Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 887/2002

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce P. Ch., zastoupeného advokátem, proti žalované S. M., zast. advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. ledna 2002, č.j. -141, takto:

I. Dovolání žalované se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 69.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 22. října 2001, č.j.

-119, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů, o jehož vypořádání se žalobce se žalovanou po rozvodu nedohodli. Soud účastníkům rozdělil jmenovitě uvedené movité věci (výrok I). Žalované uložil zaplatit žalobci na vypořádání podílu 386.625,- Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku (výroky III-V). Po provedeném dokazování zařadil k vypořádání m.j. částku 800.000,- Kč, kterou žalovaná poté, co se stala na základě soudního rozhodnutí výlučnou nájemkyní

a členkou bytového družstva (s žalobcem byli dotud společnými nájemci družstevního bytu a společnými členy bytového družstva), získala jako výtěžek za převod členských práv a povinností na třetí osobu a jež představuje jeho obvyklou (tržní) cenu, nikoli částku 28.869,- Kč, představující tzv. zůstatkovou hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu. Vypořádání provedl podle právní úpravy platné ku dni 14.6.1995, kdy manželství účastníků zaniklo, podle § 150 obč. zákona ve znění platném

do účinnosti novely Vycházel přitom z rovnosti podílu účastníků.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně pouze zčásti změnil ve výrocích

o nákladech řízení a jinak jej jako věcně správný potvrdil. Vyšel z toho, že jeho předmětem bylo výlučně posouzení otázky, jaký obnos má být zahrnut do vypořádání v souvislosti s tím, že se žalovaná stala výlučným nájemcem družstevního bytu a členem bytového družstva. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně, který vyšel z obvyklé (tržní) ceny zůstatkové hodnoty členského podílu k družstevnímu bytu, představované částkou 800.000,- Kč, jíž žalovaná za převod členských práv k bytu již obdržela, když bezprostředně poté, co se stala výlučným nájemcem družstevního bytu, realizovala převod práv a povinností k němu na třetí osobu za uvedenou částku. V rámci zásad širšího vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví musí být uvedený finanční zisk do vypořádání zahrnut. Přitom obchodní zákoník při převodech práv a povinností spojených s členstvím podle § 227 odst. 2 písm. c) nepředvídá, že se takový převod realizuje za vypořádací podíl mezi dosavadním a novým členem podle § 233 cit. zákona. Sjednání jiné úplaty za takový převod není upraveno v obchodním zákoníku a nejedná se ani o cenu, která by byla regulována cenovým předpisem. Taková cena se tedy sjednává dohodou mezi převádějícím a kupujícím. Pokud v daném případě byla takto sjednána ve výši 800.000,-Kč a ta zaplacena, pak je nutno ji pokládat za cenu obvyklou, tedy cenu, za kterou bylo možno převod členských práv a povinností v rozhodné době

a v uvedeném místě realizovat.

Žalovaná v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a podává z důvodů , vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje

na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. a , podle nichž pro určení náhrady je nutno vycházet z hodnoty vypořádacího podílu podle § 233 odst. 2, 3 obchodního zákoníku nebo upraveného podle stanov družstva. Soud se proto měl zabývat otázkou cit. ustanovení obch. zákoníku a v souladu s tím stanovit hodnotu vypořádacího podílu a nikoli se zaměřit pouze na hodnotu družstevního bytu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření se ztotožňuje s posouzením věci odvolacím soudem

a navrhuje, aby dovolací soud, pokud dovolání neodmítne, je zamítl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupenou řádně advokátem, má potřebné náležitosti a uplatňuje se jím důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolací soud je pokládá za přípustné ve smyslu a odst. 3 , když řešení právní otázky, vymezená v dovolání, jíž je dovolací soud vázán, tedy zda při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů je třeba vycházet z hodnoty tzv. vypořádacího podílu a nikoli z tržní hodnoty členského podílu v bytovém družstvu, není dosud řešeno konstantní judikaturou.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. listopadu 1999, sp. zn. ,

ve sporu dědiců o vypořádání členského podílu v bytovém družstvu a nájmu družstevního bytu, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 6 2001 pod č. 74, dospěl k závěru, že pro určení přiměřené náhrady v souvislosti s vypořádáním dědiců členského podílu v bytovém družstvu (za použití § 142 ObčZ per analogiam) lze vycházet z hodnoty vypořádacího podílu zůstavitele stanoveného postupem podle § 233 odst. 2 a 3 ObchZ (popřípadě upraveného podle stanov družstva).

