Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2290/2003

U S N E S E N Í

I/ Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se v řízení zahájeném dne 9.10.2002 domáhal určení, že smlouva o pronájmu, uzavřená dne 13.12.1999 mezi obcí J. jako pronajímatelem a L. T. jako nájemcem objektu č.p. 206 v J. – pohostinství, včetně přilehlých ploch zapsaných pod p.č. 204/1 a 204/4 k.ú. J., je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že obec nesplnila zákonnou povinnost zveřejnit svůj zájem převést nebo pronajmout nemovitý majetek nejméně po dobu 30 dnů před projednáním v orgánech obce tak, aby se mohli občané vyjádřit a předložit své nabídky. Tím bylo žalobci znemožněno vyjádřit se k záměru obce a předložit svoji nabídku a v této okolnosti spatřuje existenci svého naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy.

Okresní soud ve Svitavách jako soud I. stupně rozsudkem ze dne 10.1.2003 č.j. – 15 žalobu v celém rozsahu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 10.150,- Kč na náhradě nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu , může podat i osoba, která není účastníkem právního úkonu ( v daném případě smlouvy o pronájmu), avšak musí v řízení prokázat, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Okolnost, že by žalobce mohl mít případně majetkový prospěch z jiné než uzavřené smlouvy, takový naléhavý právní zájem na požadovaném určení nezakládá, neboť uzavřenou smlouvou se nic na jeho právním postavení nemění. Soud I. stupně dále poukázal na to, že podle ustálené judikatury musí být při určení neplatnosti smlouvy účastníky řízení všichni, kdo ji uzavřeli, příp. jejich právní nástupci. Pokud žaloba nesměřovala též proti L. T., musela již tato okolnost vést k zamítnutí žaloby.

K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2.4.2003 č.j. – 31 tak, že rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil pouze tak, že výši této náhrady určil částkou 3.950,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu I. stupně i s jeho právním závěrem, že řízení o určení neplatnosti smlouvy se musejí účastnit všichni, kdo ji uzavřeli, příp. jejich právní nástupci, neboť účinek rozsudku se musí vztahovat na všechny účastníky smlouvy. V tomto směru odkázal na rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR sp.zn. . Vzhledem k tomu, že účastníkem řízení na straně žalované není L. T. jako nájemce z předmětné smlouvy, je spor nedostatečně obsazen a je zde proto nedostatek věcné legitimace na straně účastníků, pro který nelze žalobě vyhovět. Rozsudek tak v zamítavém výroku o věci samé dle jako správný potvrdil. Ve výroku o nákladech řízení jej změnil jen pokud jde o určení výše těchto nákladů, když dospěl k závěru, že sazba odměny za zastupování účastníka činí v této věci nikoli 10.000,- Kč, nýbrž dle vyhl. č. částku 3.800,- Kč. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení odůvodnil dle a

