Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 12/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. , byl obviněný J. C. podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Rozsudek nenabyl právní moci, protože proti němu státní zástupce podal odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. , byl obviněný J. C. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a podle § 234 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. , tak, že odvolání obviněného J. C. podle § 256 tr. řádu zamítl.

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. a ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. , napadl obviněný J. C. dovoláními, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčen, že obě rozhodnutí jsou nesprávná a nezákonná, protože byla vynesena na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

Obviněný J. C. ve vztahu k oběma rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě setrval na obhajobě, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního i druhého stupně, že se skutku, který mu byl kladen za vinu, nedopustil. Je toho názoru, že nelze rozhodnout o jeho vině pouze na základě výpovědí poškozeného L. B., svědků P. D. a R. V., kteří jsou kamarádi poškozeného. Podle obviněného nelze ani jednomu z těchto svědků věřit, protože vedou pochybný život. Poukázal rovněž na výpověď svědka J. L., který podle jeho názoru potvrdil jeho obhajobu a zpochybnil tím výpověď poškozeného L. B. Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. , obviněný J. C. ještě dodal, že Krajský soud v Ostravě postupoval zcela nezákonně, když uložil Okresnímu soudu v Ostravě, jak má po doplnění dokazování hodnotit důkazy. Takový postup je podle jeho názoru v rozporu s trestním řádem.

S ohledem na výše uvedené obviněný J. C. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě i Krajského soudu v Ostravě a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, eventuálně Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.

K dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn.

:

Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda ve věci dovolání obviněného J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. , jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné.

Podle § 265a odst. 1 písm. a) tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu rozvádí, která rozhodnutí jsou rozhodnutími ve věci samé. Usnesení, kterým odvolací soud podle § 258 odst. 1 tr. řádu zruší napadený rozsudek a podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátí věc soudu prvního stupně, není v § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. řádu uvedeno jako rozhodnutí ve věci samé. Z toho je zřejmé, že zákon nepřipouští dovolání proti takovému rozhodnutí. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. C., podané proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. , odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu, protože není přípustné. Nejvyšší soud považuje za nutné ještě dodat, že dovolání směřující proti výše uvedeném rozhodnutí je nejen nepřípustné, ale bylo podáno i opožděně. Podle § 265e odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Napadené usnesení bylo obviněnému doručeno dne 13. 5. 2002 a jeho obhájci dne 10. 5. 2002, takže lhůta dvou měsíců k podání dovolání uplynula 13. 7. 2002 (§ 265e odst. 2 tr. řádu). Dovolání, které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2001, sp. zn. , bylo podáno dne 25. 7. 2003, tedy až po uplynutí výše uvedené lhůty. Protože dovolání obviněného bylo odmítnuto z formálních důvodů, nemohl se Nejvyšší soud zabývat námitkou obviněného, podle které Krajský soud v Ostravě postupoval zcela nezákonně, když uložil Okresnímu soudu v Ostravě, jak má po doplnění dokazování hodnotit důkazy.

K dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. :

Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda ve věci dovolání J. C., které směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. , jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu, dovolání bylo podáno včas, prostřednictvím obhájce a obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.

Z obsahu tohoto dovolání je zřejmé, že obviněný opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají nesprávné hodnocení důkazů soudem, se kterým se ztotožnil i odvolací soud. Jde o námitky obviněného, podle nichž nelze rozhodnutí o jeho vině založit pouze na výpovědích poškozeného L. B., svědků P. D. a R. V., kteří jsou kamarádi poškozeného a kterým nelze věřit, protože vedou pochybný život. Stejnou povahu má i odkaz na výpověď svědka J. L. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Takové výhrady však jsou jinými námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu. Jak vyplývá z tohoto ustanovení, důvodem dovolání nemůže být sama o sobě výhrada proti způsobu hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný J. C. spáchal skutek tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud. Zjištěnému skutkovému stavu vyjádřenému ve výroku rozsudku soudu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. , odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Z tohoto skutkového stavu vyplývá, že obviněný použil vůči poškozeného L. B. násilí (tři údery pěstí) v úmyslu se zmocnit se cizí věci (požadavek k vydání 700,- Kč) a fakticky se zmocnil řetízku a hodinek.

Z obsahu podaného dovolání směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. , a týkající se rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. , je zřejmé, že obviněný opřel svoje dovolání o námitky, které vytýkají nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takové hodnocení důkazů, které by mělo přivodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následné rozhodnutí o jeho vině. Je zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž spatřován v nesprávném hodnocení důkazů, jejichž následkem mělo být vadné hmotně právní posouzení věci. Nesprávnost skutkových zjištění však není důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. C. podaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, když není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. písm. g) tr. řádu a dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. řádu.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk Sovák

Vypracoval:

JUDr. Jiří Šoukal