Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 467/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobců a) J. B. a b) M. B., obou zastoupených, advokátem, proti žalovaným 1) J. M., a 2) M. M., zastoupeným, advokátem, o určení neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2002, č. j. -53, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2000 mezi žalovanou jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným, týkající se podílu id. ½ nemovitosti p.č. 5098-orná půda, zapsané na LV č. 2271, pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu v H., protože žalovaná v souladu s § 140 obč. zák. nenabídla žalobcům jako spoluvlastníkům uvedené nemovitosti darovaný podíl nemovitosti v rámci jejich předkupního práva a převedla jej bezplatně na žalovaného, který není ve smyslu § 116 a 117 obč. zák. osobou blízkou. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy spatřovali v tom, že vůči žalovaným uplatnili relativní neplatnost uvedené darovací smlouvy, a ti odmítají uvést stav katastru nemovitosti ohledně předmětné nemovitosti do stavu před neplatně uzavřenou darovací smlouvou, čímž se jejich postavení stává nejistým.

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2000 č. j. -33 zamítl žalobu na určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené dne 4. 4. 2000 s právními účinky vkladu ke dni 6. 4. 2000 s vkladem vlastnického práva u Katastrálního úřadu v H. pod č. j. V12-1176/00 mezi žalovanou v řadě druhé, jako dárkyní a žalovaným v řadě první, jako obdarovaným, týkající se podílu id. ½ nemovitosti p.č. 5098-orná půda, zapsané na LV č. 2271, pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu v H.; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že na straně žalobců není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smlouvy, neboť tímto určením nemohou dosáhnout žádného jiného právního postavení jako dosud (podílových vlastníků předmětné nemovitosti), není tedy ohroženo žádné jejich právo a ani jejich postavení není nejistým, neboť jejich vlastnictví podílu předmětné nemovitosti je zcela jednoznačně dáno zápisem na LV č. 2271, a toto postavení by se nezměnilo ani v případě, kdyby soud žalobě vyhověl, toliko by došlo ke změně spoluvlastníka, avšak tato změna se žádným způsobem nedotýká práv žalobců.

Krajský soud v Brně poté, co připustil rozšíření žaloby o eventuální petit, kterým se žalobci domáhali určení, že žalovaná M. M. je podílovým spoluvlastníkem v podílu ideální jedné poloviny nemovitosti p.č. 5098-orná půda, zapsané na LV č. 2271, pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu v H., rozsudkem ze dne 28. listopadu 2002 č. j. -53 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé tak, že darovací smlouva uzavřená dne 4. 4. 2000 s právními účinky vkladu ke dni 6. 4. 2000 s vkladem vlastnického práva u Katastrálního úřadu v H. pod č. j. V12-1176/00 mezi žalovanou jako dárkyní a žalovaným jako obdarovaným, týkající se ideální jedné poloviny nemovitosti p.č. 5098-orná půda, zapsané na LV č. 2271, pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu v H., je neplatná; zároveň změnil i výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právními závěry a uzavřel, že darovala-li žalovaná svůj spoluvlastnický podíl pozemku p.č. 5098 v k. ú. S. žalovanému, aniž by respektovala podle § 140 obč. zák. předkupní právo žalobců a žalovaní popírají žalobci uplatněný důvod relativní neplatnosti, existuje na straně žalobců naléhavý právní zájem na určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy. Odvolací soud již nerozhodl o eventuelním petitu proto, že vyhověl-li primárnímu petitu - na určení neplatnosti darovací smlouvy, nebylo již třeba o něm rozhodnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s odůvodněním nesprávného právního posouzení naléhavého právního zájmu žalobců na určení neplatnosti předmětné darovací smlouvy. Jestliže totiž určení neplatnosti daného úkonu nemůže být podkladem změny zápisu záznamem vlastnického práva v katastru nemovitosti a žalobci neprokázali ani jiný relevantní důvod dokládající naléhavý právní zájem pro zvolenou určovací žalobu, nebyla splněna zákonná podmínka pro použití ustanovení – prokázání existence naléhavého právního zájmu, když při porušení předkupního práva zákon žalobcům dává jinou účelnou právní možnost obrany. Dovolatelé proto navrhli, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „”).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( ), řádně zastoupenými advokátem ( ), je přípustné podle a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle , rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle a neshledal dovolání důvodným.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda z pohledu uplatněného dovolacího důvodu odvolací soud správně posoudil, zda žalobci mají naléhavý právní zájem na určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými.

Podle lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby) podle , je naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení. Ten je dán zejména tehdy, kdy bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997 sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 21/1997, zaujal právní názor, že určovací žaloba podle je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. K podobným závěrům o existenci naléhavého právního zájmu na určení tam, kde by se bez takového určení stalo právní postavení žalobce nejistým nebo dokonce bylo ohroženo jeho právo, dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí ze dne 5. 12. 2000 sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 1/2001 a v rozhodnutí ze dne 17. 12. 2002 sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 23, Balák, Púry, vydané C.H.Beck, r. 2003, pod č. C 1624. Zde soud řešil obdobnou situaci, kdy žalobkyně měla pochybnosti o tom, kdo je dalším spoluvlastníkem a vyslovil i pro tento případ použitelný názor, že „žalobkyně pro výkon svého spoluvlastnického práva potřebuje vědět, kdo je spoluvlastníkem předmětného pozemku, s kým má jednat ohledně hospodaření společnou věcí, aby její kroky v tomto směru nebyly později zneváženy. Zůstává-li sporným, kdo jím je, nemá žalobkyně pro výkon svých spoluvlastnických práv potřebnou jistotu“. Z uvedeného je zřejmé, že judikatura je v tomto směru konstantní, a proto dovolací soud nemá důvod odklánět se v daném případě od uvedeného právního názoru.

Pokud tedy žalobci hodlali vydáním rozsudku na určení neplatnosti darovací smlouvy uzavřené mezi žalovanými odstranit své pochybnosti o tom, komu skutečně svědčí právo spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti, pak naléhavý právní zájem na takovém určení žalobci mají. Bez tohoto určení by nadále jejich postavení zůstávalo nejistým a základní sporná otázka by nebyla takto vyřešena.

Namítají-li dovolatelé, že při porušení předkupního práva zákon žalobcům dává jinou účelnou právní možnost obrany, a není proto v daném případě splněna podmínka – prokázání existence naléhavého právního zájmu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, pak je možno přisvědčit dovolatelům jen do té míry, že zákon ( obč. zák.) dává podílovému spoluvlastníku v případě porušení předkupního práva skutečně další právní možnost obrany proti porušení předkupního práva, ale tím není vyloučeno, že spoluvlastník může v případě nedodržení předkupního práva využít zákonné možnosti domoci se svého práva dovoláním se relativní neplatnosti smlouvy ( obč. zák.), jíž byl spoluvlastnický podíl převeden na jiného (srov. komentář k obč. zák. publikovaný v – komentář, Jehlička, Švestka, Škárová a kol., C.H.BECK, r. 2003 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2001 sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 7, Balák, Púry, vydané C.H.Beck, r. 2001, pod č. C 578).

Dovolací důvod podle není tedy v dané věci naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovolateli uplatněného dovolacího důvodu správné.

Podle je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože nebylo zjištěno a ani dovolateli tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalovaných podle zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na , a Žalovaní neměli v dovolacím řízení úspěch a žalobcům, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 22. ledna 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu