Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 672/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně A. P., a.s. v likvidaci, proti žalované E. K., zastoupené, advokátem, o zaplacení 4,500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. února 2003, č.j. -164, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem pro uznání ze dne 6. listopadu 2002, č.j. -147, žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 4,500.000,- Kč s příslušenstvím, a to v těchto lhůtách - částku 4,500.000,- Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku a příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1,000.000,- Kč vždy do každého 30. dubna počínaje rokem 2003, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Soud prvního stupně dále žalované uložil uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 180.500,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

K odvolání žalobkyně směřujícího výlučně do lhůty k plnění přisouzené částky a příslušenství a do lhůty k plnění přiznaných nákladů řízení změnil Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. února 2003, č.j. -164, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o lhůtách k plnění přisouzené částky včetně příslušenství a přiznaných nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4,500.000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 180.500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí [body a) a b) první věty výroku]; jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhá věta výroku).

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „“) ve spojení s ustanovením a jeho důvodnost o ustanovení a b) , jehož prostřednictvím namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. S ohledem na přesvědčení dovolatelky o přípustnosti podaného dovolání by podle jejího názoru měl dovolací soud přihlédnout též k tzv. zmatečnostní vadě uvedené v , kdy jí v důsledku nesprávného procesního postupu byla odňata možnost jednat před soudy obou stupňů. V dovolání pak snesla argumenty na podporu jí uplatněných dovolacích důvodů a navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k době vydání rozhodnutí soudů obou stupňů se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzované věci směřuje dovolání do usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně pouze ve lhůtách k plnění přisouzeného nároku, jeho příslušenství a náhrady nákladů řízení. Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé nepřezkoumával; rozhodoval pouze o lhůtách k plnění, do kterých odvolání žalobkyně výlučně směřovalo. Proto také odvolací soud rozhodl o podaném odvolání v souladu s ustanovením usnesením a nikoli rozsudkem, neboť formou usnesení rozhoduje odvolací soud i v případě, že odvolání je podáno sice proti rozsudku, ovšem jen proti výroku, který má povahu usnesení (výrok o nákladech řízení, o lhůtě k plnění apod.) [shodně srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec: , komentář – II. díl, 6. vydání, C.H.BECK, 2003, str. 991].

Dovolací soud již ve svých dřívějších rozhodnutích uvedl, že rozhodnutí o lhůtě k plnění není rozhodnutím ve věci samé (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2000, sp. zn. , jakož i odůvodnění rozhodnutí uveřejněného pod číslem 28/93 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), z čehož vycházel i v dané věci při posuzování přípustnosti dovolání.

V případě dovolání směřujícího do usnesení odvolacího soudu, které nebylo vydáno ve věci samé a kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , a Protože však dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z usnesení v těchto ustanoveních taxativně uvedených, není dovolání podle žádného z uvedených ustanovení přípustné.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), usnesením odmítl [ věta první, ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 9. prosince 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu