Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 2/2021-33
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 56 225,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 202,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 27. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 33 022,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 022,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 202,20 Kč do 26. 10. 2017 a smluvního úroku z částky 56 225,05 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 202,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 27. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 33 022,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 022,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 202,20 Kč do 26. 10. 2017 a smluvního úroku z částky 56 225,05 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 56 225,05 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) ve dnech datum a datum dvě smlouvy o zápůjčce. Dle žalobkyně její předchůdkyně před uzavřením každé smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované a zjištěné informace zaznamenala do zákaznických karet.
2. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se zavázala vrátit v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 15 885 Kč nejpozději do datum. Žalovaná svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dne datum, přičemž uhradila pouze 20 575,20 Kč. Z důvodu prodlení žalované požadovala předchůdkyně žalobkyně uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 14 309,80 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 9 293,43 Kč a dlužný poplatek ve výši 5 016,37 Kč. Na základě smlouvy ze dne datum byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala vrátit rovněž v rámci 60 týdenních splátek společně s poplatkem ve výši 25 421 Kč nejpozději do datum. Žalovaná ani v tomto případě svůj dluh řádně nehradila, poslední splátku uhradila dne datum, přičemž uhradila pouze 6 797,80 Kč. Předchůdkyně žalobkyně požadovala úhradu celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky ve výši 41 915,25 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 26 973,62 Kč a dlužného poplatku ve výši 14 941,63 Kč. Obě neuhrazené pohledávky za žalovanou předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci neměli námitek proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), a rozhodl bez nařízení jednání jen na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
4. Z provedeného dokazování s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla oběma stranami podepsána jako potvrzení toho, že žalované byly v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 15 885 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 501 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 905 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 479 Kč, celkem tedy částku 34 885 Kč v 60 týdenních splátkách po 582 Kč (s poslední splátkou ve výši 547 Kč). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, které v čl. 4 stanovili v případě úhrady zápůjčky v 60 týdenních splátkách zápůjční úrokovou sazbu ve výši 20,50 % p.a. po celou dobu trvání závazku. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná spolu dále uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce číslo Smlouva byla i v tomto případě podepsána jako potvrzení toho, že žalované byl v hotovosti poskytnut předmět smlouvy, tj. peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala tyto prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 25 421 Kč sestávajícím z úroku ve výši 5 172 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 750 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 17 499 Kč, celkem tedy částku 55 421 Kč v 60 týdenních splátkách po 924 Kč (s poslední splátkou ve výši 905 Kč). Součástí smlouvy bylo ujednání o zápůjční úrokové sazbě, která v tomto případě činila 28 % p.a. po celou dobu trvání závazku.
5. Žalovaná však ani v jednom případě nehradila sjednané splátky řádně, jak soud zjistil z tabulky umoření a přehledu plateb. Z těchto dokumentů vyplývá, že na smlouvu ze dne datum žalovaná uhradila pouze 18 splátek a celkovou částku 20 575,20 Kč. Na smlouvu ze dne datum pak žalovaná uhradila pouze 6 splátek a celkovou částku 6 797,80 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (odeslaného žalované dne datum) soud zjistil, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo číslo na žalobkyni a vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 73 625,05 Kč. Ohledně postoupení pohledávky má soud za prokázané, že k postoupení došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum, odeslané žalované dne datum, pak soud zjistil, že na zápůjčku poskytnutou na základě smlouvy ze dne datum žalovaná dluží na jistině částku 9 293,43 Kč a na poplatku částku 5 016,37 Kč. Na zápůjčku poskytnutou na základě smlouvy ze dne datum pak žalovaná na jistině dluží 26 793,62 Kč a na poplatku 14 941,63 Kč. Žalované byla poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě do datum, ale ani v té dlužnou částku neuhradila.
6. Ve vztahu k ověření úvěruschopnosti žalované soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z vyplněných zákaznických karet (fakticky žádostí o zápůjčku) žalovanou řádně podepsaných dne datum a datum. V obou případech byla žalovaná v době žádosti o zápůjčku svobodná, neměla žádné nezaopatřené dítě, její nejvyšší dosažené vzdělání bylo základní a důvodem žádosti o zápůjčku byly vždy neočekávané výdaje. V době první žádosti žalovaná žila společně s rodiči, v době druhé žádosti pak žila sama v nájmu. Druh bydlení žalované však nebyl ani v jednom případě ověřen. V obou kartách pak žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek. Zaměstnání bylo osvědčeno předloženou pracovní smlouvou (v prvním případě smlouvou ze dne datum a v druhém případě bylo v kartě u kolonky pracovní smlouva uvedeno„ určitá číslo“). V době žádosti ze dne datum měla žalovaná průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 12 000 Kč a také měla další příjmy domácnosti ve výši 8 000 Kč. V době druhé žádosti ze dne datum pak žalovaná měla pouze příjem ze zaměstnání v průměrné čisté měsíční výši 15 000 Kč. V obou případech předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované oproti předloženým výplatním páskám, ohledně dalších příjmů domácnosti jakékoli osvědčení chybí. Ve vztahu k měsíčním výdajům žalované bylo v prvním případě uvedeno, že je tvoří nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč, výdaje na telefon ve výši 500 Kč a splátky zápůjčky u jiné společnosti, které dle žalované činily 500 Kč, nicméně dle úvěrových registrů byly ve skutečné výši 910 Kč měsíčně. V druhém případě bylo uvedeno, že měsíční výdaje žalované činí odhadem 4 000 Kč, když současně byla povinna hradit závazek u předchůdkyně žalobkyně měsíčními splátkami ve výši 4 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tedy vycházela z použitelného měsíčního příjmu žalované ve výši 9 700 Kč, resp. 11 000 Kč.
7. Na základě výše zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v postupu ověřování úvěruschopnosti žalované výše uvedeným způsobem jsou nesrovnalosti, s nimiž by se obezřetný poskytovatel úvěru nespokojil. Předně je nutné upozornit na okolnost, že nejvyšší dosažené vzdělání žalované bylo základní. V důsledku toho bylo možné očekávat nižší finanční gramotnost žalované a menší schopnosti hospodařit s financemi, zejména když žalovaná měla sjednáno několik finančních produktů také mimo předchůdkyni žalobkyně a předmětné zápůjčky potřebovala co nejrychleji k vyřešení nenadálých výdajů. Předchůdkyně žalobkyně dle soudu pochybyla, když neověřila skutečné bytové podmínky žalované, zejména pak skutečné náklady spojené s bydlením. Další pochybení soud spatřuje v tom, že pracovní poměr žalované byl pokaždé zřejmě sjednán na dobu určitou a s tímto údajem měla předchůdkyně žalobkyně nakládat pečlivěji; neměla se jen spokojit s aktuálním příjmem žalované ověřeným výplatními páskami. Předchůdkyně žalobkyně zejména měla přijmout záruky řádného splácení zápůjček žalovanou i po skončení pracovního poměru. Ve vztahu k výdajům pak předchůdkyně žalobkyně neměla vycházet z odhadované výše 4 000 Kč. Pokud tato částka měla zahrnovat výdaje na bydlení, osobní výdaje, příp. další náklady spojené s provozem domácnosti, nemohla odpovídat skutečným výdajům. Soudu se navíc naskytla příležitost porovnáním obou zákaznických karet zjistit, že v případě bydlení žalované s rodiči měla mnohem vyšší náklady, než když žila sama v nájmu (což nemůže být reálné). Pokud se jedná o výdaje v době žádosti ze dne datum, předchůdkyně žalobkyně měla být obezřetnější ohledně finančního povědomí žalované o skutečné výši jejích závazků. V obou případech se pak předchůdkyně žalobkyně spoléhala pouze na výdaje tvrzené žalovanou, aniž by je jakkoli ověřila. Soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s potřebnou pečlivostí a poměry žalované byly posuzovány formálně.
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
9. Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. , tj. účinném v období od datum do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Na základě provedeného dokazování s přihlédnutím ke shora uvedeným zákonným ustanovením soud posuzoval závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podle ustanovení upravujících smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z. Soud na uvedený závazkový vztah vedle obecných ustanovení aplikoval i shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná vystupovala v postavení spotřebitele (nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí bez důvodných pochybností posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018 ). Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitelský úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit (aniž by byly dány důvodné pochybnosti o opaku); jinak je smlouva neplatná.
11. Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalované splácet zápůjčky tvrdila, že její předchůdkyně vyšla z vyplněných zákaznických karet. Na základě zjištěných informací pak neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnuté zápůjčky splácet. Soud má však za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vůči žalované nepostupovala s dostatečnou pečlivostí a odborností a poskytla žalované zápůjčky na základě údajů, z nichž některé nebyly vůbec osvědčeny, nebo mezi nimiž byl rozpor. Postup předchůdkyně žalobkyně tedy zakládá důvodné pochybnosti o tom, že by žalovaná byla schopna bez hrozby předlužení či ohrožení vlastní výživy předmětné zápůjčky splácet. Vzhledem k nesplnění zákonné povinnosti předchůdkyně žalobkyně soud posoudil předmětné smlouvy o zápůjčce jako neplatné. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o. z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaná je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jejích práv, která v tomto případě nebyla zajištěna.
12. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. S ohledem na výše vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy ex-tunc a neexistenci jiného platného smluvního ujednání mezi stranami nelze považovat za platně ujednané jakékoli platby. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, resp. 30 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalované vrátit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena), oč se obohatila. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpané zápůjčky, na kterou žalovaná doposud ničeho neuhradila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na zápůjčku ze dne datum uhradila celkem 20 575,20 Kč, na zápůjčku ze dne datum pak 6 797,80 Kč. Tuto částečnou úhradu však nelze započíst na jednotlivé položky pohledávky tak, jak požadovala žalobkyně, tj. částečně na jistinu a částečně na poplatek. Zápočet lze provést pouze na skutečně poskytnuté peněžní prostředky. Částečným plněním žalovaná v souladu s § 1908 odst. 1 o. z. částečně splnila svůj závazek a ten v tomto rozsahu zanikl. Zbývající část každé poskytnuté částky již žalovaná neuhradila (resp. netvrdila ani neprokázala opak). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku 23 202,20 Kč odpovídající zbývajícím dlužným jistinám zápůjček společně s úrokem z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. bylo poté žalované uloženo, aby tuto částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
15. Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 33 022,85 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na výše uvedené zamítnul, a to včetně smluvního úroku a úroku z prodlení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Vzhledem k tomu, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, náležela by jí náhrada účelně vynaložených nákladů. Soud však přihlédl k tomu, že žalovaná nebyla v řízení aktivní (nic netvrdila ani neprokazovala na svoji obranu) a žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.