V rozsudku ze dne 22. února 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 334, Nejvyšší soud vycházel ze závěru již dříve vysloveného v rozsudku ze dne 21. srpna 2000, sp. zn. , publikovaném v časopise Právní rozhledy č. 11/2000, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu

a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty práv

a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, nelze vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu podle ObchZ ( ve znění před novelou č. ), nýbrž z ceny obvyklé, tj. ceny, kterou by bylo možno za převod těchto majetkových práv v rozhodné době a místě dosáhnout, která respektuje reálné ekonomické vztahy. Dále vyslovil názor, že právní závěr vyslovený v R 43/72 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že vzniklo-li právo společného užívání družstevního bytu manžely [po novele , , provedené zákonem č. 509/1992 Sb. (dále jen ObčZ) jde o právo společného nájmu družstevního bytu manžely] a společné členství v družstvu, je nutno při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů přihlédnout k členskému podílu ve výši odpovídající jeho zůstatkové hodnotě ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byl již překonán.

Další odlišný právní názor zaujal senát 30 Cdo Nejvyššího soudu v rozsudku

ze 16. 5. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru rozhodnutí pod č.

C 493, podle kterého v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož předmětem je vypořádání hodnoty členských práv a povinností spojených s užíváním tohoto bytu, je nutno vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu k předmětnému bytu a že možnost užívání družstevního bytu jedním z rozvedených manželů nelze tržním způsobem vyjádřit. Dovodil, že souhrn členských práv

a povinností má majetkovou hodnotu a jestliže připadla výlučně jednomu z rozvedených manželů, je nutno tuto majetkovou hodnotu ocenit a vypořádat. Jde o spor o členský podíl v bytovém družstvu (nikoli o nájem družstevního bytu).

Posouzením uvedené právní otázky se zabýval tzv. velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 14. listopadu 2002, č.j. -119, a dospěl k závěru, že s právními závěry vyslovenými ve věci sp. zn. a sp. zn. nelze souhlasit a s právními závěry ve věci sp. zn. lze souhlasit jen zčásti.

Pojem „členský podíl“ v družstvu je v obchodním zákoníku užit pouze v souvislosti s jeho vypořádáním při zániku členství [§ 226 odst. 1 písm. d) ObchZ]. S ohledem na § 260 ObchZ o přiměřeném použití ustanovení hlavy I, dílu I ObchZ

na družstvo se jím rozumí „podíl“ definovaný v § 61 odst. 1 poslední větě ObchZ - tedy míra účasti člena na čistém obchodním jmění družstva, jež připadá na jeho podíl. Členský podíl má svoji kvantitativní a kvalitativní stránku či složku. Kvantitativní stránka představuje majetkový podíl člena družstva na družstvu, kvalitativní stránka představuje souhrn jednotlivých práv a povinností člena. Členským podílem je třeba rozumět účast člena v družstvu a z ní plynoucí práva a povinnosti. Členský podíl se pak oceňuje jako míra účasti člena družstva na čistém obchodním majetku ke konkrétnímu okamžiku. Žalobce také předmět sporu, o který jde, vymezil jako „hodnotu členského podílu“ a soudy obou stupňů vypořádávaly „členský podíl odpůrce u Stavebního bytového družstva“ – viz č. l. spisu 72, 76 a 94.

Pojem „zůstatková hodnota členského podílu“ počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností , obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná. Zůstatkovou hodnou členského podílu v bytovém družstvu se rozumí základní členský vklad a peněžité, popř. jiné plnění člena družstva připadající na byt (nebo místnost nesloužící bydlení), který byl členu družstvem přidělen do užívání, snížené podle doby užívání stavby, v níž se byt (nebo místnost nesloužící bydlení) nachází, s přihlédnutím k plánované době její životnosti. Proto v současné době

při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nyní společného jmění manželů, nelze s pomocí tzv. zůstatkové hodnoty členského podílu stanovit obecnou cenu členského podílu v družstvu.

Z dále uvedených důvodů nelze vycházet ani z hodnoty vypořádacího podílu.

Podle § 233 odst. 1 ObchZ při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Vypořádací podíl tedy představuje určení majetkové účasti člena družstva v tomto družstvu (pro případ zániku jeho členství) a podle § 233 odst. 2 ObchZ se určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Vzhledem k tomu, že pro určení jeho výše je rozhodný stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní uzávěrky za rok, v němž členství zaniklo ( ObchZ ve znění před novelou provedenou ), je vypořádací podíl odrazem hospodářské bilance družstva.

Vypořádací podíl a zůstatková hodnota členského podílu jsou tedy zcela rozdílné hodnoty, které se od sebe mohou podstatně lišit a v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nelze vycházet ani z vypořádacího podílu. Je tomu tak jednak proto, že v případě zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem a členem družstva, nenastávají předpoklady pro výplatu vypořádacího podílu - dochází jen k redukci členství (jedna z forem tzv. přeměny členství), jednak a především proto, že nejde o vypořádání vztahu mezi členem družstva a družstvem. Vypořádací podíl je vázán na zánik členství v družstvu, ale to v daném případě nezaniklo. Ostatně povinnost družstva vyplatit vypořádací podíl nenastupuje

ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví ani ke dni zrušení společného členství účastníků v družstvu. Vypořádací podíl tedy nepředstavuje hodnotu, která by v době zániku bezpodílového spoluvlastnictví tvořila jeho součást.

Cena členského podílu v bytovém družstvu není regulována žádným cenovým předpisem (srov. , o cenách) a převádějící s nabývajícím ji sjednávají dohodou. Je-li třeba tento členský podíl, představující majetkovou hodnotu, ocenit (jako v daném případě) v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, nelze vycházet ze , o oceňování majetku a o změně některých zákonů, neboť tento zákon upravuje způsoby oceňování majetku a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy, přičemž oceňování věcí a jiných majetkových hodnot pro potřeby vypořádání bezpodílového není účelem stanoveným některým zvláštním předpisem. Jinými slovy neexistuje předpis, který by pro potřeby vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů odkazoval na Pokud tedy tento zákon v upravuje oceňování podílů v obchodních společnostech a účastí v družstev (nikoli tedy členských práv a povinností), týká se oceňování vypořádacího podílu, a to pro jiné účely, než je vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě převodu členských práv a povinností by se tento předpis aplikoval pouze pokud by se tak účastníci dohodli (srov. citovaného zákona), když jinak se

na sjednávání cen nevztahuje (§ 1 odst. 2 citovaného zákona). Je-li tedy třeba stanovit spornou cenu předmětného majetkového práva pro účely vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů soudem, je nutno vycházet (zpravidla v součinnosti se znalcem z oboru ekonomiky - odhady cen) z ceny obvyklé, tj. z ceny, kterou by bylo možno

za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Kdyby takto soud nepostupoval, došlo by k porušení pravidla rovnosti podílů stanoveného v ObčZ ve znění před novelou provedenou , neboť by došlo

ke zvýhodnění toho z bývalých manželů, který se stal výlučným členem bytového družstva a jediným nájemcem družstevního bytu.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, když bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo rozvodem dne 14.6.1995, takže podle ustáleného výkladu čl. VIII odst. 2 věty první Nejvyšším soudem je třeba na daný spor aplikovat ustanovení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (nyní jde o institut společného jmění manželů) ve znění před novelou provedenou Proto je z hlediska vymezené právní otázky správný i dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu; dovolání žalované tudíž muselo být podle zamítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , 2 Žalované, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, uložil dovolací soud zaplatit žalovanému na účelně vynaložených nákladech tohoto řízení částku 69.300,- Kč, představující mimosmluvní odměnu advokáta žalobce za jeho zastoupení při jednom úkonu právní služby – vyjádření k dovolání – podle , a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 75,- Kč podle , 3 Při stanovení výše odměny vycházel dovolací soud z toho, že za předmět řízení se považuje částka 430.075,- Kč, což je polovina hodnoty vypořádávaného majetku.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2003

JUDr. Karel Podolka, v.r.

předseda senátu