Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2533/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci péče o nezletilou B. M., zastoupenou J. P., zaměstnankyní státu působící u Krajského soudu v Praze jako opatrovnicí, dceru M. M., DiS, zastoupeného advokátem, a I. M., zastoupené advokátkou, o úpravu poměrů rodičů k nezletilé pro dobu před rozvodem jejich manželství, o žalobě pro zmatečnost podané otcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. května 2001 č.j. -470, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání otce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2003 č.j. -190 ve znění usnesení ze dne 23. dubna 2003 č.j. -189, takto:

I. Dovolání otce se odmítá.

II. Otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.5.2001 č.j. -467 ve znění usnesení ze dne 9.8.2001 č.j. -477 k odvolání otce změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 30.5.2000 č.j. -251 tak, že se otci stanoví výživné ve výši 2.000,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky, počínaje právní mocí rozsudku a že otec je oprávněn se stýkat s nezletilou B. každý sudý kalendářní týden v roce v době od pátku 15.00 hodin do neděle 18.00 hodin, v době letních prázdnin po dobu tří po sobě jdoucích týdnů v měsíci srpnu od první soboty v měsíci od 9.00 hodin do neděle třetího celého týdne v měsíci do 18.00 hodin a v době o vánočních svátcích od 27.12. od 9.00 hodin do 30.12. do 18,00 hodin; jinak (tj. ve výroku o svěření nezletilé B. pro dobu před rozvodem manželství do výchovy matky a o tom, že \"otec nezletilou převezme a po ukončení styku opět předá v místě bydliště matky\" a že \"matka je povinna nezletilou ke styku řádně připravit a otci vydat\") rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že otec je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 8.375,- Kč \"na účet\" Krajského soudu v Praze.

Otec se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v ustanoveních , a domáhal, aby uvedený rozsudek krajského soudu byl zrušen. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nezletilá B. nebyla jako účastník řízení řádně zastoupena, neboť okresní soud ustanovil jejím opatrovníkem nejprve usnesením ze dne 8.12.1999 č.j. -104 Okresní úřad v M. B., a následně usnesením ze dne 23.3.2000 č.j. -164 K. P., oba opatrovníci v řízení vystupovali současně a každý z nich navrhoval \"řešení situace nezletilé\" odlišným způsobem. Naplnění zmatečnosti podle ustanovení otec spatřuje v tom, že věc byla v souladu s rozvrhem práce okresního soudu \"přikázána zákonnému soudci\" JUDr. P. N., avšak věc posléze převzala, \"údajně z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti soudce JUDr. P. N.\", JUDr. E. S., ačkoliv zastupováním soudce JUDr. P. N. byla podle rozvrhu práce pověřena soudkyně JUDr. J. S. Ke zmatečnosti spočívající v tom, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, došlo proto, že odvolací soud změnil a potvrdil rozsudek okresního soudu, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny podmínky, neboť rozhodující důkazy byly provedeny (v rozporu se zákonem) až před krajským soudem jako soudem odvolacím.

Krajský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 8.10.2001 č.j. -21 vyloučil žalobu pro zmatečnost \"v části napadající pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30.5.2000 (správně 30.5.2001) č.j. " z důvodů uvedených v ustanoveních a f) k samostatnému řízení - rozsudkem (správně usnesením) ze dne 13.12.2001 č.j. -77 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů řízení 7.376,- Kč k rukám advokátky. Soud prvního stupně \"přezkoumal\" žalobu z hlediska zmatečnostního důvodu podle ustanovení a dospěl k závěru, že otci nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

K odvolání otce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19.8.2002 č.j. -100 rozsudek (správně usnesení) soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že jednal s K. P. jako s opatrovníkem nezletilé B., ačkoliv její funkce (do níž byla ustanovena v nalézacím řízení) již zanikla, a uložil mu, aby ustanovil nezletilé znovu opatrovníka pro řízení o žalobě pro zmatečnost.