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze splnění podmínek stanovených v Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že soud přehlédl porušení zákona ze strany obce Jaroměřice a současně odmítl možnost dovolat se soudní ochrany tomu, kdo byl tímto porušením právního řádu přímo poškozen. Dále je třeba dle dovolatele sjednotit judikaturu soudů, kdy v některých případech soudy při zjištění procesních pochybení obcí vyslovují neplatnost smluv, a to i v případě žaloby třetích, na smluvním vztahu nezúčastněných osob, jiné soudy rozhodují jako by zde zákon o obcích a procesní pravidla uzavírání smluv neexistovala. Soudům obou stupňů dále vytýká, že neshledaly na jeho straně naléhavý právní zájem na určení neplatnosti nájemní smlouvy. Ten je dle jeho názoru dán tím, že obec J., pokud záměr pronajmout nezveřejnila zákonným způsobem, mu odňala možnost vznést připomínky a dát obci svoji nabídku na pronájem. Tento naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy má dle dovolatele každý občan, který se tak nemohl seznámit se záměrem obce, vznést připomínky a své nabídky, nikoli tedy jen osoba, která byla účastníkem smlouvy. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) zjistil, že žalobce podal dovolání včas v zastoupení advokátem na základě plné moci, dovolání obsahuje dovolací důvod i jasně formulovaný dovolací návrh ( , , a 2 ). Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé ( změna výroku o nákladech řízení není z hlediska přípustnosti dovolání rozhodná, neboť se nejedná o změnu rozhodnutí ve věci samé), přičemž není dána přípustnost dovolání dle , je třeba posoudit, zda je dovolání přípustné dle , tj. zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu pro právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokladem k závěru o tom, že jde o rozsudek po právní stránce zásadního významu, je současně, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tj. že nešlo o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí ve věci samé na zjištění, že žalobce podal žalobu na určení neplatnosti nájemní smlouvy nikoli proti oběma účastníkům smlouvy, kteří ji uzavřeli (obec J. jako pronajímatel a L. T. jako nájemce), nýbrž jen proti obci J. Na straně žalované je zde proto nedostatek věcné legitimace ve sporu, neboť řízení se musejí účastnit všichni, kdo smlouvu uzavřeli, se zřetelem k nutnosti dopadu právních účinků rozsudku na všechny účastníky smlouvy. Jde o nedostatek tzv. pasivní věcné legitimace, pro který odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně, aniž se již dále zabýval otázkou existence věcné legitimace žalobce ve sporu o určení neplatnosti smlouvy, tedy tzv. aktivní věcné legitimace, když se nevyjadřoval ani k tomu, zda na straně žalobce je či není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy dle , neboť se zřetelem k nedostatku pasivní věcné legitimace ve sporu toho již nebylo pro rozhodnutí ve věci třeba. Judikatura soudů je přitom jednotná v názoru, že otázka, kdo má být ve sporném řízení žalován, tj. kdo má tzv. pasivní věcnou legitimaci ve sporu, není otázkou procesněprávní, nýbrž otázkou práva hmotného, o níž nepřísluší soudu žalobce poučovat ve smyslu ( z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25.5.1993 sp.zn. , z rozhodnutí Ústavního soudu ČR mimo jiné nález ze dne 3.1.1996 sp.zn. , nález ze dne 21.1.1998 sp.zn. , usnesení ze dne 5.3.1998 sp.zn. ).

Žalobce v dovolání však nenapadá závěr odvolacího soudu o tom, že řízení o určení neplatnosti smlouvy se musejí účastnit všichni účastníci smlouvy, tj. v daném případě na straně žalovaného i L. T., který ji uzavřel jako nájemce, tj. závěr, že nepodal-li žalobce žalobu i proti této osobě, musela být žaloba již z tohoto důvodu zamítnuta (tento právní názor je plně v souladu s ustálenou judikaturou – viz již zmíněný rozsudek sp.zn. , dále např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.2.1994 sp.zn. , publikovaný pod č. 42 ročník 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce směřuje dovolací námitky k obhájení svého tvrzení, že má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy a že proto může žalobu podat i za situace, kdy nebyl účastníkem předmětného smluvního vztahu. Jde tedy o tvrzení, že na jeho straně je dána aktivní věcná legitimace ve sporu, podložená existencí naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy. Tuto otázku řešil soud I. stupně tak, že i osoba, která nebyla účastníkem smlouvy o pronájmu, může podat žalobu na určení její neplatnosti, avšak pro úspěch žaloby musí m.j. prokázat, že na tomto určení má naléhavý právní zájem ( závěr je zcela v souladu s judikaturou, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.6.1999 sp.zn. ). Odvolací soud ji však s ohledem na zjištění nedostatku pasivní legitimace ve sporu neučinil předmětem svého odvolacího přezkumu a jeho rozhodnutí na posouzení této právní otázky tak není vůbec založeno. Zaměřil-li žalobce své dovolací námitky právě k řešení této otázky, nejedná se ve smyslu , odst. 3 o situaci, kdy by byla pro dovolací přezkum vytčena právní otázka, na jejímž řešení by spočívalo rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí v tomto směru zásadního významu.

Jestliže soudy obou stupňů se žalobou věcně zabývaly a ve věci samé rozhodly, nemůže být byť zamítavé rozhodnutí ve věci odepřením práva na soudní ochranu žalobci, jak ten nesprávně v dovolání namítá. Řízení tak není zatíženo vadou, která by ve vztahu k činila dovolání z hlediska procesního postupu odvolacího soudu důvodným a v důsledku toho přípustným.

Z výše uvedených důvodů plyne, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není dle přípustné, proto je dovolací soud dle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn dle , , výkladem a contrario, neboť žalovanému, který by měl v důsledku odmítnutí dovolání právo na jejich náhradu, náklady v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu