Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 171/2003

171/2003

U S N E S E N Í

Stížnost pro porušení zákona se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 19. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného JUDr. J. D. pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 k § 252a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že B. H., umožnil dne 20. května 2003 převést na svůj účet, vedený u pobočky Č. s., a. s., P., částku ve výši 793.375,- Kč s vědomím, že tyto finanční prostředky jsou z majetku společnosti M., s. r. o. v konkurzu, ve které je jednatelem B. H., a jedinou osobou oprávněnou disponovat majetkem této společnosti je správce konkurzní podstaty, tedy osoba odlišná od B. H., s uvedenou částkou sám dále disponoval tak, že část těchto finančních prostředků ve výši 700.000,- Kč převedl na svůj další účet vedený u shora uvedené pobočky Č. s., a. s., který za tímto účelem založil po dohodě s B. H. dne 26. května 2003, kterému zřídil dispoziční právo k tomuto účtu za účelem jeho volné dispozice s těmito finančními prostředky, druhou část předmětných finančních prostředků ve výši 93.375,- Kč vyzvedl sám dne 22. května 2003 v hotovosti, z těchto si část ponechal pro svou potřebu a část v hotovosti předal B. H., čímž tedy úmyslně zastřel původ majetkového prospěchu získaného trestnou činností B. H. s cílem vzbudit zdání, že prospěch byl nabyt v souladu se zákonem a získal tak značný prospěch. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.

Usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003-6, byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného JUDr. J. D. proti shora uvedenému usnesení o zahájení trestního stíhání. Rozhodnutí je odůvodněno tak, že stížnost byla příslušné složce Policie ČR podána osobně až dne 24. 6. 2003, přičemž usnesení podle § 160 odst. 1 tr. ř. převzal obviněný dne 20. 6. 2003 a nejzazší lhůta zákonem stanovená podle § 143 odst. 1 tr. ř. k podání stížnosti skončila dne 23. 4. 2003. Stížnost bylo proto nutno považovat jako opožděně podanou ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.

Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 11. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, byly podle § 79a odst. 1 tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na účtu, na jméno J. D., vedeném v měně CZK u Č. s., a. s., P., a to na podúčtu částka 100.309,- Kč a na podúčtu částka 574.093,- Kč s odůvodněním, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti. Okamžikem doručení tohoto usnesení bylo zakázáno s peněžními prostředky na účtu v zajištěné výši disponovat, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.

Stížnost obviněného JUDr. J. D. proti výše uvedenému usnesení zamítl Obvodní soud pro Prahu 3 podle § 146a odst. 2 tr. ř. za použití § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesením ze dne 18. července 2003, sp. zn. , které je odůvodněno stejnou argumentací, že totiž byla podána opožděně vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 20. 6. 2003 a stížnost byla podána dne 24. 6. 2003.

Usnesením Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, P., ze dne 19. června 2003, ČTS: OKFK-293/10-2003, byly podle § 79a odst. 1 tr. ř. zajištěny peněžní prostředky na vkladní knížce na jméno JUDr. J. D., vedené v měně CZK u Č. s., a. s., pobočka P., ve výši 77.000,- Kč, se stejným odůvodněním jako v usnesení ze dne 11. června 2003, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti. Okamžikem doručení tohoto usnesení bylo zakázáno s peněžními prostředky na účtu v zajištěné výši disponovat, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Toto usnesení převzal obviněný dne 20. 6. 2003.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. července 2003, sp. zn. Nt 690/2003, zamítl podle § 146a odst. 2 tr. ř. za použití § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., stížnost obviněného JUDr. J. D. i proti tomuto rozhodnutí se stejným odůvodněním, že byla podána opožděně (rozhodnutí doručeno 20. 6. 2003, stížnost podána 24. 6. 2003).

Proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. a oběma výše citovaným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2003, sp. zn. , jimiž byly zamítnuty stížnosti obviněného JUDr. J. D. pro jejich údajnou opožděnost, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona. V jejím písemném odůvodnění uvádí, že dne 29. 7. 2003 bylo Městskému státnímu zastupitelství v Praze doručeno podání obhájce obviněného JUDr. M. M., označené jako stížnost na postup Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, z něhož vyplývá, že všechna usnesení o zamítnutí stížností obviněného z důvodu opožděnosti jsou nezákonná, protože jeho klient usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 19. 6. 2003 a dvě usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky ze dne 11. 6. 2003 a 19. 6. 2003 obdržel dne 20. 6. 2003 a stížnost podal dne 23. 6. 2003, tedy v zákonné lhůtě. Podání stížnosti v zákonné lhůtě dne 23. 6. 2003 doložil kopií osobně podané stížnosti, v jejíž horní části je otisk podacího razítka centrální podatelny Policejního prezidia ČR datovaný 23. 6. 2003. Přezkoumáním spisového materiálu ministr spravedlnosti zjistil, že se v něm nachází celkem tři stížnosti obviněného (proti jednomu usnesení ze dne 11. 6. 2003 a dvěma usnesením Policie ČR ČTS: OKFK 293/10-2003 ze dne 19. 6. 2003), na nichž je razítko ze dne 24. 6. 2003. Podle mínění ministra spravedlnosti byly postupem policejních složek uvedeny orgány rozhodující o podaných stížnostech v omyl, pokud jde o datum podání stížností. Vzhledem k tomu, že stížnosti byly podány oprávněnou osobou v zákonné lhůtě u orgánu, proti jehož rozhodnutí směřují, přičemž proti usnesením orgánů, jež o podaných stížnostech rozhodovaly, zákon další řádný opravný prostředek nepřipouští, ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. a dvěma usneseními Obvodního soudu Pro Prahu 3 ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. , byl v neprospěch obviněného JUDr. J. D. porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. a v ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a obě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se přípisem ze dne 20. 11. 2003, čj. 1 NZz 2163/2003, k stížnosti pro porušení zákona vyjádřil, že ačkoli není pochyb o tom, že napadenými usneseními státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 3 došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, jelikož na základě chybného postupu Police ČR orgány rozhodující o stížnostech obviněného vycházely z nepřesných informací vztahujících se k datu podání stížností, avšak s ohledem na podstatu podané stížnosti pro porušení zákona a charakter namítané nezákonnosti v konkrétním případě zájem na stabilitě pravomocných rozhodnutí převládá nad zájmem na nápravě vadného stavu, proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání postupem podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. předmětnou stížnost pro porušení zákona zamítl.

Obhájce obviněného JUDr. J. D. ve svém sdělení Nejvyššímu soudu ČR ze dne 11. 11. 2003 uvedl, že k podané stížnosti pro porušení zákona nemá připomínek, neboť tato zcela vystihuje stav věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle ustanovení § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona nebyla podána důvodně.

Předně je třeba uvést, že stížnost pro porušení zákona je opravný prostředek mimořádný a uplatňuje se v případech, kdy nelze zjednat nápravu podle jiných ustanovení trestního řádu, přičemž zásadně převažuje zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které pravomocnému rozhodnutí předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti takového pravomocného rozhodnutí. Tak tomu bude ovšem pouze při zásadních a podstatných vadách, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování. Uplatnění mimořádných opravných prostředků totiž znamená prodlužování řízení a prolomení principu nezměnitelnosti rozhodnutí, která již nabyla právní moci, proto je adekvátní toliko v případě výjimečných důvodů (viz odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaného pod č. 424/2001 Sb.).

Ze sdělení Policie ČR, oddělení kontroly a stížností ze dne 22. října 2003, čj. PPR–1544-3/OKS-KN-2003, zaslaného Nejvyššímu soudu, vyplývá, že po prošetření správnosti postupu centrální podatelny policejního prezidia ČR bylo zjištěno, že k pochybení došlo postupem občanského zaměstnance hospodářsko organizačního oddělení kanceláře policejního prezidenta, který dne 23. 6. 2003 po převzetí originálů a kopií písemností od JUDr. J. D. opatřil podacím razítkem pouze kopie písemností, které obratem vrátil JUDr. J. D. Originály písemností neopatřil podacím razítkem současně s kopiemi, ale opatřil je později odlišným datem (24. 6. 2003), což bylo v rozporu s čl. 22 nařízení Ministerstva vnitra č. 95/2000, kterým se vydává spisový řád Ministerstva vnitra a Policie ČR, ze kterého vyplývá, že pracovník podatelny otiskne na zásilku doručenou od odesílatele podací razítko podatelny, ve kterém se uvede datum, kdy byla zásilka podatelnou převzata.

Z uvedeného a z obsahu vyšetřovacího spisu PČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality ČTS: OKFK-293/10-2003, je zjevné, že došlo k objektivnímu pochybení jak usnesením státní zástupkyně Obvodního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 15. 7. 2003, sp. zn. Zt 413/2003-6, tak usneseními soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. července 2003, sp. zn. , pokud jako opožděně podané byly zamítnuty stížnosti obviněného proti usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání a o zajištění peněžních prostředků na jeho účtech. Stalo se tak však bez jakéhokoli zavinění ze strany orgánů, rozhodujících o stížnostech, protože v době rozhodování měly k dispozici jen nikým a nijak nezpochybněné podklady, z nichž vyplývalo, že stížnosti byly podány osobně v centrální podatelně Policejního dne 24. 6. 2003, tedy vzhledem k datu doručení napadených rozhodnutí, skutečně o jeden den později, než zákon připouští. Ze spisu také vyplývá, že poté policejní orgán provedl ještě řadu vyšetřovacích úkonů, v nichž nepokračoval až když vyšly najevo uvedené nesrovnalosti v datu podání stížností.

Zahájení trestního stíhání není meritorním ani konečným rozhodnutím, které by a priori mělo pro obviněného nenapravitelné důsledky. Podle § 160 odst. 1, věty první, tr. ř., nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle § 159a odst. 2 a 3 nebo § 159b odst. 1. Trestní stíhání se koná pod dozorem státního zástupce, který je podle § 172 odst. 1 tr. ř. povinen trestní stíhání zastavit a) je-li nepochybné, že se nestal skutek, pro který se trestní stíhání vede, b) není-li tento skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci, c) není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný, d) je-li trestní stíhání nepřípustné (§ 11 odst. 1), e) nebyl-li obviněný v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo f) zanikla-li trestnost činu. Podle § 79a odst. 4 tr. ř., majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Ze spisu není zřejmé, zda obviněný po vydání napadených rozhodnutí požádal o zrušení nebo omezení zajištění.

Za této procesní situace musel proto Nejvyšší soud pečlivě zvažovat, zda v tomto konkrétním případě převažuje zájem na nápravě vadného stavu nad zájmem na stabilitě pravomocných rozhodnutí. Z výše rozvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tomu tak není, proto stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).

V Brně dne 26. listopadu 2003

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik