Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2053/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání prvního žalobce se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 15. 5. 2000, č. j. - 59, zamítl žalobu, kterou se první žalobce a právní předchůdkyně druhé žalobkyně a třetího žalobce N. V. domáhali na žalovaném zaplacení 50.000,- Kč za zastínění pozemku a náhrady škody ve výši 2.500,- Kč za tři uhynulé ořešáky a za zničení plotu, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 8. 2000, č. j. - 59, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podal první žalobce a právní předchůdkyně druhé žalobkyně a třetího žalobce (N. V.) dovolání, v němž uvedli, že „napadený rozsudek porušuje ustanovení , c/ a d/ a “. Poukázali na to, že „žalovaný ani soudy, jež ve věci rozhodovaly, nezpochybnily naplnění obou podmínek uvedených v z. č. 195/93 Sb., tj. tíseň a nápadně nevýhodné podmínky, které byly prokázány již v řízení u Pozemkového úřadu.“ Namítli, že Okresní soud v Benešově kladl žalobcům již od podání žaloby v roce 1994 „překážky protahující řízení, vyhýbal se meritornímu projednání věci a jejímu rozhodnutí a snažil se pod nejrůznějšími záminkami tuto restituční věc převést na běžnou kolej občanskoprávní.“ Podle jejich názoru soudy obou stupňů „nepřípustným způsobem zvýhodňují žalovanou stranu, otevírají jí netušené možnosti (např. uplatnění námitky promlčení) a poškozují restituenty působením zbytečných a přemrštěných výdajů“. Navrhli, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000, oprávněnými osobami (účastníky řízení), z nichž první žalobce má právnické vzdělání. Vzhledem k tomu, že dovolatelka N. V. (při podání dovolání nebyla zastoupena advokátem) dne 30. 4. 2002 zemřela, jednal dovolací soud s jejími právními nástupci, kterými podle sdělení notářky JUDr. K. M., pověřené soudní komisařky, jsou ze zákona (zemřelá nezanechala závěť) kromě prvního žalobce pozůstalá dcera D. J. a pozůstalý syn F. V. ( , 3 ).

Dědici původní druhé žalobkyně - pozůstalá dcera D. J. a pozůstalý syn F. V. - dopisem ze dne 20. 8. 2003 soudu prvního stupně sdělili, že na podaném dovolání netrvají.

Nejvyšší soud proto podle dovolací řízení o dovolání druhé žalobkyně a třetího žalobce zastavil.

Poté se dovolací soud zabýval přípustností dovolání, které podal první žalobce.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením /vydáním/ usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Z hlediska ustanovení a není v této věci dovolání prvního žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přípustné; ustanovení nepřichází v úvahu, protože rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, a ustanovení proto, že ve věci nebyl soudem prvního stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen. Podobně nelze přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovodit ani z ustanovení , a z hlediska ustanovení chybí již samotný návrh prvního žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání, jemuž by odvolací soud nevyhověl.

Protože však je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uvedených v ust. a první žalobce výslovně uplatňuje jeden z těchto důvodů, zabýval se dovolací soud otázkou přípustnosti dovolání nejprve z hlediska ust. Přitom přípustnost dovolání podle není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Podle je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem ( ) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle ustanovení je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě v tomto směru nedošlo k pochybení. Z obsahu spisu vyplývá, že první žalobce se osobně zúčastnil všech ústních jednání před Okresním soudem v Benešově i místního šetření provedeného tímto soudem dne 19. 10. 1999 a stejně tak byl osobně přítomen i jednání před odvolacím soudem. V průběhu řízení před soudy obou stupňů byla žalobci dána možnost vyjádřit se k věci i k provedeným důkazům, stejně jako možnost důkazy navrhnout. K vadě řízení podle proto nedošlo.

Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu nevyplývá a první žalobce ani netvrdí, že by řízení bylo postiženo jinými vadami taxativně uvedenými v ust. , je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání prvního žalobce podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle , c/ a d/

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, , věty první , neboť první žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v tomto řízení nevznikly. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi druhou žalobkyní a třetím žalobcem na straně jedné a žalovaným na straně druhé je odůvodněn ust. věty první, a věty první , neboť tito žalobci sice zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25.listopadu 2003

JUDr. Olga Puškinová,v.r.

předsedkyně senátu