Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 1390/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný Ľ. Z. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. , jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného a z podnětu odvolání obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , v celé odsuzující části a jímž bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvacet měsíců se zařazením do věznice s dozorem, k trestu propadnutí věci a k trestu vyhoštění na pět let, a dále tak, že se části obžaloby zprošťuje a v návaznosti na to že se poškozený s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný podal dovolání proti výroku, jímž mu byl uložen trest vyhoštění. Dovolání opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítl, že v jeho případě zákon nepřipouští uložení trestu vyhoštění. Odkázal na to, že uložení tohoto trestu bylo vyloučeno ustanovením § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Zdůraznil, že i když je občanem Slovenské republiky, má na území České republiky rodinu a za účelem jejího spojení zde pobývá. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Vrchní soud v Olomouci uložil obviněnému trest vyhoštění pode § 57 odst. 1, 2 tr. zák. K tomu lze jen dodat, že přípustnost uložení tohoto druhu trestu vyplývá z ustanovení § 27 písm. ch) tr. zák., § 28 odst. 1 tr. zák.

Podle § 57 odst. 3 písm. c) tr. zák. soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájem na spojování rodin.

Podmínkami, které podle citovaného ustanovení vylučují uložení trestu vyhoštění a činí ho nepřípustným, se Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozsudku podrobně zabýval. Na podkladě zjištění, která učinil, dospěl k zcela evidentně správnému závěru, že v posuzovaném případě nejde o žádný zájem na spojování rodin, protože obviněný svůj zájem setrvat na území České republiky spojil se vztahy k osobám, ke kterým ve skutečnosti nemá žádný rodinný poměr. Tento závěr je plně podložen zjištěním, že obviněný není otcem nezletilého D. W. a není v poměru druha a družky ve vztahu k L. W., ačkoli právě to mělo být podle jeho tvrzení důvodem k úvaze o zájmu na spojení rodiny. Kromě toho Vrchní soud v Olomouci výstižně odkázal i na to, že obviněný není osobou, která by měla na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt a která by zde měla nějaké pracovní a sociální zázemí, což jsou další kumulativní předpoklady nepřípustnosti trestu vyhoštění. Obviněný v dovolání neuvedl nic, co by mohlo výrok o uložení trestu vyhoštění z hlediska jeho přípustnosti ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zvrátit nebo alespoň zpochybnit.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec