto majetku může použít ke splnění svých závazků, za které společníci dříve ručili.

Závěrem pak je ještě třeba uvést, že dovolatel byl v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku pouze do okamžiku, kdy došlo ke změně tohoto zápisu. Od tohoto okamžiku již v dobré víře nebyl. Na tom nic nemění to, že nesprávně vyhodnotil důsledek zápisu splacení vkladu společníka do obchodního rejstříku.

Protože dovolací soud neshledal ani žádný jiný důvod přípustnosti dovolání a žalobce ani žádný z nich netvrdil, není dovolání přípustné a proto je dovolací soud podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a věta prvá (analogicky), neboť dovolatel procesně zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl a ze spisu se nepodává, že by žalované vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. ledna 2004

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu