Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 181/2020-35

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Morávkem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení částky 14 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku 7 498,16 Kč, úroku 23,72% p. a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 10 000 Kč od 1.11.2016 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 6 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 7 400 Kč, kapitalizovaného úroku 7 498,16 Kč, úroku 23,72% p. a. z částky 10 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 10 000 Kč od 1.11.2016 do zaplacení v rozsahu převyšujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky 6 800 Kč od 1.11.2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 14 200 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaná a právní předchůdce žalobce, spol. právnická osoba, IČO (v důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala jejím právním nástupcem společnost právnická osoba – dnes pod názvem příjmení jméno příjmení, IČO) /dále předchůdce/, uzavřeli dne 14.9.2015 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky obsažené na další straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč do datum spolu s poplatkem v celkové výši 7 400 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 1 400 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 2 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 4 000 Kč (dále inkaso). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, kdy uhradila pouze 3 200 Kč - zbývá tak uhradit dlužnou jistinu 10 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 958,67 Kč a poplatek za inkaso 3 241,33 Kč. Ke dni 6.12.2019 poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovanou na žalobce.

2. Usneseními ze dne 10.5.2021, č.j. -30 a č.j. -31 soud nejprve vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k připojené žalobě ve lhůtě 15 dnů od doručení žaloby a následně v téže lhůtě, aby soudu sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Žalovaná se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřila. Nesdělila soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. S ohledem na nečinnost žalované a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle ) . Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

3. Z y označené jako smlouva o půjčce má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovanou dne datum uzavřeli smlouvu, jíž předchůdce poskytl žalované v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se mu ji zavázala vrátit ve formě 58 splátkách po 300 Kč spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 7 400 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 1 400 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. Za nedílnou součást smlouvy byly označeny Smluvní podmínky. Smlouva o půjčce je formulářového charakteru, je opatřena podpisem žalované a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

4. Podle y označené jako smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, byla tato přiložena k výše uvedené smlouvě, nebyla však opatřena podpisem stran. Dle těchto podmínek je úroková sazba sjednána v  a RPSN v  .

5. Kartou zákazníka žalobce prokázal, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované.

6. Z y označené jako smlouva o postoupení pohledávek, přílohy této smlouvy (seznam postoupených pohledávek), oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze oddíl H, vložka číslo má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobcem smlouvu, na jejímž základě došlo ke dni 6.12.2019 k postoupení pohledávky předchůdce za žalovanou z výše uvedené smlouvy na žalobce a že tato skutečnost byla žalované oznámena.

7. Dle výzvy ze dne 7.5.2020 a příslušného podacího lístku byla žalované žalobcem téhož dne zaslána předžalobní upomínka.

8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

9. Dne 14.9.2015 spolu předchůdce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč a žalovaná se mu jí zavázala vrátit formou 58 pravidelných týdenních splátek po 300 Kč spolu se smluveným poplatkem v celkové výši 7 400 Kč. Poplatek přitom sestával z kapitalizovaných úroků 1 400 Kč za dobu řádného splácení, administrativního poplatku 2 000 Kč a poplatku za hotovostní režim 4 000 Kč Smlouva měla formulářovou podobu a byla podepsána žalovanou. Její nedílnou součástí poté byly Smluvní podmínky – ty byly ke smlouvě přiloženy a nebyly podepsány žádnou ze stran. V podmínkách přitom byly obsaženy základní smluvní ujednání ohledně úroků, RPSN a možnosti zesplatnění Žalovaná nehradila dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradila toliko 3 200 Kč. Předchůdce svou pohledávku za žalovanou následně postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.

10. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a , o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum (dále ZSÚ).

11. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

12. Dle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

13. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

15. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

16. Dle § 6 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem (není-li však tento požadavek naplněn, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku). Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. , v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

17. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 ZSÚ. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 tohoto zákona je, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jediným plněním, které tak může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má poté nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

19. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba v části důvodná a v části nedůvodná. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaná v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jíž předchůdce žalované poskytl 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč. Žalovaná však na tuto zápůjčku uhradila toliko 3 200 Kč.

21. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením ZSÚ a ustanovením o.z. Soud se tedy nejprve zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 17 400 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel/předchůdce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. V tomto bodě je tak smlouva v rozporu s § 6 ZSÚ, neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu. Jednou z těchto povinných informací je totiž právě stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také smlouva neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr. Tuto skutečnost přitom nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze plně odkázat na shora citovaný nález Ústavního soudu.

22. S ohledem na uvedené proto soud uzavřel, že daná smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná dle § 1813 o.z., a předchůdci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se tedy mohlo předchůdci, resp. žalobci, na něhož byla pohledávka předchůdce vůči žalované z dané smlouvy platně postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimován, jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby obec národní banky platné v době uzavření smlouvy. Požadavek na zaplacení takového úroku však žalobce neuplatnil.

23. Žalované byla na základě dané smlouvy poskytnuta jistina 10 000 Kč, přičemž na ni uhradila 3 200 Kč, soud proto žalobě vyhověl pouze co do nároku na zaplacení dlužné jistiny ve výši 6 800 Kč včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly – oba účastníci měli úspěch ve věci takřka identický (výrok III).

25. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.