Krajský soud v Praze - poté, co usnesením ze dne 12.9.2002 č.j. -105 ustanovil opatrovníkem nezletilé B. J. P. - usnesením ze dne 14.11.2002 č.j. -163 ve znění usnesení ze dne 12.12.2002 č.j. -171 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů řízení 14.602,- Kč k rukám advokátky a že otci se vrací soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč. Dospěl k závěru, že otci nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, neboť krajský soud v původním řízení doplnil dokazování v souladu s ustanovením a nedostatek spočívající v tom, že nezletilá byla v původním řízení \"po nějakou dobu zastoupena dvěma opatrovníky\", byl již v původním řízení napraven tím, že Okresní úřad v M. B. byl funkce opatrovníka zproštěn.

K odvolání otce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.4.2003 č.j. -190 ve znění usnesení ze dne 23.4.2003 č.j. -189 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení je změnil tak, že otci uložil, aby \"z tohoto důvodu\" zaplatil matce 8.402,- Kč k rukám advokátky, a rozhodl, že otec je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.201,- Kč k rukám advokátky. Odvolací soud zdůraznil, že odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu dává. Porušení \"zásady dvojinstančnosti\" pak není zmatečností, ale - i kdyby k ní v původním řízení skutečně došlo - vadou rozhodnutí ve věci. Otázkou, zda nezletilá B. byla v původním řízení řádně zastoupena, se soud prvního stupně zabýval nadbytečně, neboť jde o samostatný důvod zmatečnosti, který nelze podřadit pod ustanovení

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal otec dovolání. Namítá v první řadě, že vyloučení části žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení je \"nezákonné a protiústavní\", což \"ve svém důsledku zatížilo řízení o žalobě pro zmatečnost vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci\". Porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při zjišťování skutkového stavu věci představuje podle názoru otce zmatečnost ve smyslu ustanovení , neboť právě jejím porušením je účastníku odňata možnost jednat před soudem, tj. možnost přezkumu správnosti nových skutkových zjištění před odvolacím soudem \"v rámci odvolání\". Otec navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Matka navrhla, aby dovolací soud dovolání otce odmítl. Uvedla, že \"zásada dvojinstančnosti\" nebyla v původním řízení porušena, neboť krajský soud postupoval v souladu s ustanovením , a že se - i kdyby se tak stalo - nejedná o zmatečnost. Dovolání otce je proto zjevně bezdůvodné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Otec dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 14.11.2002 č.j. -163 ve znění usnesení ze dne 12.12.2002 č.j. -171 rozhodl o žalobě pro zmatečnost stejně jako ve svém předchozím rozsudku (správně usnesení) ze dne 13.12.2001 č.j. -77, který byl odvolacím soudem (jeho usnesením ze dne 19.8.2002 č.j. -100) zrušen. Dovolání otce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), a ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolatel - jak vyplývá z obsahu dovolání - nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle kterého případné porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při dokazování prováděném soudem za odvolacího řízení nepředstavuje zmatečnost ve smyslu ustanovení

Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.3.1999 sp. zn. , uveřejněný pod č. 30 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000), že porušení \"zásady dvojinstančnosti\" při zjišťování skutkového stavu věci za odvolacího řízení ve smyslu ustanovení nepředstavuje zmatečnost, ale vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud tedy uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, a proto nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání otce proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a

K názoru otce, že vyloučení části žaloby pro zmatečnost k samostatnému řízení, provedené usnesením soudu prvního stupně ze dne 8.10.2001 č.j. -21, je \"nezákonné a protiústavní\", je třeba uvést, že žalobu pro zmatečnost podanou z některého z důvodů uvedených v ustanovení je věcně a místě příslušný projednat a rozhodnout soud, který o původní věci rozhodoval v prvním stupni (srov. ); tímto soudem je v projednávané věci Okresní soud v Mladé Boleslavi. Podal-li otec žalobu pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení a f) u soudu, který v původním řízení rozhodoval jako odvolací soud (u Krajského soudu v Praze), nemohl se jí tento soud pro nedostatek své věcné a místní příslušnosti meritorně zabývat.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

V dovolacím řízení vznikly matce v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. 10 odst.2 a 3, , a ve znění ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění a č. ), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání otce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby matce tyto náklady nahradil. Otec je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která matku v tomto řízení zastupovala ( ).

Nezletilé B. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem bylo proto rozhodnuto, že ve vztahu mezi nezletilou a otcem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu