Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 91/2021
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalované
o zaplacení 28 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 140 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení a částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 9 170 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 667,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 952,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 5. 2021 a z částky 6 450,72 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 643,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 631,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky 9 000 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 140 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 140 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení a částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 000 Kč od 27. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 9 170 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 667,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 952,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 5. 2021 a z částky 6 450,72 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 643,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 631,99 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 5. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,25 % z částky 9 000 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu dvou smluv o půjčce uzavřených s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15. 11. 2016 smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ smlouva 1“) a dne 27. 5. 2016 smlouvy o půjčce číslo (dále jen„ smlouva 2“) (společně dále také jen„ smlouvy“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (smlouva 1) a 12 000 Kč (smlouva 2) v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se poskytnutou půjčku ve výši 10 000 Kč zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 400 Kč, představující poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč. To vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 12. 2017. Poskytnutou půjčku ve výši 12 000 Kč se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 880 Kč, představující poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úrok ve výši 1 680 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč. To vše v 58 týdenních splátkách po 365 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 7. 7. 2017. Nedílnou součástí obou smluv byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, na půjčky naposledy zaplatila splátku dne 17. 11. 2016. Na půjčku ve výši 10 000 Kč uhradila celkem
1 000 Kč a na půjčku ve výši 12 000 Kč pak celkem 9 860 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 690 Kč (v případě půjčky 10 000 Kč) a z jistiny ve výši 8 590,72 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 719,28 Kč (v případě půjčky 12 000 Kč), a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Původní věřitelka postoupila s účinností ke dni 29. 11. 2019 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z téhož dne, o čemž byla žalovaná písemně informována. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalované požaduje žalobkyně přiznat též ve vztahu k půjčce 10 000 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 643,33 Kč (úrok ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 3. 1. 2018, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 4 631,99 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 27. 12. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ve vztahu k půjčce 12 000 Kč požaduje žalobkyně přiznat též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 667,41 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 590,72 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 15. 7. 2017, po uplynutí týdenní lhůty od uhrazení poslední splátky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), kapitalizovaný úrok ve výši 4 952,79 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 590,72 Kč, který žalobkyně nárokuje za období od 8. 7. 2017, kdy vzniklo právo na úhradu celé dlužné částky, do 29. 11. 2019, kdy došlo k postoupení pohledávek), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 590,72 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen
„o. s. ř. “), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 27. 5. 2016 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 8 880 Kč (poplatek sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, úroku ve výši 1 680 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč) a poplatku za službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to ve 58 týdenních splátkách po 365 Kč, splatných vždy do 7. kalendářního dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to ve výši 23,72 % ročně. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni uhradila částku ve výši
9 860 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky. Dne 15. 11. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč (poplatek sestává z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) a poplatku za službu životního pojištění ve výši 290 Kč, a to ve 58 týdenních splátkách po 305 Kč, splatných vždy do 7. kalendářního dne od předešlé splátky. Podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že peněžní prostředky převzala v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to ve výši 23,72 % ročně. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, právní předchůdkyni uhradila částku ve výši
1 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo v souladu s čl. 8 smluvních podmínek právo na uhrazení celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 29. 11. 2019 postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 29. 11. 2019, odeslaným dne 13. 12. 2019. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020 odeslaným následujícího dne s tím, nechť žalovaná dlužné částky uhradí do 18. 9. 2020. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
6. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované ve vztahu k oběma půjčkám. Ze zákaznických karet vedených právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že žalovaná požádala postupně o dvě půjčky. K osobním poměrům žalované bylo v první zákaznické kartě ze dne 27. 5. 2016 zaznamenáno, že žalovaná nemá nezaopatřené děti, je zaměstnána na dobu určitou ve právnická osoba anonymizována tři slova, právnická osoba se mzdou 15 361 Kč měsíčně, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy
a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaná dále uvedla, že bydlí s partnerem a s rodiči, má učňovské vzdělání a splácí půjčku 2 500 Kč měsíčně. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 10 500 Kč měsíčně (1 500 Kč nájem a inkaso, 6 000 Kč výdaje domácnosti, 500 Kč spoření a 2 500 Kč splácení půjčky). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem žalované činí 4 861 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek, občanského průkazu a dokladu SIPO. V zákaznické kartě ze dne 15. 11 2019 bylo zaznamenáno, že žalovaná nemá nezaopatřené děti, je zaměstnána na dobu neurčitou ve právnická osoba anonymizována tři slova, právnická osoba se mzdou 17 155 Kč měsíčně, což si právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Podle údajů v kartě žalovaná dále uvedla, že bydlí s partnerem v nájmu, má učňovské vzdělání a splácí půjčku 2 500 Kč měsíčně. Celkové běžné výdaje byly zaznamenány částkou 13 393 Kč měsíčně (4 250 Kč nájem a inkaso, 5 000 Kč výdaje domácnosti a 4 143 Kč splácení úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně následně uzavřela, že použitelný příjem žalované činí
3 762 Kč měsíčně. Tyto informace získané od žalované měly být ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek, občanského průkazu a dokladu SIPO. Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listin y či neoznačila další důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje uvedené v zákaznické kartě skutečně ověřila, jak uvádí, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.
7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají - li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o půjčce byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak citovaný § 9 odst. 1 ZoSÚ sankcionuje absolutní neplatností takové smlouvy (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017 – 53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.).
14. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy a získané informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a následně zaneseny do zákaznické karty. Je nutné konstatovat, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Je tomu tak proto, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavek na doložení) těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z bankovního účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 – 39). Má-li tedy poskytovatel úvěru povinnost ověřovat jednotlivá tvrzení žadatelů o spotřebitelské úvěry z příslušných dokladů, pak však s touto povinností musí jít ruku v ruce i povinnost v případě potřeby doložit, že tímto způsobem bylo při posuzování úvěruschopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr postupováno. Verifikace jednotlivých osobních, příjmových a výdajových poměrů žalované ze strany žalobkyně tak zůstala toliko v rovině jejích tvrzení, kdy žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný důkaz. V této souvislosti je významné, že žalobkyně důkazy nepředložila ani poté, co byla vyzvána a poučena o následcích nesplnění této výzvy. Za této situace pak soud musí považovat informace od žalobkyně toliko za jednostranná prohlášení (tvrzení), což je ve smyslu citovaných judikátů zcela nedostatečné, tudíž lze konstatovat, že v tomto případě nebylo postupováno s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr.
15. S ohledem na shora uvedené tak soud obě smlouvy posoudil jako absolutně neplatné
podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, protože právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované u obou smluv zcela nedostatečně. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částky, která jí byly poskytnuty na základě neplatných smluv (§ 2991 o. z.), a které dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto v případě smlouvy o půjčce
číslo poskytnuta částka ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila částku ve výši 9 860 Kč. Žalovaná se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila co do částky 2 140 Kč (12 000 Kč – 9 860 Kč). V případě smlouvy o půjčce číslo byla žalované takto poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná však uhradila pouze 1 000 Kč, a bezdůvodně se tak obohatila co do částky 9 000 Kč (10 000 Kč – 1 000 Kč). Žalovaná je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení co do částek 2 140 Kč
a 9 000 Kč žalobkyni také vrátit.
16. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 11 140 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 27. 4. 2021, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované, tedy ode dne, kdy se žaloba již dostala do dispozice žalované, a to do zaplacení.
17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalované, nicméně té v řízení žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.