Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1877/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobců A/ A. P., B/ K. M., C/ E. S., D/ M. Š., E/ M. Č., F/ J. K., G/ T. Š., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1/ Obci V. K., zastoupené advokátem, 2/ Státnímu statku V., s. p., o určení domnělé oprávněné osoby a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, č. j. -58, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2003, č. j. -58, byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 6. 2000, č. j. -28, a to jak ve výroku o určení, že žalobci jsou (domnělými) oprávněnými osobami podle , tak i ve výroku, že žalobci jsou vlastníky pozemků v k. ú. V. K. a D., podrobněji identifikovaných ve výroku rozsudku. Ani jedna z obou instancí nepřiznala žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, pravomocnému dne 27. 1. 2003 a doručenému zástupci žalobců 24. 1. 2003 (a tehdy nezastoupenému žalobci D/ 27. 1. 2003), podali všichni žalobci prostřednictvím svého právního zástupce dne 24. 3. 2003 dovolání. Dovodili v něm jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, vylíčili dovolací důvod a navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oba žalovaní navrhli ve vyjádření k dovolání jeho odmítnutí; první žalovaný se v podání stručně zabýval hmotněprávními aspekty věci.

V rámci posouzení podmínek dovolání se dovolací soud musel zabývat včasností podaného dovolání.

Vzhledem k datu vydání rozsudku soudu prvního stupně byla věc posuzována jak odvolacím, tak i dovolacím soudem podle ustanovení (dále „“) ve znění účinném před datem 1. 1. 2001, tedy před nabytím účinnosti novely č. ( část dvanáctá – Přechodná a závěrečná ustanovení, hlava I, bod 15., 17.). Ostatně na tento procesní stav upozornil účastníky v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud.

Výše uvedený právní režim měl za následek, že rozhodným ustanovením pro běh dovolací lhůty byl nadále ve znění před citovanou novelou, podle něhož činí tato lhůta jeden měsíc, s počátkem běhu od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. V posuzované věci se stal posledním dnem lhůty 27. únor 2003.

Podali-li žalobci dovolání dne 24. 3. 2003, stalo se tak po marném uplynutí lhůty k podání dovolání a dovolací soud proto jejich dovolání jako opožděné odmítl (, ve znění před novelou č. ).

Dovolací soud dodává, že jeho závěr o opožděnosti dovolání podporuje konstantní judikatura, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. . Nepochybil ani odvolací soud, poučil-li účastníky o opravném prostředku tak, že proti jeho rozsudku není přípustné odvolání. Jak Nejvyšší soud (usnesení ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. ), tak i Ústavní soud (usnesení ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. ) již dovodily, že odvolací soud nebyl povinen při rozhodování podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 poučit účastníky o možnosti podat dovolání a že odvolací soud v takovém případě neznemožnil účastníkům soudní ochranu.

I když ustanovení a (ve spojení s téhož předpisu) ve znění před novelou č. obecně umožňují přiznat žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení, dovolací soud je nevyužil. Nezabýval se totiž meritem věci (srov. obsah vyjádření prvního žalovaného k dovolání a k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 20. ledna 2004

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu