Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1360/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. , byla obviněná L. K. uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle , odst. 2 písm. a) tr. zák. ve znění zák. , který po skutkové stránce spočíval v tom, že „v přesně nezjištěné době od konce roku 1999 do počátku června 2001 v M., Ú. n. L. a jinde zprostředkovala dodávky metamfetaminu (pervitinu), který je psychotropní látkou uvedenou v příloze 5 , a tak získala za zprostředkování celkem nejméně 401.400,- Kč, a to nejméně v těchto případech :

a) v době od podzimu 1999 do prosince 2000 zprostředkovala od J. H. pro A. J. K. nejméně 28x dodávku pervitinu v celkovém množství nejméně 5 kg, přičemž při minimální provizi 3 DEM za 1 g získala 270.000,- Kč,

b) od poloviny února do poloviny března 2001 zprostředkovala od J. H. pro J. M. 3x dodávku pervitinu v celkovém množství 475 g, z čehož poslední dodávku o hmotnosti 150g, J. M. pro špatnou kvalitu nepřevzal, přičemž získala na provizi nejméně 16.200,- Kč,

c) od poloviny března do počátku června 2001 zprostředkovala od P. V. pro J. M. 11x dodávku pervitinu v celkovém množství nejméně 1.600 g, přičemž při minimální provizi 2 DEM za 1 g pervitinu, jehož množství bylo zdvojnásobeno přidáním glutamalu, získala nejméně 115.200,- Kč.“

Za tento trestný čin byla obviněná podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. ji soud pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.

O odvolání obviněné a krajského státního zástupce proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. , tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 20. 8. 2003 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Obviněná L. K. podala prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. , a to ve všech jejich výrocích, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolatelka v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že se jednání uvedeného ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu nedopustila a zdůraznila, že jak v průběhu přípravného řízení, tak hlavního líčení bylo zkráceno její právo na obhajobu, což podle jejího mínění spočívalo v tom, že jí bylo znemožněno položit otázky svědkům J. M. a A. K. Upozornila na skutečnost, že jí policejním orgánem bylo odmítnuto provedení konfrontace s odůvodněním, že se jedná o výjimečný institut prováděný soudem, nicméně ani ten ji neprovedl a přítomnost výše zmiňovaných svědků u hlavního líčení nezajistil, přičemž jejich výslech byl uskutečněn na území SRN. Dovolatelka namítla, že u jediné svědkyně vypovídající bezprostředně k dovolatelčině vině (D. Z.) se ve výpovědích objevily výrazné rozpory, které však soudy vůbec nezohlednily, a to ani přesto, že se lišily i v údajích o množství omamných a psychotropních látek, které byly předmětem inkriminované dodávky. Podle dovolatelky nebylo vzato v úvahu ani to, že uvedená svědkyně žila s J. M. a sama je na drogách závislá. Dále vyslovila přesvědčení, že to, co bylo obžalobou prezentováno jako přitěžující okolnost, je zahrnuto již v samotné skutkové podstatě trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 tr. zák. Podle přesvědčení dovolatelky jí byl uložen nepřiměřeně přísný trest, mj. též proto, že soudy přihlížely k její minulosti, kdy se živila způsobem, jenž byl možná v rozporu s dobrými mravy, ale nikoliv se zákonem. Závěrem dovolatelka zdůraznila, že smyslem jejího dovolání je uplatnění práva na spravedlivý proces, v jehož rámci by mohla položit shora uvedeným svědkům konkrétní otázky a být s nimi konfrontována, čímž by prokázala svoji nevinu.

V petitu svého dovolání pak obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků v napadených rozhodnutích soudů obou stupňů a následně podle § 265k odst. 1 tr. ř. obě napadená rozhodnutí zrušil, a poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby Krajský soud v Ústí nad Labem věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněné se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně (dále jen „státní zástupce“) a konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti namítá toliko nezákonnost důkazů výpověďmi svědků A. K. a J. M., kteří byli vyslechnuti cestou právní pomoci v SRN a dále nesprávnost hodnocení provedených důkazů a nepřiměřenou přísnost uloženého trestu. Dovolatelkou vytýkané vady podle státního zástupce pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají a nelze je současně podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V uvedené souvislosti státní zástupce připomněl, že výtky dovolatelky týkající se výroku o uložení trestu neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když konkrétními vadami předpokládanými v tomto zákonném ustanovení napadený výrok zjevně netrpí, přičemž v dovolání nejsou ani namítány. S ohledem na konstatované důvody státní zástupce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Pro případ, že by dovolací soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, vyslovil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněná L. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. V této souvislosti je ovšem třeba připomenout, že dovolání vždy směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí ve věci napadáno, má směřovat též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka však zvolila opačný postup. Poněvadž však napadla rozhodnutí soudů obou stupňů a označila též výroky, proti nimž dovolání směřuje, nejevila se konstatovaná formální vada v daném případě natolik relevantní, aby bylo možno učinit závěr, že dovolání nesplňuje hlediska stanovená ve shora citovaném ustanovení zákona a je proto třeba je z tohoto důvodu odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci obviněné L. K. však dovolací námitky uplatněné na základě shora uvedeného dovolacího důvodu směřují především do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelkou tvrzeno, že se předmětného trestného činu nedopustila, a že výroky o vině a trestu byly založeny jednak na nesprávně a nedostatečně provedeném dokazování a jednak na vyhodnocení důkazů k tíži dovolatelky. Z argumentace dovolatelky vyplývá, že ve skutečnosti měl reálně existovat jiný skutkový stav věci, než jaký byl zjištěn, popsán a odůvodněn v rozhodnutí soudů obou stupňů. Dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. g) tr. ř. je tak dovolatelkou spatřován v porušení procesních zásad o provádění a hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 11 tr. ř. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. To znamená, že se dovolatelka v rámci výše uvedeného dovolacího důvodu domáhala revize soudy učiněných skutkových zjištění a dovolání de facto uplatnila na procesním a nikoliv hmotně právním základě. Její námitky proto pod uplatněný dovolací důvod nespadají. To platí i pro výtky směřující vůči obžalobě či proti přílišné přísnosti uloženého trestu, když posledně zmiňovaná skutečnost současně nemůže být ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. a , ).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněné L. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. prosince 2003

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler