Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1385/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce Č r. s. - Územního svazu města P, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu N., zastoupenému advokátem, o náhradu škody ve výši 126.036,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2001, č. j. , -158, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce, který je oprávněn k výkonu rybářského práva v revíru V. (N.) potoka, se domáhal náhrady škody ve výši 126.036,47 Kč, spočívající v „totálním úhynu ryb“ v tomto revíru, způsobeném porušením právních povinností vyplývajících ze , o vodách, ze strany žalovaného. Škoda sestává z vlastní škody na rybách ve výši 121.993,57 Kč a z částky 4.042,90 Kč představující podíl žalovaného na výši nákladů žalobce na zpracování znaleckého posudku.

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 3. 2001, č. j. -121, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č. j. -143, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 94.114,80 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 31.921,67 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o znalečném. Vyšel ze zjištění, že dne 8. 4. 1998 bylo v areálu Zemědělského obchodního družstva N. - vepříny - středisko N. zjištěno vypouštění významného množství kejdy, a to z jímky u rohu vepřína, směrem k obci O., nahromaděné na louce v areálu, s patrným odtokem do potůčku, který se následně vlévá do N. potoka. Okresní úřad v K. - referát životního prostředí, po provedení kontroly Českou inspekcí životního prostředí na místě úhynu ryb, rozhodnutím ze dne 27. 4. 1998, č. j. ŽP/10842/98/Gl, uložil žalovanému opatření k nápravě: v areálu chovu vepřů provést opravu - utěsnění jímky na kejdu v části směrem k obci O., s termínem dokončení do 31. 5. 1998; rozhodnutím ze dne 30. 7. 1998, č. j. ŽP/19053/98/Gl, uložil žalovanému pokutu ve výši 10.000,- Kč v souvislosti s ohlášeným havarijním únikem kejdy. Z revizního znaleckého posudku RNDr. P. B., znalce z oboru vodního hospodářství, odvětví čistota vod, rybníkářství a rybářství, soud zjistil, že v důsledku úniku významného množství kejdy na louku pod areálem vepřína žalovaného, s rozsahem rozlivu 20 m2 a odtoku do přilehlé vodoteče, došlo dne 8. 4. 1998 k havárii, jejíž důsledky se promítly do hospodářství na revíru v letech 1998 a 1999 tak, že rybářský revír V. potok byl v roce 1998 naprosto vyřazen z řádného užívání a i v roce 1999 bylo jeho užívání vážně narušeno. Úhynem ryb vznikla celková škoda ve výši 90.071,90 Kč. Soud dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle a násl. obč. zák., tj. protiprávní úkon (žalovaný porušil a , o vodách), vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody), přičemž se předpokládá, že šlo o zavinění škůdce, tedy žalovaného. Soud naopak nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že znečišťovatelem schopným způsobit havárii byla též společnost K., závod B., která v blízkosti pramene oblasti toku provádí těžbu a úpravu jílu, neboť znalec RNDr. B. tento provoz jako možného původce havárie vyloučil.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2001, č. j. , -158, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a úplně a dospěl i ke správnému právnímu závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení obč. zák. a podle , o vodách. Žalobce prokázal, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného, přičemž žalovaný neprokázal, že by škodu nezavinil. Únik kejdy z provozu žalovaného do N. potoka ve značném množství počátkem dubna 1998 byl podle odvolacího soudu bezpečně zjištěn, znaleckými posudky bylo prokázáno, že kejda obsahuje chemické látky, které již v menší koncentraci hubí vodní živočichy, a úhyn ryb byl prokázán zjištěním rybářské stráže. Pokud jde o výši škody, soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně vyšel ze znaleckého posudku RNDr. B., zatímco žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že v N. potoce nemohlo být chováno tak velké množství ryb v důsledku jeho regulace. Podíl dalšího prokázaného znečišťovatele na úhynu ryb v N. potoce pak byl znalcem odborně stanoven, resp. námitky žalovaného, že se na úhynu ryb mohli podílet i znečišťovatelé další, byly tímto znalcem vyvráceny.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a které odůvodňuje podle ustanovení Namítá, že v průběhu řízení byl nesprávně zjištěn skutečný stav věci a nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, že žalovaný škodu způsobil svým jednáním, ačkoliv se dovolatel v průběhu řízení jejich předložení domáhal; v důsledku toho pak soud nesprávně rozhodl. Dovolatel poukazuje na rozpory v provedených důkazech, zejména ve znaleckých posudcích RNDr. B. a Ing. M. R., a na okolnost, že znalec RNDr. B., z jehož posudku soud nakonec vycházel, nebyl odvolacím soudem vyslechnut; zdůrazňuje, že při šetření dne 8. 4. 1998 nebyl konstatován úhyn ryb, nebyl proveden odběr vody v potoce ani nebylo stanoveno, o jaké množství úniku se jedná. Dovolatel je proto přesvědčen, že žalobce neunesl důkazní břemeno a že naopak žalovaný se svými důkazně podloženými tvrzeními z náhrady škody vyvinil, zatímco napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z konstatování nepodložených teoretických závěrů soudu prvního stupně. Podle dovolatele navíc ani množství kejdy, které by mohlo uniknout z jímky, nebylo schopno způsobit škodu takového rozsahu, jaký teoreticky vypočítal znalec, přičemž na znečištění potoka se nepochybně podílely i další vlivy, nezpůsobené žalovaným. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky odpovědnosti za škodu podle ustanovení a násl. obč. zák., zejména není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Dovolatel proto navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně ani úplně. Namítá, že soud neprovedl celou řadu potřebných důkazů, které byly v řízení navrženy, a že neodstranil zjevné rozpory, které se v provedených důkazech nacházejí. Nesouhlasí též s hodnocením důkazů soudem ani s tím, jakou váhu jednotlivým důkazům přiložil, zejména ve vztahu ke znaleckým posudkům. Je tedy zřejmé, že ve skutečnosti dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení ), tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nemůže.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , věty první a , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. ledna 2004

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu