Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1203/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně T., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. Z., zastoupenému advokátkou, o 411.044,26 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. prosince 2002, č.j. -125, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2003, č.j. -135, takto :

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 7.10.2002, č.j. -115, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil na náhradě škody z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách 410.476,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 1.1.1999 do zaplacení, zastavil řízení ohledně částky 568,26 Kč a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice 4.960,- Kč a žalovanému 61.025,- Kč.

Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.

Obvodní soud pro Prahu 4 žalobkyni usnesením ze dne 22.11.2002, č.j. -124, vyzval, aby do 3 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za odvolání ve výši 16.444,- Kč, a poučil ji, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

Usnesením ze dne 23.12.2002, č.j. -125, Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že odvolací řízení týkající se návrhu žalobkyně, který byl soudu doručen dne 21.11.2002 a kterým žalobkyně podala odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 „č.j. ze dne 7.10.2002“ se zastavuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel z toho, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek za zahájení odvolacího řízení ani na výzvu soudu ve lhůtě 3 dnů určené v usnesení ze dne 22.11.2002, které jí bylo doručeno dne 4.12.2002.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 19.2.2003, č.j. -135, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Protože soudní poplatek z odvolání, který je splatný podáním odvolání, nebyl žalobkyní zaplacen ani po uplynutí soudem prvního stupně dodatečně poskytnuté lhůty pro jeho úhradu a protože podle zjištění v účtárně Obvodního soudu pro Prahu 4 poplatek „dosud na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 nedošel“, dospěl odvolací soud k závěru, že důvody pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, jsou správné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 23.12.2002, č.j. -125, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , případně „analogicky“ z ustanovení Namítá, že soudní poplatek ve výši 16.444,- Kč nemůže být placen v kolcích, a proto dala bance příkaz k jeho úhradě až dne 9.12.2002 (v poslední den 3denní lhůty), po doručení výzvy soudu (dne 4.12.2002) a zjištění variabilního symbolu; v důsledku pochybení banky však byl soudní poplatek připsán na účet soudu sice dne 11.12.2002, ale s chybným variabilním symbolem. Podotýká, že soud prvního stupně usnesením ze dne 14.3.2003 rozhodl, že žalobkyni bude vrácen soudní poplatek z odvolání ve výši 32.888,- Kč, který žalobkyně poprvé uhradila dne 11.12.2002 v částce 16.444,- Kč a podruhé z procesní opatrnosti dne 27.2.2003 ve stejné částce. Dovozuje proto, že odvolací řízení bylo zastaveno neprávem, a navrhuje, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a „nařídil, aby v odvolacím řízení bylo pokračováno“.

Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ).

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23.12 2002, č.j. -125, v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ).

Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23.12 2002, č.j. -125, zastavil (, 104 odst. 1 věta první ).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), zabývaje se dále dovoláním žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení věty druhé , ve věci konkursu a vyrovnání, o žalobě pro zmatečnost, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních () a v [ a ].

Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [ ], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení [ ], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení , o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení a o záměně účastníka podle ustanovení [ ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení [ ].

V posuzovaném případě žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7.10.2002, č.j. -115, podle ustanovení , o soudních poplatcích, ve znění účinném v době podání odvolání (do 31.12.2002).

Dovolatelka v dovolání uvádí, že jeho přípustnost dovozuje z ustanovení , případně „analogicky“ z ustanovení

Přípustnost dovolání podle ustanovení není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (stejně jako usnesení odvolacího soudu, jímž je takové usnesení potvrzeno), je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2002, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 102, ročník 2002).

Přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení , neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , a nikoliv zastavil-li soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení , o soudních poplatcích.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení a , protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá rovněž z ustanovení , a , neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a věty první , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. prosince 2003

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu