Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 512/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze – dovolávaje se ustanovení , 158 a (dále též jen „“) ve znění účinném do 31.12.2000 - napadeným rozhodnutím odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.2000, čj. -163.

Odvolací soud uzavřel, že podle doručenky byla písemnost určená do vlastních rukou adresáta - zástupce žalovaného – po dvou marných pokusech o doručení uložena na poště dne 17.8.2000, takže podle věta třetí se za den doručení považuje 21.8.2000, a nikoli 31.8.2000, kdy adresát rozsudek převzal na poště. Posledním dnem lhůty k podání odvolání je proto 5.9.2000, avšak odvolání bylo podáno k poštovní přepravě až 15.9.2000.

Poukázal dále na to, že poštovní doručenka je veřejnouu, která nemůže být zbavena důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána její nepravdivost. Žalovaný nejprve v podání ze dne 29.10.2001 tvrdil, že jeho právní zástupce byl ve dnech 16. až 30.8.2000 na dovolené s cestovní kanceláří, o čemž bude předložen důkaz potvrzením cestovní kanceláře. Žádný důkaz o tvrzené skutečnosti však předložen nebyl a právní zástupce dne 8.1.2002 poskytl soudu prvního stupně informaci, že byl v rozhodné době na dovolené u své matky v K. n. S. Žádný důkaz k tomuto tvrzení však nenabídl. Za této situace odvolací soud dovodil, že se žalovanému nepodařilo vyvrátit skutečnosti vyplývající z veřejnéy, tedy, že údaj na doručence, že se jeho zástupce v době doručování napadeného rozsudku zdržoval v místě doručení, byl nepravdivý.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení a , co do důvodů na ustanovení , b) a d)

V dovolání uvedl, že z obsahu spisu zjistil, že rozsudek nebyl podle údajů na doručence doručen tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného JUDr. T. při prvém pokusu o doručení. „Údaje na doručence by mohly odůvodňovat i výklad, že mohlo dojít k právní fikci doručení i dříve, než rozsudek JUDr. B. T. osobně převzal na poště. Na doručence je oznámení, že byl učiněn druhý pokus o doručení. Na přední straně modré obálky je vyznačena „výzva 17.8.2000“ a „vyrozuměno 17.8.2000“. Podle judikatury účinné do 31.12.2000 měla doručenka povahu veřejnéy; účastník, který zpochybňoval správnost údajů uvedených na doručence, byl proto povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání těchto tvrzení“.

Již v usnesení ze dne 30.1.1997, sp. zn. Nejvyšší soud konstatoval, že doručenka jeu, jež má povahu veřejnéy, a jež se liší od listin soukromých svou důkazní silou. Potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( Uvedený výsledek, uvádí se v usnesení, lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje příloha poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20, tj. doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Doručenka o doručení napadeného rozsudku tyto předepsané náležitosti nemá, zejména neobsahuje poznámku „Výzva na…“, která by byla doplněna otiskem denního razítka a není na ní uveden den uložení zásilky. Z doručenky jako veřejnéy proto nemůže být dovozen závěr, že došlo k doručení uložením na poště.

Dovolatel dále namítal, že podle telefonického sdělení JUDr. T. byl jmenovaný advokát v době od 16. do 30.8.2000 na řádné dovolené a nezdržoval se v místě doručení. Tuto skutečnost žalovaný mylně interpretoval, neboť se domníval, že JUDr. T. byl na dovolené v zahraničí a navrhoval proto doložit potvrzení cestovní kanceláře. Ve skutečnosti byl JUDr. T. na dovolané u své matky v K. n. S., což může prokázat jejím výslechem.

Dovolatel proto navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (jak tomu bylo v i v této věci vzhledem k ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 15. ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné a je i důvodné.

U přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlíží i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). V daném případě řízení je takovou vadou postiženo.

Při zkoumání, zda byl rozsudek účastníku řízení doručen, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě ze skutečností o okolnostech doručení zjištěných pomocí šetření, které provedl buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně jako soudu dožádaného. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení, zda soudní písemnost byla řádně doručena, nejde o dokazování, soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení a násl. Účastníci proto mají mimo jiné právo být přítomni při výslechu svědků ( ), výslechu účastníků ( ) či provádění důkazuu ( ), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, vyjádřit se k její pravosti či správnosti a k výsledkům provedeného šetření ( ). Obdobné závěry Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil již v usneseních uveřejněných pod čísly 25/2002 a 40/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z obsahu spisu je patrno, že bývalého zástupce žalovaného JUDr. T. vyslechl (na základě pokynu odvolacího soudu z č. l. 189) soud prvního stupně jako svědka při jednání nařízeném dne 8. 1.2002 (č. l. 193). Odvolací soud pochybil již tím, že s touto výpovědí jako s důkazem nenakládal. Ve zjevném rozporu s obsahem spisu jí přisoudil povahu „tvrzení právního zástupce žalovaného“ (jímž JUDr. T. – jak se podává z oznámení o odvolání plné moci ze dne 18.9.2000 a z plné moci ze dne 12.9.2000 (srov. č.l. 178-179) - v době svého výslechu již nebyl), a zcela nepřípadně uváděl, že vyslýchaný ke svému tvrzení nenabídl soudu žádný důkaz (ač svědka povinnost důkazní nestíhá) V důsledku tohoto procesního pochybení pak odvolací soud svědeckou výpověď JUDr. T. řádně nehodnotil podle

Nadto odvolací soud nevzal v úvahu, že povinnost důkazní uložená účastníkům řízení je povinností procesní. O této povinnosti a o z ní vyplývajícím důkazním břemenu je proto soud účastníky povinen (ve smyslu ) poučit (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 35/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a poučovací povinnost v tomto směru má i odvolací soud (srov. ). Závěr, že žalovaný neprokázal (neunesl důkazní břemeno o tom), že se jeho právní zástupce v době doručení rozsudku v místě doručení nezdržoval, ovšem odvolací soud učinil, aniž dovolatele - jak je patrno z obsahu spisu - poučil o jeho procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení a o následcích případné nečinnosti v uvedeném směru. Zatížil tím řízení další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Odvolací soud rovněž přehlédl, že v době od 1.7.2000 do 31.12.2000, neměla doručenka povahu veřejnéy; jak Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 24.9.2003, sp. zn. , je tomu tak proto, že v uvedeném období, zde nebyl žádný právní předpis, jenž by vymezoval obsahové náležitosti doručenky. Zpochybnil-li tedy žalovaný údaje uvedené v doručence prokazující doručení písemnosti v rozhodné době, bylo na soudu prokázat, že k doručení písemnosti způsobem uvedeným v skutečně došlo.

Lze tedy uzavřít, že napadené usnesení trpí vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci; Nejvyšší soud je proto zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (, 2 a 5 ). Dovolatelem uplatněnými argumenty [z nichž dovolatel usuzoval na existenci dovolacích důvodů dle , a d) ], se již za této situace nezabýval.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta druhá ). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. prosince 2003

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu