Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 2/2004

U S N E S E N Í

1. V. T., 2. P. F., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, v případě P. F. navíc ještě podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce u V. T. a k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců u P. F., a

3. F. M., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6 § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, odst. 2 č. 1, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednoho měsíce a rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. , a to pro trestný čin přechovávání společně s falšovánímy podle , , , německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 23. 8. 1995, sp. zn. 201 Ls 142 Js 16650/95, jenž nabyl právní moci dne 8. 1. 1996, byli V. T. a P. F. a F. M. uznáni vinnými trestným činem společného převádění cizinců podle § 92 odst. 1 č. 1 a 6, § 92a odst. 1 č. 1 a č. 2, § 3, § 58 německého cizineckého zákona, § 25 odst. 2, § 53, § 54 německého trestního zákona, v případě P. F. a F. M. navíc ještě podle § 92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili v podstatě tím, že pro jistou převaděčskou skupinu v době od března 1995 do 12. dubna 1995 P. F. a F. M. ve čtyřech případech a V. T. ve třech případech přepravili nebo se pokusili přepravit přes zelenou hranici z území České republiky na území Spolkové republiky Německo mimo povolené hraničí přechody celkem třicet sedm cizinců jugoslávské a makedonské národnosti bez platných vstupních dokladů a za to obdrželi každý finanční odměnu v celkové výši 10 000,- až 20.000,-Kč.

Za tento trestný čin byl V. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, P. F. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a F. M. k trestu odnětí svobody ve výši dvou let a jednoho měsíce.

Dalším rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 1997, sp. zn. , jenž nabyl právní moci dne 13. 5. 1997, byl F. M. uznán vinným trestným činem přechovávání společně s falšovánímy podle , , , německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v noci ze dne 30. 1. 1997 na 31. 1. 1997 převzal cca 10 kilometrů před L. osobní automobil Chrysler, státní poznávací značky MTL - N 168, poškozeného B., které mělo časovou hodnotu cca 35.000 DM, přičemž si byl vědom, že toto vozidlo bylo bezprostředně předtím odcizeno a jel s tímto vozidlem směrem k české hranici, kde měl vozidlo předat v Ú. n. L. další osobě a za to obdržet peněžní částku 1.000,- DM, avšak byl v 5.45 hodin dne 31. 1. 1997 zadržen v oblasti R./O. Při kontrole totožnosti předložil obžalovaný úředníkům ochrany hranic český cestovní pas vystavený na jméno \" M. Š.\" , který byl zfalšován výměnou fotografie, který mu byl předán třetí osobou a jímž chtěl oklamat o své skutečné totožnosti.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák. a v případě F. M. též trestný čin podílnictví podle § 251 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. T., P. F. a F. M. se pro finanční prospěch ve více případech podíleli na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. F. M. se navíc podílel i na majetkové trestné činnosti, kterou byla způsobená poměrně vysoká škoda. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík