Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 190/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. února 2002, č. j. NcE 467/2002-12, kterým okresní soud nařídil exekuci (soud prvního stupně uvedl nesprávně „výkon rozhodnutí“) podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „exekuční řád“), jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. M. U.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vadu podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) spatřuje v tom, že odvolací soud – ač mu to ukládá ustanovení , věty druhé – neodstranil vadu řízení napadenou již odvoláním, jež spočívala v posouzení podání oprávněného ze 7. 1. 2002 (č.l. 3) jako návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem (podle názoru povinného) téže nemovitosti, ačkoli správně mělo být považováno za přistoupení k řízení podle , jelikož výkon rozhodnutí byl nařízen „…již v roce 1997…pod č. j. E 559/97.“ Pokud jde o samotné rozhodnutí o nařízení exekuce, to je podle dovolatelova názoru neúplné, byla-li exekuce nařízena „bez udání způsobu jejího provedení.“

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení (nikoli, jak nesprávně uvádí dovolatel, písm. d/), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Tento důvod však v dovolání – ač jej povinný odkazem na zákonné ustanovení ohlásil – uplatněn nebyl. Jediné, co dovolatel vytýká samotnému rozhodnutí (nikoli tedy řízení, jež jeho vydání předcházelo), je jeho „neúplnost“, kterou (oproti odvolání – viz bod I. na č.l. 16 – v němž vyjadřuje názor opačný) spatřuje v absenci stanovení způsobu provedení exekuce; nedůvodnost takové námitky ovšem vyplývá již ze samotného znění ustanovení § 44 odst. 2, věty druhé exekučního řádu, podle něhož soud exekuci nařídí, aniž stanoví, jakým způsobem má být provedena.

Povinný v důsledku nesprávného výkladu ustanovení (pomíjeje ustanovení ) v dovolání (jež ostatně pojem „zásadní právní význam“ neobsahuje) ani nenamítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou nebo že řeší právní otázku dosud neřešenou či odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně. V dovolání, jehož důvody včetně jejich obsahového vymezení je dovolací soud vázán, dokonce ani nezpochybňuje právní závěr, na němž napadené rozhodnutí spočívá, že totiž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno (podle exekučního řádu) proto, že v odvolání byly namítány skutečnosti jiné než rozhodné pro nařízení exekuce.

Zásadní dovolací námitka, že návrh oprávněného na nařízení exekuce prodejem (dle názoru povinného „téže“ ve smyslu ) nemovitosti měl být považován za přistoupení k řízení podle (s důsledky vyplývajícími z ustanovení ), v čemž samotný dovolatel spatřuje vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je vskutku uplatněním dovolacího důvodu upraveného ustanovením , písm. a/ ; takový dovolací důvod však založit přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí ( , odst. 3 ve spojení s ) způsobilý není.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání bez jednání ( , věta první ) – aniž se mohl zabývat otázkou, zda řízení skutečně namítanou vadou trpí ( , věta druhá ) – jako nepřípustné podle , věty první a odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému prokazatelné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této skutečnosti odpovídá výrok o náhradě nákladů řízení odůvodněný ustanovením , věty první, a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. ledna 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu