Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1482/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. , byl obviněný J. Ď. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle § 171 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného, podané výslovně jen proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. , zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Obviněný J. Ď. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Dovolání podal z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako trestný čin, ačkoli stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost byl jen nepatrný, takže nebyla splněna materiální podmínka trestnosti činu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřoval v tom, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který označil za příliš přísný se zřetelem k ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti výroku o vině není přípustné a že dovolání proti výroku o trestu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. rozumí i rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, to znamená, že jím je též napadené usnesení Krajského soudu v Brně. Nelze ovšem přehlédnout, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumával rozsudek Okresního soudu ve Znojmě jen ve výroku o trestu, neboť pouze proti tomuto výroku obviněný podal odvolání. Přitom v samotném rozsudku byl obviněný výslovně poučen o tom, že odvolání může podat proti kterémukoli výroku, který se ho týká, takže mu nic nebránilo podat odvolání i proti výroku o vině. Výrok o vině, který jinak je obsahem rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, nebyl Krajským soudem v Brně přezkoumáván. Krajský soud v Brně tudíž ve druhém stupni nerozhodoval v otázce viny a nezamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, pokud jde o výrok o vině. Z toho logicky plyne, že obviněný nemohl dovoláním napadat výrok o vině, jestliže odvoláním podaným jen proti výroku o trestu sám založil stav, kdy výrok o vině nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Souvisí to s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož přípustnost je v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. koncipována tak, že dovolání je podkladem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu a nikoli rozhodnutí soudu prvního stupně. Jinak řečeno, dovolání není podkladem pro přezkoumání těch výroků v rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly odvolacím soudem přezkoumány v rámci jeho přezkumné pravomoci, jejíž rozsah jinak je dán rozsahem, v němž byl rozsudek napaden odvoláním (§ 254 odst. 1 tr. ř.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky směřující proti výroku o vině. Uvedený výklad přípustnosti dovolání není zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle d (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. ).

Proti výroku o uložení trestu lze podat dovolání pouze z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V ustanovení § 171 odst. 1 tr. zák. je uvedeno, že pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem. Pokud byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na čtyři měsíce nepodmíněně, jde o přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Obviněný ostatně ani nenamítal, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu, a své námitky orientoval na otázku přiměřenosti trestu podle § 31 odst. 1 tr. zák., tj. z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost, možnosti nápravy a poměrů pochatele. K tomu lze jen uvést, že pokud byl uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby, není možné v dovolání namítat, že uložený trest je nepřiměřený. Pokud to obviněný v dovolání namítal, založil své dovolání na námitkách, které obsahově nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani podle jiného ustanovení.

Nejvyšší soud tedy vzal v úvahu, že v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku o trestu, bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2004

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec