Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2657/2003

U S N E S E N Í

ze dne 30. května 2003, č. j. -95, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 23. 8. 2002, č. j. -66, Obvodní soud pro Prahu 4 určil obecnou cenu majetku J. H., zemřelé 27. 9. 1998 (dále též jen „zůstavitelka“) a čistou hodnotu dědictví částkou 21.076,- Kč (výrok I.); schválil „dědickou dohodu, podle níž dědictví, tj. členský podíl u Družstva D., nabyla poz. sestra B. N.“ (výrok II.); určil odměnu notáře, částkou 500,- Kč a jeho hotové výdaje částkou 440,- Kč (výrok III.); uložil I. B. „procesní nástupkyni poz. sestry B. N.“, aby JUDr. J. H. „poukázala“ částku 167,- Kč (výrok IV.); rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení dědického práva vycházel ze závěru, že dědici zůstavitelky jsou ze zákona její sourozenci L. S., B. N., zemřelá dne 19. 9. 2001, aj. H., zemřelý dne 13. 1. 2000.

K odvolání P. S. Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně, v napadených výrocích II., III., IV. a V., jako věcně správné potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal P. S. dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení s tím, že „řeší otázku omylu dědice při uzavírání dědické dohody, která nebyla odvolacím soudem nebo Nejvyšším soudem uspokojivě vyřešena, respektive dostupná judikatura je v této záležitosti nejasná“. S poukázáním na ustanovení a b) , především namítá, že napadené usnesení není dostatečně odůvodněno a že soudy prvního i druhého stupně „nenařídily ve věci jednání, ačkoliv byly navrhovány výslechy svědků“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení

o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12.

a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“)

a zůstavitelka J. H. zemřela dne 27. 9. 1998, tedy před 31. 12. 2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,

o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,

o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě P. S. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1

písm. d) , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení

, b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu P. S. v dané věci vyplývat již pouze

z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených

v ustanovení Podmínky přípustnosti dovolání stanovené

v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a P. S. návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinil. Vzhledem k tomu, že P. S. netvrdí, že napadené usnesení trpí vadou uvedenou v ustanovení a protože ani z obsahu spisu existence takových vad nevyplývá, není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení . Nejvyšší soud České republiky proto dovolání P. S. – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení , věty první a odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. ledna 2004

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu