Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
38 C 171/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 5 862 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 862 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 862 Kč od 7. 12. 2020 do 3. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 78,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 862 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 862 Kč od 4. 2. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 862 Kč od 7. 12. 2020 do 3. 2. 2021 kapitalizovaným částkou 78,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 862 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne anonymizována dvě slova rok žalovanému poskytla částku 5 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu ve výši 5 000 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za rychlé poskytnutí úvěru ve výši 199 Kč, bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za servis pomocí SMS ve výši 49 Kč a nákladů vynaložených na vymáhání dluhu ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 150 Kč.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, v řízení zůstal pasivní.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě. Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek www.kamali.cz smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému dne datum půjčku ve výši 5 000 Kč (viz smlouva, výpis z účtu, zpráva banky č.l. 22), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 30ti dnů nevrátil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 5 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, za expres výplatu ve výši 199 Kč, za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, za zasílání zpráv prostřednictvím SMS ve výši 49 Kč účelně vynaložených nákladů a účastníci sjednali též smluvní pokutu ve výši 150 Kč odpovídající 3% nezaplacené jistiny za prodlení dlužníka. (Předsmluvní informace, Úvěrová smlouva). Žalovaný svůj závazek poskytnutou částku zaplatit do 30ti dnů porušil. Zástupce žalobkyně vyhotovil a žalovanému odeslal předžalobní výzvu ze dne 6. 11. 2020 (Výzva k plnění, poštovní podací arch). Z výpisu čerpání plyne, že dne 15. 6. 2020 a 11. 9. 2020 byly vynaloženy náklady na upomínku ve výši vždy 100 Kč. Žádné další důkazy nebyly v řízení navrhovány, žalovaný zůstal v řízení zcela nečinný a neuváděl žádné skutečnosti ani důkazy na svoji obranu.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po právní stránce tak soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud se předně zabýval posouzením platnosti smlouvy z pohledu judikatury vyšších soudů zohledňující jednak výši úrokové sazby a jednak povinnosti věřitele prověřit úvěruchopnosti dlužníka a neshledal žádné skutečnosti, které by neplatnost smlouvy odůvodňovaly. Ohledně výše úroků soud pro zjednodušení odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud se týká povinnosti věřitele prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku odkazuje soud na § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů, a to z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 z 26. 2. 2019, rozsudků Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 z 25. 7. 2018, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 , Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a dále pak z rozhodnutí Soudního dvora EU, sp. zn. C -679/18. Dle názoru soudu byly povinnosti věřitele splněny, což soud dovozuje ze skutečností uvedených v úvěrové smlouvě a předsmluvních informací.
11. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
12. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
13. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažená ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
14. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl vrátit do datum. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.
15. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatek za pojištění ve výši 99 Kč, poplatek za expresní poskytnutí úvěru ve výši 199 Kč a poplatek za informace zasílané pomocí SMS zpráv ve výši 49 Kč, povinnost k zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za upomínku vyplývající z uzavřené smlouvy, tedy 200 Kč celkem za dvě upomínky a dále i ustanovení o jednorázové smluvní pokutě ve výši 3% z jistiny úvěru při prodlení s plněním povinností požadované v celkové výši 150 Kč, celkem tedy 862 Kč (celkem 17% z poskytnutého úvěru). V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Pokud soud přepočte poplatky i účelně vynaložené náklady požadované za prodlení na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud i v této části žalobě vyhověl.
16. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne 7. 12. 2020, byť by dle názoru soudu bylo možné požadovat úrok z prodlení již ode dne 7. 6. 2020, tedy dne následujícího po splatnosti shora uvedeného úvěru, soud proto žalobě i v této části vyhověl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 862 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.