Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1771/2003

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2003, č. j. -106, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalované změnil rozsudkem ze dne 14. 3. 2003, č. j. -106, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 9. 2002, č. j. -91, tak, že zamítl žalobu o povinnost žalované zaplatit žalobci částku 140.616,- Kč s příslušenstvím.

Na rozdíl od soudu prvního stupně, který dovodil oprávněnost žaloby o dlužné nájemné a služby ze smlouvy o nájmu nebytových obchodních prostor, uzavřené mezi účastníky dne 23. 5. 1997, odvolací soud upřednostnil užívání prostor v období od srpna roku 2000 L. M. (po jeho dohodě o „převodu placení nájemného“ se žalovanou) a dovodil tak převzetí dluhu jmenovaným ( – dále „o. z.“), za konkludentního souhlasu žalobce. Ten byl vyjádřen postojem žalobce, jenž před časovým intervalem vzniku dluhu (březen až září 2001) přijímal úhrady nájemného a služeb od L. M. bez výhrad. Žalovaná tak podle odvolacího soudu nebyla pasivně věcně legitimována.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Tvrdil zejména, že nebyl oprávněně dovozen jeho konkludentní souhlas s převzetím dluhu. Nájemné bylo hrazeno na účet pronajímatele bez ztotožnění osoby plátce a z dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, jež by svědčily pro vědomost žalobce o dohodě mezi žalovanou a L. M. ze dne 28. 7. 2000, či o konkludentním souhlasu žalobce s převzetím dluhu. Odvolací soud tedy vycházel ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném pokazování, a žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (, – dále jen „“). Dovolání bylo přípustné podle a dovolací důvod byl uplatněn podle ustanovení

Dovolání je důvodné.

K nesouladu výchozích skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování dochází postupem odvolacího soudu v rozporu s ustanovením mimo jiné v tom směru, že soud pokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která však z dokazování ve věci nevyplývá.

Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce začal od třetí osoby, tedy od L. M., „bez výhrad přijímat plnění nájemného a úhrady za služby a byl s touto změnou srozuměn“.Takto popsaný postoj žalobce však nemá oporu v hodnocení důkazů soudem prvního stupně, z něhož odvolací soud vyšel.

V odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu (mimochodem, rozvláčném a málo přehledném) se uvádí, že žalobce „vzal na vědomí, že prodej masa a uzenin bude v nebytovém prostoru fakticky provozovat L. M.“. Ani tento hodnotící závěr však nemá oporu v provedeném dokazování. Z obsahu listinných a svědeckých důkazů lze pouze dovodit, že o dohodě žalované s L. M. byl informován správce domu A., s. r. o., nikoli ovšem přímo žalobce. Jak vyplývá z protokolů o jednání před soudem prvního stupně ve dnech 12. 8. 2002 a zejména 17. 9. 2002, snažil se, po obsahově ne zcela konkrétní výpovědi svědka M., soud marně přimět stranu žalovanou, aby předložilay, které by prokazovaly jednání její resp. L. M. o převzetí dluhu se žalobcem.

Odvolací soud mohl odstranit skutkové pochybnosti vážící se k eventualitě souhlasu žalobce s převzetím dluhu, pokud by v zájmu předvídatelnosti svého rozhodnutí poučil ve smyslu a zejména žalující stranu, že hodlá - na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž spatřoval v dohodě žalované s L. M. maximálně přistoupení jmenovaného k dluhu - posoudit věc podle ustanovení o. z., předpokládajícího pro platné převzetí dluhu souhlas věřitele. Pak by mohl například právě žalobce blíže konkretizovat ta svá tvrzení, která uplatnil až v dovolání. Ke zmíněnému poučení však odvolací soud nepřikročil.

Pro svůj závěr o platném, byť konkludentním, souhlasu žalobce s převzetím dluhu třetí osobou namísto žalované (§ 531 odst. 1 o. z.) si tedy odvolací soud neobstaral takový hodnotící skutkový závěr, který by měl oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod uplatněný žalobcem byl naplněn a dovolací soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, 3 ).

V dalším řízení, při němž budou vzaty v úvahu i náklady vzniklé žalobci v dovolacím řízení, je odvolací soud vázán závěry vyslovenými dovolacím soudem ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 9. prosince 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu