Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
11 C 13/2021-49
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky částka od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky částka od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 10,55 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatila České republice Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši částka.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem ve výši 10,55 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatila České republice Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši [částka].
1. Dne datum podala žalobkyně proti žalované žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu (ve spojení s podáním ze dne datum) odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“, část jejíhož závodu byla převedena na právnická osoba) jako věřitel uzavřela s žalovanou jako dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši částka (úvěr částka a úplata, poplatky a úrok v celkové výši částka) v pravidelných 13 měsíčních splátkách ve výši částka. Převzetí jistiny v hotovosti při podpisu smlouvy žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, v důsledku čehož právní předchůdkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně po žalované požaduje úhradu jistiny úvěru ve výši částka, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatku za uzavření ve výši částka, administrativního poplatku ve výši částka, smluvní pokuty ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do datum ve výši částka, úroku ve výši 10,55% ročně z jistiny ve výši částka od datum do zaplacení a zákonného úroku ve výši 9,75% ročně z částky ve výši částka od datum do zaplacení. Na dlužnou částku žalovaná hradila pouze částka. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně k poučení soudu podle § 118a odst. 1 , 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) uvedla, že v žádosti o úvěr žalovaná uvedla příjem částka a výdaje částka. Žalovaná svým podpisem stvrdila správnost údajů a právní předchůdkyně neměla důvod se na informace poskytnuté žalované nespolehnout, jelikož se důvodně spoléhá na poctivost jednání v právním styku. Finanční analýzou a scoringem dospěla k závěru, že situace žalované jí umožňuje hradit stanovené měsíční splátky.
3. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila a k věci se nijak nevyjádřila.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku; na společnost právnická osoba byla převedena část závodu právnická osoba (z výpisů z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum listin u s názvem smlouva o úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně při jejím podpisu poskytla žalované finanční částku ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr v celkové výši částka (jistina částka, náklady částka sestávající z úroku ve výši 28% z jistiny, z poplatku za uzavření smlouvy ve výši částka, z poplatku za správu úvěru ve výši částka a za poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši částka) splácet ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po částka. V případě prodlení se splácením dluhu strany v této smlouvě sjednaly smluvní pokutu (čl. V. odst. 4) ve výši 0,1% z dlužné částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky (ze smlouvy o úvěru, z předpisu splátek). Žalovaná na dluh uhradila částku částka (z transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávkya za žalovanou uvedené v Příloze -„ Seznamu postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení). Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě dluhu, žalovaná na tuto výzvu nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
5. Dále soud zjistil, že v rámci prověřování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy žalovaná vyplnila formulář s názvem„ Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, do něhož uvedla, že bydlí v nájmu, je rozvedená, žije s jedním dítětem do 6 let, je zaměstnána na dobu neurčitou jako číšnice s výdělkem částka; na bydlení hradí celkem částka a na stravování částka, tj. její výdaje činí částka. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla finanční analýzu a credit scoring, přičemž zohlednila minimální výdaje žalobkyně a vyživované osoby s tím, že žalobkyně dosahuje celkem 18 bodů a lze jí poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky částka.
6. Na základě shora uvedeného soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně dne datum podepsaly smlouvu s názvem smlouva o úvěru číslo na jejímž základě žalovaná od žalobkyně při podpisu převzala částku částka. Tuto částku se spolu s úrokem a poplatky ve výši částka zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Jelikož se se splátkami dostala do prodlení, byl celý úvěr zesplatněn. Na dlužnou částku žalovaná uhradila částka. Před podpisem smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě žalovanou vyplněného formuláře.
7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne datum je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. o.s.ř. neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že žalovanou vyplněná žádost o poskytnutí úvěru, v níž svým podpisem stvrzuje správnost poskytnutých údajů, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. (ke všemu uvedenému a absolutní neplatnosti srov. rozhodnutí SDEU ze dne datum, věc C číslo).
16. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné jednostranné prohlášení a tvrzení žalované o majetkových poměrech (údaje uvedené žalovanou v žádosti) bez dalších objektivních podkladů, nejsou pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. V předmětné žádosti pouze žalovaná deklaruje své majetkové poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. V konkrétní situaci na tom nic nemění ani skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně odškrtla, že ověřila výplatní pásky žalované, neboť samotná další prohlášení jsou zcela nejasná a vyvolávají přinejmenším pochybnost o finanční situaci žalované. Nadto žalobkyně vůbec nezkoumala výdaje žalované (doklady o SIPu ani nájemní smlouva nebyly předloženy), přičemž zkoumání podstatných životních výdajů (především na bydlení) jsou nezbytným předpokladem pro řádné zkoumání úvěruschopnosti. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí.
17. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované, byť současně prohlásila, že jsou„ pravdivé a úplné.“ Žalovaná uvedla, že má průměrný čistý příjem okolo částka, výdaje na bydlení činí částka a výdaje na stravu částka (za situace, kdy živí nezletilé dítě). Uvedené je na první pohled nereálné a je s podivem, že ve scoringu a finanční analýze se objevuje informace, že její maximální měsíční splátka by mohla dosahovat až částka. Scoring předkládaný žalobkyní a finanční analýza v tomto ohledu nic nevysvětluje a je rovněž zcela nedostatečný, neboť v zásadě o majetkové situaci žalované neobsahuje žádné konkrétní informace.
18. Lze konstatovat, že závěr žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, o tom, že je žalovaná schopna dostát svým povinnostem ze smlouvy o úvěru tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalované před uzavřením smluv nechala předložit doklady (výplatní pásky), nijak žalobkyně nedoložila, přičemž pouze odkázala na zaškrtnuté políčko v žádostech. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalované, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listin y soudu nepředložila, ani přes poučení soudu v uvedeném smyslu.
19. Soud dále doplňuje, že vzal v potaz odškrtnutá políčka v žádosti o úvěr tak, jak tyto příslušný spolupracovník (zprostředkovatel) právní předchůdkyně žalobkyně ohledně předložených dokladů odškrtal. Je třeba podotknout, že tímto soud nezamýšlí jakkoliv osočovat právní předchůdkyni žalobkyně v tom smyslu, že skutečnosti do žádosti její zprostředkovatel úmyslně pozměnil. Na druhou stranu každou konkrétní věc soud posuzuje individuálně a přihlíží ke všem skutečnostem. Byť tedy není cílem soudu zpochybnit práci zprostředkovatelů právní předchůdkyně žalobkyně, nelze odhlédnout od skutečnosti, že jejich snahou je pochopitelně získat co největší počet klientů, neboť na tomto zcela nepochybně závisí jejich odměna. Z uvedených důvodů soud proto musí v daných případech trvat na předložení dalších dokladů k objektivizaci zkoumání úvěruschopnosti za tím účelem, aby soud prověření úvěruschopnosti mohl přezkoumat.
20. Argumentace žalobkyně v tom smyslu, že přezkoumala úvěruschopnost do té míry, do které je to možné na ni spravedlivě požadovat s odbornou péčí, nemůže obstát. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Žalobkyně proto nemůže spoléhat na pravdivost prohlášení žalovaných, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve světle shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § číslo o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku částka dne datum a že na tuto částku žalovaná uhradila částka. Na bezdůvodném obohacení jí tak zůstala povinnost vydat žalobkyni částku částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně smluvní pokuty (má oporu v neplatné smlouvě), úroků a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , protože neshledal důvod pro jiný postup.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
23. Výrokem IV. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek, jelikož žalobkyně doposud uhradila méně, než je jeho zákonná výše. Žalobkyně na soudním poplatku zaplatila částku částka, poplatek však činí částku částka podle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků (5% z částky částka, přičemž základ poplatku tvoří jistina částka, dále poplatky již kapitalizované ve smlouvě a požadované v celkové výši částka a smluvní pokuta částka); zbývá tedy doplatit částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).