Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 104/2021-26
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 5 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 503 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 503 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení částky 1 947 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 450 Kč od 28. 1. 2021 do 3. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 947 KČ od 4. 5. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 416,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 503 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 503 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části o zaplacení částky 1 947 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 98,54 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 450 Kč od 28. 1. 2021 do 3. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 947 KČ od 4. 5. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 416,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 5 450 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 30. 12. 2019 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa. V rámci tzv. schvalovacího procesu ověřila žalobkyně identitu žalované, zda je žalovaná vlastníkem účtu, na který bude úvěr vyplacen a prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že splatnost úvěru včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 165 Kč a ostatních sjednaných poplatků byla 30 dnů od poskytnutí úvěru, tj. 6. 5. 2020 Částku 5 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalované č. bankovní účet v den uzavření smlouvy. Sjednán byl poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. desetiprocentním odkladem tím, že žalobkyni uhradila částku ve výši 745 Kč dne 6. 3. 2020 a částku ve výši 752 Kč dne 3. 4. 2020, za což jí byl účtován poplatek ve výši 245 Kč. Kromě zmíněných 1 497 Kč (745 Kč + 752 Kč) žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Žalobce ke dni sepsání žaloby eviduje za žalovanou pohledávku ve výši 5 450 Kč, sestávající z jistiny ve výši 4 249 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku v celkové výši 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč (4 x 49 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti tzv. desetiprocentním odkladem v celkové výši 245 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 98,54 Kč od 10. 11. 2020 do 27. 1. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 450 Kč od 28. 1. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána žalobkyní k zaplacení žalované částky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z žalobkyní předložených listin, a to předsmluvních informací, úvěrové smlouvy, výpisu z bankovního účtu, opisu výpisu proplacení smlouvy, splátkového kalendáře, sazebníku poplatků, kopie občanského průkazu žalované má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 30. 12. 2019 úvěrovou smlouvu (příjmení žádosti číslo), jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru, a to společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, jednorázovým poplatkem za doplňkovou službu expres platba ve výši 199 Kč, měsíčním poplatkem za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč a měsíčním poplatkem za službu SMS servis 49 Kč. Ze smlouvy dále soud ověřil, že účastníci sjednali možnost tzv. desetiprocentního odkladu splatnosti za poplatek 245 Kč za každý odklad. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Před uzavřením smlouvy žalobkyně seznámila žalovanou s jejími právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy o úvěru. Žalobkyně převedla dne 30. 12. 2019 na účet žalované č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná uhradila dne 6. 3. 2020 částku ve výši 745 Kč a dne 3. 4. 2020 částku ve výši 752 Kč, čímž si odložila splatnost úvěru. Dále žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 11. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 11. 2020 žalobkyně doložila, že žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky.
4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní
od doručení usnesení prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila výpisem z účtu - detailu platby mzdy žalované, výplatními páskami a žádostí žalované o poskytnutí úvěru, kde žalovaná uvedla své příjmy a výdaje.
5. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZSÚ). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda žalovaná námitku neplatnosti smlouvy uplatnila.
16. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
18. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila svá tvrzení a předložila důkazy pouze o příjmech žalované. Ohledně výdajů žalované nedoložila ničeho. Žalobkyně se tak úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.). Z dokazování vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku ve výši 1 497 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 3 503 Kč.
19. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 3 503 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z., a to od 4. 5. 2021 do zaplacení (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalovaná se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohla dozvědět až z žaloby, která jí byla soudem doručena dne 3. 5. 2021. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinna platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalované.
20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně měla
ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 3 503 Kč (64 %), žalovaná co do částky 1 947 Kč (36 %), žalobkyně tak má právo na náhradu 28 % svých nákladů. Náklady žalobkyně činí celkem 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 450 Kč sestávající z částky 600 Kč za tři úkony právní služby, realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč 28 % z uvedených nákladů činí částku 416,92 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.