Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 174/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. 202 Ds 148 Js 049959/99, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl T. Š. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle § 92a odst. 1 č. 1, 2, § 92 odst. 1 č. 1, 6, § 3 odst. 1, § 58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce.

Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 25. 8. 1999 okolo 14.00 hod. převzal na pokyn blíže nezjištěného zprostředkovatele v blízkosti Z. do svého osobního vozu zn. Audi 80, české státní poznávací značky MOJ 29-51, čtyři afghánské státní příslušníky, kteří byli krátce předtím převedeni pěším převaděčem přes česko-německou hranici na území Spolkové republiky Německo, aby je odvezl dále do D. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 200 DM.

Dne 8. 8. 2003 pod sp. zn. 751/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle , o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, jenž vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. S přihlédnutím k charakteru a způsobu spáchání činu (jednalo se o jediný případ, kdy odsouzený měl přepravit nevelký počet cizích státních příslušníků na území SRN), tento nelze bez dalšího označit za závažný ve smyslu zákona, čemuž odpovídá i výměra uloženého trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud opatřil ve věci opis z evidence Rejstříku trestů odsouzeného, aby ověřil, zda závažnost činu není zvyšována okolností, že by šlo o pachatele, který svou trestnou činností v cizině navazoval na trestnou činnost obdobné povahy, páchanou předtím v České republice. Z tohoto vyplynulo, že odsouzený je osobou v České republice dosud soudně netrestanou. V posuzovaném rozhodnutí německého soudu se pak konstatuje, že ani ve Spolkové republice Německo předtím nebyl trestán. Nejvyšší soud proto dospěl k názoru, že ani osoba pachatele nezvyšuje nebezpečnost posuzovaného činu a že tedy materiální podmínky postupu podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů nelze pokládat za splněné.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík

Vyhotovil:

JUDr. Alexander Sotolář