Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2283/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., rozhodl o dovolání žalobkyně J. B., zast. opatrovnicí JUDr. Z. N., které bylo podáno proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. (v právní věci žalobkyně J. B., zast. opatrovnicí JUDr. Z. N., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu S., zast. advokátem, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o přikázání věci jinému soudu) takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně svým žalobním návrhem zahájila u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. řízení, ve kterém usiluje o určení povinnosti žalovaného uzavřít s ní smlouvu o převodu družstevního bytu do jejího vlastnictví. Krátce po zahájení řízení žalobkyně navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému mimopražskému soudu, a to Okresnímu soudu v Berouně.

Tento návrh Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 17.8. 2001, pod č.j. -34 zamítl, podle jeho výroku tedy věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. nebyla přikázána Okresnímu soudu v Berouně.

Vrchní soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu, pro který podle něj nebyly splněny předpoklady. Uvedl, že předpokladem by byly okolnosti umožňující hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem. Žalobkyní uváděný důvod – její nedůvěra k pražským soudům – vrchní soud nezohlednil, když k tomu poznamenal, že nelze zaměňovat důvody pro delegaci vhodnou a důvody pro delegaci nutnou.

Proti rozhodnutí vrchního soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka vyjadřuje své přesvědčení, že vrchní soud neprověřil důvody uváděné v jejím návrhu, nezhodnotil je a neodůvodnil své rozhodnutí. Nedůvěra žalobkyně v Obvodní soud Praha 4 byla doložena a vrchní soud se tím měl zabývat. Žalobkyně žádá nestranné, nezaujaté, spravedlivé posouzení věci a dovolává se svých ústavně zakotvených práv.

K tomuto dovolání podal žalovaný vyjádření, ve kterém obhajuje rozhodnutí vrchního soudu, který podle něj vycházel z podkladů předložených žalobkyní. Žalovanému nejsou známy důvody, pro které by bylo nutné věc delegovat jinému soudu. Naopak je hospodárné, aby věc projednal soud příslušný.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání vůbec přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , , a O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde, protože všechna tato ustanovení konstruují přípustnost mimořádného opravného prostředku na skutečnosti, že napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu, který určitým způsobem rozhodl o rozhodnutí soudu první instance. V dané věci však žalobkyně napadla usnesení Vrchního soudu v Praze, který o jejím návrhu na delegaci věci z důvodu vhodnosti rozhodoval jako soud prvního stupně. Dovolací řízení je však založeno na zásadě přezkumu rozhodnutí soudů druhoinstančních.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání – aniž se mohl zabývat otázkou jeho důvodnosti – podle ustanovení a jako nepřípustné bez jednání ( věta první ) odmítl.

Přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle , za použití ustanovení , dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , za použití , , a , protože dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému sice v souvislosti s dovolacím řízením náklady vznikly, ale vzhledem k nemeritorní povaze rozhodnutí nemohlo být jeho vyjádření k dovolání chápáno jako účelné uplatnění práva proti neúspěšnému účastníku.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu