Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1487/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 1. 2003, sp. zn. , byl obviněný V. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. P. na dobu 5 roků.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 16. 9. 2002, kolem 10.30 hod. v P., na schodišti domu, se snažil strhnout kabelku, kterou měla přes levé rameno zavěšenou poškozená J. M., a která obsahovala finanční hotovost ve výši 17.300,- Kč, dioptrické brýle, klíče od vozidla VW Polo, platební kartu na jméno poškozené a doklady, když se poškozená začala bránit, tak se o kabelku s poškozenou přetahoval, přičemž ji táhl po schodišti, následkem čehož poškozená upadla a poranila si malíček levé ruky a kotník pravé nohy, a poté jí kabelku vytrhl a utekl s ní, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 12. 8. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. , odsouzen pro dva trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona a další, k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn dne 12. 9. 2002 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 4 let, za současného vyslovení dohledu.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 6. 3. 2003 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek pouze ve výrocích o uložených trestech a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněnému V. S. při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi podle § 234 odst. 1 tr. zákona a § 41 odst. 1 tr. zákona uložil podle § 234 odst. 1 tr. zákona za užití § 42 odst. 1 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle § 39a odst. 1 písm. d) tr. zákona byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 57a odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. P. na dobu 5 roků. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 dovolání, ve kterém napadá rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že odvolací soud nesprávně právně posoudil skutek, kterého se měl dopustit, což mělo dle jeho názoru za následek vydání právně chybného rozhodnutí. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že skutkový stav tak, jak byl zjištěn Obvodní soudem pro Prahu 2, nelze právně kvalifikovat jako trestný čin krádeže, neboť v průběhu dokazování nebyla vyvrácena jeho obhajoba, dokazování bylo nedostatečné a jelikož dle jeho názoru nebylo náležitě prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže, měl být skutek právně kvalifikován toliko jako krádež dle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona a s ohledem na tuto právní kvalifikaci také měl být uložen adekvátní trest.

V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky soudů prvního i druhého stupně a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který upozorňuje na skutečnost, že ačkoli se obviněný odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a namítá nesprávnou právní kvalifikaci, podstatou jeho námitek jsou výhrady vůči skutkovým zjištěním soudu, z nichž teprve údajnou existenci výše uvedeného dovolacího důvodu odvozuje. Protože v dovolacím řízení nelze námitky vůči skutkovým zjištěním soudu posuzovat a skutková zjištění soudu přezkoumávat, podává návrh na odmítnutí dovolání V. S. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nedostatečném dokazování, v nezohlednění jeho vlastní verze skutku ze strany soudů obou stupňů, v nesprávném hodnocení provedených důkazů a tedy v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho vina (resp. naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže) náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný sice formálně vytýká pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci, nicméně z obsahu jeho dovolání je zcela zjevné, že tak činí až v závislosti na zpochybnění skutkových zjištění a že pouze prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. S. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. ledna 2004

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h